Kvůli hůlce (skoro) o hladu

7. října 2016 v 16:54 | Anchor |  HOCZ a já
Když se v den, kdy mám vydat článek, předchozí hoczácký úkol setkal s obrovským ohlasem od mého blogerského vzoru m. :D, tak jsem se rozhodla, že je to osud a že určitě musím kout železo, dokud je žhavé. Jakože vypustím na světlo další starý výtvor, jenž vznikl v dobách, kdy jsem byla šílenější, než teď. Jo, myslím si, že jsem se znormalizovala a trochu si přeju, ať mě u toho necháte :D Ale dost už úvodních řečí, hurá k tomu textu!


Zadání od pana profesora Sira Thomase Stanleyho:

Čas od času je také třeba zadat v Základech magie nějaký méně náročný a kratší úkol, než je zvykem. Inu, po dnešní hodině o hůlkách se mi pokuste prosím popsat svoji hůlku po všech možných stránkách s popisem nejrůznějších vlastností. Na škodu nebude, ani když popíšete svůj subjektivní dojem z této hůlky, například jak dobře se vám s ní procvičují kouzla, či to, jak se o svoji hůlku staráte. Hodně štěstí.

Vypracování:

Tož to má existence osobně má tu čest nazývat svou hůlkou jakousi hnědou tyčku, která se vydává za věc révovitého charakteru s náplní vodnického vlasu. Prý je jedenáct palců dlouhá, ale mně se to tak nějak nezdá, jelikož dle osobního přeměření má palců o tři víc. No, možná je to způsobeno tím, že mi zatím prsty nedorostly do délky, jakou vlastní obrovitánské dospělé chlapisko, podle kterého se asi tato míra určila. Ale vážně, nebyl to obr? Vždyť to není možné, mít tak objemné pazoury!


Každopádně tím bych odbočila do sfér miliard světelných let vzdálených od hůlky, a to rozhodně nechci. Kupodivu mi nebyl prodán kus pokrouceného dřeva, jako se to stalo mamce a tak mohu býti náležitě pyšná. Zatím se mi osvědčila pouze v pár věcech:
  • v šťourání se v uších,
  • v dloubání v nose,
  • ve vypichování očí nepřátelům, ale i osobám nanejvýše úchvatně spřízněným,
  • v šťouchání do ostatních
  • a v upozorňování na svou nevelectěnou maličkost, když mám dojem, že se na mé já neúchvatně zapomnělo.
Třeba je mé jen velice malé využívání schopností vlastního klacíku důsledkem pouze toho, že ještě neumím vyčarovat ale lautr nic, snad při notné dávce štěstí jenom naštvaný výraz šťouchaného spolupřeživatele.

Když jsem si s ní zkoušela poprvé zamávat, jakože už s příslibem něčeho většího než takových výše již popsaných primitivností, začalo to vyzerat vskutku zajííímavě. Zdá se mi, že se hůlka nechystá více či méně vzdorovat mým pokusům o nějaké to menší kouzlíčko, naopak - že se mi i snaží trochu pomoct. Vždyť jak jinak si mám vysvětlit skutečnost takovou, že když jsem měla správně pronést jedno slovo a zamávat magiítvořičem po směru hodinových ručiček a já řekla naprostou koninu, tak se to i přes to veskrze povedlo? Jojó, není to žádná trollhůlka, jako má kámoška Bessie. Ta vydýchává životodárné molekuly kyslíku na Merlinově akademii, neříkala jsem vám už? Místo vody vyčaruje hejno much Tse-tse, hehe!

Taky si o svůj hůlkovitý nástroj pečlivě pečuju, jinak by mi asi dělala to samé, protože chudák Besska ji vůbec nečistila a házela jen tak mezi svůj borčus v kufříku. Ale to já zas né! Sice se mi koupě leštěnky a pouzdra pořádně prodražila a musela jsem kvůli tomu celý týden přežívat na suchých rohlících a holé vodě, ale aspoň, že to k něčemu je.


Báj d vej, už od svých zhruba 10 si chci vyrobit hůlku z kusu dřeva z borovice kleč, co nám rostla na zahradě! Stále ještě nemám potřebné náčiní! Už jsem ho dvakrát zkoušela opracovat nůžkami, ale ruce z toho bolí jako něco, tak se mi do toho zatím moc nechtělo, ovšem asi to tak budu muset udělat, no to se těšim... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama