1. Itálie: Den 4. - Vatikán + Řím 2/2 (ochutnávka Říma a málem našich ruk Ústy pravdy)

23. září 2016 v 20:54 | Anchor |  Myslánka


Následovalo dlouhé plazení směrem k církevní budově, kde se nachází Ústa pravdy. Ovšem ještě kus před tím jsme kdesi dostali volno. To naše zájezdová čtyřka nadšeně využila k občerstvení. Jakože jsme zapadly do nejbližšího zvenčí podezřele vypadajícího pajzlu, kam jsem nechtěla... Ale ještěže jsme tam šly! Náhodou, uvnitř to vypadalo útulně a ten losos na másle, co jsem si ho tam objednala (děsné překvapení, jsem slušný člověk a nekradu :D), chutnal skvěle!

Čekáním na gáblík, pečlivým rozmělňováním potravy v ústech a vyhlížením číšníka kvůli platbě jsme zaplácaly všechen volný čas. Na místě srazu jsme s ostatními stáli celé věky, než se konečně pozdě dovalil průvodce s profesorkami a dělal, že nic! Skandááál! Ale hlavně, že nám říkal, ať my laskavě dorazíme včas. :D

Než jsme se vykotrmelili, stačili jsme ještě zdrbnout toho bývalého studenta našeho gymnázia a budoucího (nejspíše vatikánského) církevního hodnostáře v jedné osobě, přičemž skupince potrhlých holek včetně mě přišlo šíleně vtipné označení "jeptišák", kterým pána kdosi počastoval. O:D


Pak jsme se táhli po jakémsi mostu, který měl pěkně široké zděné zábradlí vhodné k odpočinku. Tím naznačuju činnost mnoha z účastníků zájezdu, mezi něž se samozřejmě řadím také - jakože jsme si sedli, když nám to naše hrdost dovolila. :D Průvodce se jako obvykle jal dalekosáhle rozprávět o čemsi a hodlal nás zatáhnout do již zmíněného kdovíjakého kostela disponujícího sochou úst pravdy. Do nich má každý dát ruku, jež mu případně bude ukousnuta - jestli je dotyčný lhář či nemá dobré úmysly nebo co. Naštěstí, jak průvodce předpokládal, na Ústa pravdy se stála velká fronta, a tak jsme obávanou plastiku mohli vidět jen za oknem k mé velké radosti (ač lhářka moc nejsem a úmysly snad mám dobré, ale jistota je jistota :D). Do kostela jsme ovšem vlezli, z čehož si moc nepamatuju, když byl x-tý.

Už se setmělo, a tak následovalo extra dlouhé plazení okolo např. Cirka Maxima. Cílem našeho pochodu byla stanice metra, což může vypadat jako rutinní věc, kterou snad ani není potřeba zmiňovat. To bych ovšem nesměla jít za průvodcem s tím, že jsem ztratila lístek na metro, o němž nás ráno nabádal, ať si jej pečlivě schováme, jelikož o něj rozhodně nesmíme přijít... Chvilku trochu dštil vzteky, ale naštěstí v okamžiku, kdy se už chystal koupit náhradní lístek, jsem ten svůj "ztracený" objevila. :D

Zbytek noci jsme strávily na hotelu pracným chytáním internetu a poklízením - však následující den měl být poslední strávený v Itálii!


A teď slíbené fotky z tohoto celého dne, hlavně z Vatikánu:


Celkem normální fotka brány


V Sixtinské kapli je to "eňo ňuňo", jak může dokazovat triumfálně vztyčená ruka s flaškou, všimněte si prosím výstižného prstokladu


Tuto kompromitující fotku ze Sixtinské kaple nejspíš stáhnu :D


Takto to vypadá v chodbě vedoucí ze Sixtinské kaple, naše paní průvodkyně se stylovou růžovou vlaječkou se nachází vpravo dole, vlevo dole zase jeden ze řidičů :D


(V a) před církevními stavbami se má cítit člověk malý, tak to stavitelé zamýšleli


Trochu úsměvu, drahý pane dole na fotce! :D


Švýcarská garda - pánové, co mají chránit papeže, ale jsou tam spíš jen na ozdobu, myslím


Průvodci nás prohnali :D


Fotopříběh pokračuje dalším výstižným snímkem, zachycujícím mimo jiné pana průvodce! :D


A na závěr obchůdek snad těsně za hranicemi Vatikánu, snímek dokazuje, že neumím fotit rovně :D


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama