Zpověď lenocha, co kvůli lenosti nezdravě zhubl

11. listopadu 2016 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Teď už ale jsem velmi aktivní člověk! - A touto větou tento článek i zakončím, jelikož ráčím být také pověrčivou osobou, která věří tomu, že si to "přitáhnu" do reality, pokud to zmíním. :D Každopádně minimálně do dne 11. 11. 2016 jsem byla líný člověk. Strašně líný. Jako to prase!
(a to je důvod, proč během maturitního videa budu jakožto sprejerka kreslit zrovna takový ten jednoduchý obrázek prasete kecám, prostě mi to přijde vtipné, ale více o maturitním videu a takových věcech napíšu, až to jaksi natočíme :D)

Začalo to vlastně už v dětství.
  • Má výdrž stála za houby už na základce - byla jsem nejhorší ze třídy v tělocviku, teda dokud nepřistoupily dvě holky. Na gymplu osciluju mezi posledním a předposledním místem. Ale výsledek výkonnostního testu, který jsme provedli o laboratorních cvičeních z biologie v sextě (= 2. ročníku), jsem myslím měla suverénně nejhorší.
  • Z předchozího bodu může vyplývat, že nemám ráda tělocvik. To je teda fakt pravda! Ale musím to zaklepat, od druhého/třetího ročníku se mi to daří ošéfovat, že si můžu dělat to, co mě baví, a né jen hrát dle mě otravné míčové hry (jéééj, námět na další článek s praktickými radami a tipy, jak si upravit hodiny tělocviku ku obrazu svému, hmmm, nebo spíše s popisem toho, jak se to podařilo mně? :D)
  • Už jako malá jsem neholdovala lítání, jakože běhání a pohybu po dlouhých trasách.
  • Ale pořád dokola šplhat na skluzavku, to mě bavilo!

Od nástupu na gymnázium se ovšem lenost ještě daleko víc prohloubila.
  • Postupně jsem přestala chodit ven s kamarádkami...
  • ...jelikož jsem se stala závislou na počítači. I když co bych na něm v tak nízkém věku do blogerské éry mohla dělat? Důvodem se proto nejspíš stala vášeň pro četbu. Jó, tehdy jsem byla strašný knihomol, dobrovolně jsem si kazila zrak louskáním písmenek po tmě a zkracovala jsem si spánek. O cestě od knihomolství po skoro nečtení knih tu už někde píšu. Knihomolství také souvisí s počátkem akné, ale o tom jsem ještě článek nespískala. (Juchů, taková spousta námětů na článek!)
  • Na základce jsem se nemusela učit a nějak se mi do toho s nástupem na gympl moc nechtělo. V primě to ještě šlo, ale v sekundě a tercii - v období, kdy se mnou extra třískala puberta - jsem se přeměnila na velkovýrobnu taháků. Domnívám se, že spolužáci kolikrát poznali, že píšeme (test) z toho, že jsem zase smolila již zmiňovanou nelegální učební pomůcku. V kvartě jsem se zklidnila, ale stejně tahákuju až dodnes. Až na jeden předmět - na ájinu. :D
  • Z předposlední věty tedy můžete získat správný pocit, že v podstatě nejsem zvyklá na to se učit. Nepamatuju se, kdy jsem se naposledy naučila na ústní zkoušení skutečně perfektně, vždy jsem aspoň část do určité míry (si nadsazuju? :D) neuměla. Hmmm, tento školní rok maturuju. Ale o tom jsem tu nechtěla psát.
  • Nejradši jsem zavrtaná ve svém pokoji a čtu si zajímavé články či sjíždím zajímavá videa, kromě zábavných např. rozhovory na DVTV. Z toho tedy můžete usoudit, že se ze mě stal vzdělaný člověk. Snad jo, ale mně kolikrát připadá, že mám v té hlavě bílo. :D
  • Do seznamu oblíbených činností ještě patří úklid (pokud se do toho donutím, tak mě to baví :D), hrabání se ve věcech, zkoušení oblečení před zrcadlem (ke kterému si musím vždy přistavit židli, abych se viděla od pasu dolů, což výrazně omezuje část mě od pasu nahoru, jelikož židle je příliš vysoká a strop příliš nízký na to, abych se mohla narovnat, což mě sej*í natolik a tak dlouho, že o tom musím spískat takový výkřik :D)
  • Ale možná nejčastěji se zaobírám přemýšlením nad vším možným, hlavně nad tím, co se mi brzo stane. Není to totiž denní snění, ale samozřejmě jde o náhledy do budoucnosti! :D (Zde by se hodilo zopakovat "ráčím být také pověrčivou osobou, která věří tomu, že si to 'přitáhnu' do reality, pokud to zmíním" :D)

Z věcí výše zmíněných můžete získat dojem, že se jistě takový level lenosti musel nějak projevit na mé postavě, na mé váze. Taky že jo!

Ale jinak, než byste normálně čekali. :D Už před prázdninami jsem vážila málo, při své váze a výšce jsem měla nejnižší normální hodnotu BMI. Ale do půlky října jsem zhubla o víc jak 3 kila! A to jsem se celkem hýbala, v červenci snad skoro každý den! Mí úžasní čtenáři, že jste to vy, tak se vám svěřím i s osobními údaji. Před letními prázdninami jsem měřila 166 cm a vážila 51 kilo. V první polovině října jsem měřila stále stejně :D, ale vážila 47,5. Možná se to někomu bude zdát jako dělání virválu z ničeho, ale minimálně naši rodinu to vyděsilo.

A jak se mi podařilo zhubnout díky lenosti? Jak už ví i někteří jiní lidé, co psali komentáře k jakémusi příspěvku na FB, líní lidé jsou mnohdy líní jíst - jí méně - méně toho kvůli neaktivitě potřebují, nechce se jim si něco připravit... No a nejinak jsem na tom byla já.

O prázdninách jsem navíc ztratila pevný režim ze školního roku, kdy jsem měla v určitý čas snídani, svačinu, svačinový oběd, doma oběd, svačinu, večeři, občas ještě zob i poté (no jedla jsem toho hodně, aspoň podle soupisu to vypadá až šíleně!). Během dvouměsíčního volna se to o pár jídel smrsklo.

Do školy jsem tedy nastoupila s o něco zmenšeným žaludkem. Když k tomuto faktu přidáme častou nervozitu o jídelních přestávkách, vyjde nám, že jsem toho ve škole snědla o třetinu míň, než obvykle, občas i o polovinu. Ups.

Před nějakým časem mě naštěstí napadlo stoupnout na váhu, a tak jsem to mohla zjistit a naštěstí se vystrašit - naštěstí, protože nejsem šiblá tak, že bych z té hodnoty měla radost či se ji snažila ještě snížit. Sice mi původních 51 kilo připadalo jako dost, že už by se to mohlo zastavit, nebo zmenšit tak o půl kila (prostě to číslo mě nějak znervózňovalo :D), ale těch 47,5 mě fakt vyděsilo.

Od té doby se snažím dostat zase na původní hodnotu, snažím se víc jíst a zatím kolísám mezi 48 a 49 kily. To je důvod, proč jsem zatím i na doporučení mamky nešla na pravidelnou lékařskou prohlídku - aby si o mě zbytečně nemysleli, že jsem anorektička. Když jsem jen líná. "Jen". Ale jak vidíte, i "pouhá" lenost vás může ohrozit na zdraví, jinak a víc, než si myslíte. Dávejte si proto na lenost pozor, nemávejte nad ní rukou. Zkuste se poučit dříve.

...

Radí ta, která je pořád skoro stejně líná. Teda chci říct, že teď už ale jsem velmi aktivní člověk! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 0:16 | Reagovat

Když jsem líná já, tak jím hodně. A moc se nehýbu. A tak se stalo, že mám 160 cm a 60 kilo, i když jsem měla vždycky 56. A stále nevím, kam jsem to nabrala, i když všichni říkali, že jsem taková hubenější :D

Moc se mi článek líbil a asi jsem se v tom trochu zhlédla. Teda já se naučila učit na gymplu, taháky si občas udělám, ale jelikož je neumím používat, tak jsou jen učební materiál, abych si to zapamatovala. :D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 0:31 | Reagovat

[1]: Možná jsi jedla více, ale samé sýry a zhutněly ti kosti! :-D

Děkuju moc, to jsem ráda! :D Wow, seš dobrá, že v tomhle nejseš tolik líná! :D Já je teda většinou používám... *provinilý výraz* :D

3 sarushef sarushef | Web | 12. listopadu 2016 v 1:01 | Reagovat

U mě se lenost i stres pokaždý projevuje jedině tak, že jím víc a tím pádem přibírám, takže v jistým smyslu to máš fajn  :D

4 b. b. | Web | 12. listopadu 2016 v 9:50 | Reagovat

a já vždycky myslela, že líní lidé jsou spíš tlustí, ptž místo vaření jedí chipsy a pizzu :-) ale je fakt, že já když jsem líná, tak nejím nic, ptž jsem tak líná až se mi nechce :D ale 47,5 při tvé výšce je vážně máálo

5 Heaven Heaven | Web | 12. listopadu 2016 v 11:32 | Reagovat

Mám docela podobný problém. Hubená jsem byla vždycky kvůli poruše štítné žlázy, takže můžeš mít klidně podobný problém. Ale je pravda, že když se člověk nehýbe, nepotřebuje moc jíst a tak hubne...

6 Elizabeth Elizabeth | Web | 12. listopadu 2016 v 13:52 | Reagovat

To aj ja som neskutočne lenivý človek. Keď niekam vyrazím, tak to sú dlhé prechádzky raz-dva krát do mesiaca. :D Inak väčšinou píšem, blogujem, čítam. A tiež som neskutočne neznášala telesnú na škole. A ani neviem ako je na tom moja váha, ale takpovediac to neriešim. No snažím sa hýbať, snažím. Len som príliš lenivá. :D

7 m. m. | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 12:12 | Reagovat

Ok, odteď tě oficiálně nesnáším. Já mám režim dost podobnej, ale nikdy mi nepomáhalo, když jsem zapomínala jíst, tak maximálně mi bylo blbě a v žaludku mi kručelo způsobem, že to zvedalo ptactvo z drátů v okolí dvou kilometrů. Poslední velký hubnutí u mě zapříčinilo Bali, to jsem se opravdu vrátila domů o čtyři kila menší po těch třech týdnech. Ale to jsme taky makali jako hovada a furt lezli po nějakejch kopcích, nekonečnejch schodech a podobně. Takový aktivity odmítám v domácím prostředí dělat, to jen z nutnosti :-D

8 Iris Iris | Web | 13. listopadu 2016 v 22:12 | Reagovat

No vida, a já se teď na tu "normální hodnotu" BMI dostávám, ale z té druhé strany. (Dost tvrdou prací.) Měřím stejně jako ty, mimochodem. Máš asi prostě rychlý metabolismus. Což je docela výhoda.:) Protože přibrat se ti povede.
Co se týče návodu na zjednodušení hodin tělocviku, docela by se mi hodil. Jsem na tom s koordinací pohybu tak špatně, že i moje profesorka tělocviku mě lituje, místo toho, aby mi nadávala.
Jo a tahák jsem za svou studijní dráhu ani jednou nepoužila.

9 Anchor Anchor | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 22:33 | Reagovat

[3]:  V jistým smyslu jo, no :D

[4]:  Asi tak :D Já vim a proto se s tím snažím něco dělat :-)

[5]:  Zatím to budu přisuzovat tomu druhému vysvětlení :-)

[6]: :-D

[7]:  Ale huš ty! Stačí, když se sejdeme, já tě začaruju a budeš to mít stejně! A zas budeme kamarádky! :D

[8]: Nevím proč, ale mám radost, když zjistím, že někdo měří stejně jako já :D No zatím se o to snažím měsíc a výsledek je většinou jen půl kila. O_O

On to vlastně fakt nebude moc návod, jen popis toho, jak se to podařilo mně, protože to nejspíš nepůjde aplikovat všude :-D Jejda :D

Dobře ty! O_O :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama