Setkání 70% duchovního člověka s duchovním uměním (výstava Bájná Atlantida)

2. září 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Fakt nevím, jestli jsem si nenadsadila v tom procentuálním zhodnocení duchovnosti své osoby. :D

Nebojte se,
  • však jsem se tuhle chlubila, že jsem asi dostala rozum, tedy jsem se nezcvokla
  • a nebudu teď psát jen o duchovních věcech, ač se divím, že se takovým tématem zaobírám v krátké době již potřetí
  • jde o popis zážitků, napsaný obvyklým stylem, prostě takový docela normální myslánkový článek, až na to, že část popisu bude o návštěvě jednoho "poutního" místa pro duchovní lidi :D

Ale teď už k věci, a to sice k tomu, jak naši rodinu a sebranku kolem kámošky Lenky paní Ema Hajná pozvala na zámek v Uherském Ostrohu, abychom se podívali na interaktivní výstavu obrazů! Jejich vytvoření má na svědomí manžel paní Emy, (bohužel již zesnulý) malíř Zdeněk Hajný. Výstava, která potrvá ještě 49 let, nese jméno Bájná Atlantida. :)


Pozvání se týkalo jistého srpnového pátku a soboty, jakože na místě přespíme, dokonce na již zmíněném zámku. To, že budeme ubytovaní v této historické budově jsem ovšem nevěděla, tedy jsem nad nabídkou přes počáteční veliké nadšení nakonec váhala. Nerozhodnosti kromě lenosti a pocitů z odjezdu na tuto akci přispělo i to, že už jsme byli v tom týdnu ve čtvrtek paní Emou pozváni na soukromou diskuzi s jakýmsi buddhistickým mnichem. Čtvrteční setkání bylo pro mě atraktivní také tím, že se tam měl vyskytovat Igor Chaun - slavný zakladatel Goscha TV :D

Ovšem nakonec jsem logicky na páteční návštěvu do Ostrohu jela, jinak bych nemohla psát tento článek. Kladnému rozhodnutí přispělo to, že jsem ve čtvrtek nejela.

Na poslední chvíli jsem se totiž dozvěděla, že Lenka a spol neměli dorazit, stejně jako pan Chaun. Chudák mnich, vykašlala jsem se na setkání s ním... O:D Tímto rozhodnutím jsem to napůl nevychytala (mnich byl prý sexy, měl vypadat trochu jako Jack Sparrow z Pirátů z Karibiku) a napůl vychytala (nezamotal mi zbytečně hlavu svou krásou).

Zapomněla jsem napsat, že jsem jela také proto, že jsem to slíbila té kámošce Lence. Dobře jsem udělala, že jsem přifrčela, prý by si pro mě jinak dojela. :D Musela jsem tedy strávit víc jak 5 hodin putováním. Ač mám ráda dlouhé jízdy autem, během kterých si můžu poslouchat písničky, čučet ven na krajinu a legálně fantazírovat :D, tohle už přeci jen samo o sobě bylo moc. Jenže mě navíc poprvé v životě asi po dvou hodinách jízdy začaly strašně bolet nohy! Cestu tam jsem si tedy "užila", až na zpáteční cestě jsme zastavili, abych se prošla, po čemž se mi to zlepšilo natolik, že už jsem nic po zbytek cesty necítila. Jéééj! :D


Ale v Ostrohu jsem teda vystoupila celá rozlámaná, s vidinou toho, že celou noc budu poslouchat rodiče, jak hlasitě řežou dříví. Avšak ty dvě hodiny spánku mě čekaly ještě za nějakou dobu, ač už byla tma. Šlo se totiž na gáblík, během kterého se domlouval čas výpravy na výstavu. Mělo se nám dostat luxusu soukromé prohlídky, vedené samozřejmě kým jiným, než paní Emou Hajnou (která jen tak mimochodem obvykle patří do té originálně nazvané "sebranky" kolem kámošky Lenky). Buď jsme mohli jít ještě toho večera/noci, či bychom kvůli tomu museli vstávat druhý den brzo ráno. Samozřejmě jsme se okamžitě zvedli a za mého občasného reptání, že jsem si měla vzít tlustší mikinu (v podzemí, kde je výstava, je prý větší zima), jsme se tam odploužili.

Bacha, popis všeho, na co si vzpomenu, co je na té výstavě! :D

Dovnitř šli nejdřív paní Ema s Lenčiným tátou (ten paní Emě s přípravou výstavy pomohl), aby všechno nahodili. Pak nás milostivě pustili dál po schodoch (po schodoch, po schodoch! :D - jo, tu písničku jsme si tam zpívaly, jakože já a asi mamka).

Objevili jsme se na kamenité pláži :D se sklenicovitými krápníky, visícími na nás ze stropu. Jak jsme se dozvěděli, kvůli tomu, že mění barvu a tvar působením už nevím čeho, se z nich uvolňují takové malé kuličky, které padají kam jinam, než přímo dolů, jakože do té kamínkovité podlahy. Prý ty kuličky nosí štěstí. Jejich sbírání je dokonce legální, navíc vás k tomu ještě i oficiální průvodkyně vyzve, tož kdo by si jednu nevzal.

V místnosti se kromě židlí nachází i skleněná čtvercovitá deska, na kterou můžete vyrýt své jméno nedaleko se nacházejícími rydly (ale k tomu budete vyzváni až na konec prohlídky). Jo, udělala jsem to. :D Kdo najde jméno Anchor, tak z něj od A vede obloukem takové "=" k prvnímu písmenu mého skutečného jména, což nevím jistě, jestli jsem vám měla prozrazovat. :D Teď lituju toho, že jsem tam nedopsala své webovky, že bych si na tom prestižním místě udělala reklamu. Kdo tam z vás teda pojede, vzpomene si na mě a bude mi chtít udělat radost, nechť na tu desku vyryje adresu tohoto blogu, vyfotí to a pošle mi důkaz na Anchorin@EMAIL.cz. :D

Ovšem zpátky k popisování návštěvy toho místa. Kdesi se schovávající hůlkou je nutné několikrát přejet po znaku Atlanťanů (po tom, co se mimochodem nachází i na "prstenu Atlanťanů"). Díky tomu se rozhrnou závěsy a budete moci pokračovat do temné místnosti...

Tedy chci říct do podmořského světa s pozůstatky výtvorů Atlanťanů. Na podlaze se bude díky projektoru vlnit voda a postupně se vám budou rozsvěcet ty atlantské památky
  • stovky milionů let starý kámen se zajímavou kresbou na sobě
  • kus brány paláce Atlanťanů se zajímavým nápisem
  • Homérova busta
  • a kusy sloupů paláce Atlanťanů.
Kromě věcí již vyjmenovaných samozřejmě nesměly chybět tři obrazy pana Hajného. U jednoho z nich je navíc takový oltář s různými nebroušenými polodrahokamy a jinými kameny, mezi kterými je taková jeskyňka s pokladem. Ano, budete si moci pro svůj poklad sáhnout dovnitř, tedy s oficiální průvodkyní tak budou moci učinit snad jen dva. Jestli vás nevyděsí plyšový pavouk a z čehosi vyrobený had vedle díry, jen do toho.

Já se nebála, nejen kvůli tomu, že už tam přede mnou někdo sáhl a vytáhl kromě celé své ruky i polodrahokam. Byla jsem rozhodnutá si vzít ten, kterého se jako prvního dotknu, a tak i když jsem chtěla sáhnout po nějakém víc v dálce, nakonec jsem si odnesla proti ostatním velký polodrahokam, který jsem společně s paní Emou identifikovala jako rubín! :D Na pokoji jsem si pak samozřejmě vyhledávala jeho charakteristiku, přisuzované vlastnosti a řeknu vám, že jsem fakt zírala! Má dokázat všechno, co potřebuju! Chvíli se tedy můžete se mnou poradovat, než začnete číst další odstavec. :D

Jo a v této místnosti jsem na pravé ruce okolo lokte cítila teplo, jako by mě tam někdo držel, takže takový více či méně či vůbec vsugerovaný spirituální zážitek. :D

Pokračovalo se blíž k obrazu pana Hajného - k tomu, co byl panem malířem Martinem Šrámkem domalován na celou zeď. Šlo se doprava a před námi se místo výpravy (říká se "doprava, před námi je výprava" :D) skvěl další obraz pana Hajného, myslím. Stačilo se otočit doprava na kus zdi, abychom jeho malířské umění mohli porovnat s tím pana Šrámka.

Následoval odchod do chodby k výklenku s hudebním nástrojem - jakýmisi trubkami, na které se hrálo u nich položenou paličkou.

Teda kecám. Odchody nikdy nenásledovaly hned, byly prokládány dlouhými chvílemi vyplněnými nadšenými hovory ohledně již viděného, výstavy jako celku a schopností tvůrců výstavy. Do těch dialogů jsem se moc nezapojovala, protože to rodiče dokázali skvěle vyjádřit za mě, navíc se mi při každém započatém oslavném hovoru nakonec nechtělo se přidat, protože mi to povídání a s ním spojené stání na místě bylo dlouhé. :D

A znovu kecám. U výklenku s nástrojem jsme se zastavili asi až druhý den při normální prohlídce s oficiální průvodkyní.

Pak jsme se obrátili na patě a došli na konec chodby. Tam jsme se na patě pouze pootočili doprava, kde nás čekala prozměnu chodbička, kterou abychom prošli, tak jsme se museli sehnout, jelikož jaksi měla nízký strop.

Otevřela se před námi místnost se stromem uprostřed a fontánou po pravici. Možná tam byly další rostliny, ale už si tím nejsem moc jistá. Každopádně za stromem jsme ještě objevili další hudební nástroj! Na ten se nedaleko položenou paličkou musela zahrát melodie, aby se stal zázrak. Totiž aby přišli jednorožci! Podle toho se také ta prostora nazývá místností jednorožců, či nějak podobně, myslím. Při první návštěvě se mamce přivolat magická stvoření nepodařilo, ale když jsem si šla zahrát já, tak se to stalo!

Na stěnách se rozzářily nádherné bílé kresby jednorožců, doplněné dalšími dekoracemi. Také strom se snad více rozsvítil. Když jste strčili prst do červené díry ve stromě, rozezněl se prý tepem vašeho srdce. Jakože ten tep srdce byl slyšet, ale není jisté, jestli to byl opravdu zvuk vašeho srdce nebo náhodně vybraný (pomalý/rychlý) zvuk bijícího srdce. :D Dalším efektům podlehla vaše vizáž, však jen se koukněte, jak vám budou zářit zuby, nehty, oči a bílé věci.

Dveřmi jsme se nějak dostali do místnosti č. 2 s atlantskými památkami.

Zapomněla jsem zmínit,
  • že v této místnosti ještě před odchodem k hudebnímu nástroji č. 1 shlédnete promítání obrazů pana Hajného, které jsou prostřídány s fotkami z vesmírného teleskopu
  • že tam jsou kameny s polštářky, na nichž můžete sedět, tedy k tomu budete přímo vyzváni před tím promítáním. :D
  • že vás tam bude provázet hlas Martina Šrámka :D
No a na ty studené kameny, které na sobě při soukromé prohlídce ještě polštářky neměly, jsem si pěkně sedla, jelikož se rodiče dali do dlouhatánského opěvování všeho milionkrát. Lenka s Bárou a její kamarádkou to nevydržely a odběhly, teda dobře udělaly. Mně akorát tak zmrzlo pozadí, zatímco ony se válely v apartmánu. :D Povídali bez přehánění snad víc jak hodinu, jakože naši + Lenčin táta + paní Ema. Já se koukala kolem, užívala si to, ale postupem času jsem se začínala nudit, no. :D Proto jsem uvítala, až se odkráčelo do apartmánu.


Fotky nemám, pardon. Ale stejně bych je sem asi nedala, abych vás motivovala k návštěvě tohoto místa. Ať tam aspoň pro vizuální vjem musíte zajet a dát nějaké peníze do pokladničky mým přátelům, když už jsem vše vyžvanila! :D

Těšte se na pokračování o druhém dni, které ještě musím sepsat! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 SunnyPlace SunnyPlace | 2. září 2016 v 18:39 | Reagovat

Tu výstavu nedělal pan Hajný, dělal ji můj táta ( Petr Čermák ) a pan malíř Martin Šrámek, od pana Hajného jsou tam obrazy.

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 2. září 2016 v 18:55 | Reagovat

[1]: "JEJICH vytvoření" = vytvoření OBRAZŮ
"Dovnitř šli nejdřív paní Ema s Lenčiným tátou (ten paní Emě s přípravou výstavy pomohl)" :-D

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 2. září 2016 v 18:56 | Reagovat

[1]: Takže se vůbec nemusíš zlobit. :-)

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 2. září 2016 v 18:58 | Reagovat

"Pokračovalo se blíž k obrazu pana Hajného - k tomu, co byl panem malířem Martinem Šrámkem domalován na celou zeď" :-D

5 Verča Verča | E-mail | 9. září 2016 v 10:27 | Reagovat

A nebylo by lepší na skleněnou desku vyrýt odkaz na tento článek? ;)
Musí to být vskutku zajímavé místo. Tak snad se mi tam podaří někdy dostat, tzn. snad se mi podaří nezapomenout, kde se zámeček nachází a naplánovat do oněch končin výlet.
Jo a není už dneska náhodou pátek? Já jen, jestli se ti třeba neztratil kalendář. :D
Tak ok, končím s žebráním a přeju hezké díkybohu pořád ještě letní dny! :)

6 Anchor Anchor | E-mail | Web | 9. září 2016 v 21:31 | Reagovat

[5]: A hele, to je asi dobrý nápad! :-D Myslíš, že je toho tento článek hoden? :D :-)
Děkuju za připomínku, však jen se koukni hlavně na první odstavec dnešního článku! :-D
Děkuju, tobě taky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama