Jak jsem vyzrála na hodiny tělocviku

2. prosince 2016 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Odjakživa jsem nesnášela tělocvik. K tomuto postoji mě dovedly následující věci:
  • Nesnáším míčové hry, protože se bojím míče a jeho případných nežádoucích účinků na můj zevnějšek či nepříjemných pocitů při jeho chytání. Nebojím se jen plážového nafukovacího nebo ultra měkkého, např. molitanového :D
  • Má výdrž stojí za houby už od základky - byla jsem v tělocviku nejhorší ze třídy, teda dokud nepřistoupily dvě holky. Na gymplu osciluju mezi posledním a předposledním místem. Výsledek výkonnostního testu, který jsme provedli o laboratorních cvičeních z biologie v sextě (= 2. ročníku), jsem myslím měla suverénně nejhorší.
  • Jsem líná!
Ovšem jsem aktivní natolik, že jsem se svou situaci vždy snažila řešit. Račte se podívat na seznam mých lstí a třeba se něčím i inspirovat!


Na prvním stupni základky jsem se vlastně moc nevymlouvala, pouze jsem se vždy těšila na to, že po každé nemoci (nachlazení...) nebudu muset cvičit minimálně jednu hodinu tělocviku. Obvykle se mi totiž po značných peripetiích podařilo přemluvit mamku, aby mi napsala omluvenku.

Ale s nástupem na gymnázium v šesté třídě jsem začala rebelovat! V tomto ročníku, na gymplech nazývaného "prima", se v našem ústavu stala tradicí jedna navýsost nemilá, podle mě přímo debilní, věc. Museli jsme chodit každé pondělí do plavečáku! Nesnášela jsem to, protože nesnáším potápění, obecně nemusím vodu v obličeji a nijak extra neumím plavat. A tak mě jednou po složitém přemýšlení napadlo, že bych mohla jedno ráno v den plavání "ztratit" plavky! Nepočítala jsem ovšem s tím, že je mamka najde a nasupená přinese do školy... :|

Z "topení", jak jsem nazývala nucený školní pobyt na plavečáku, jsem se tedy nevyvlékla, ale tak jednou až třikrát do školního roka se mi dařilo se vymlouvit z běžných hodin. Začala jsem totiž zapomínat doma tělocvik po té, co jsem ho ze školy odnesla kvůli vyprání. :D Tuto výmluvu všem vřele doporučuju, jelikož by mohla fungovat komukoliv.

Na gymnáziu se situace trošku vylepšila tím, že se na tělocvik naše třída rozdělila na holky a kluky. Ale celková podstata problému se nevyřešila, jelikož jaksi hodiny tělocviku pokračovaly, a tak jsem se již zmíněnými způsoby vymlouvala. Účelově především z hodin, během kterých jsme se nacházeli v tělocvičně, kde se plácaly míčové hry, kde se šplhalo po kluzké tyči a kde se zkoušel výmyk. Ale když se trénovalo skákání přes bedny a na bedny, to jsem skoro vždycky cvičila! Tolerovala jsem vlastně i jednu kolektivní hru - florbal.

Ovšem v tom našem ústavu máme i druhou tělocvičnu - posilovnu! Na hodiny v té třídě jsem se vždycky třepala. Né že bych byla extra silák, ale rozhodně mě bavilo více se snažit o něco na strojích, zkoušet pár gymnastických věcí (ale stojku, hvězdu a přemety jsme nemuseli dělat, pokud jsme se opravdu báli a nešlo nám to! :)) a hlavně tančit aerobic či jinak poskakovat na hudbu nebo se jen tak protahovat.

Pokaždé jsme jeden týden trávili v "normální" tělocvičně a další v té úžasné posilovně. Jenže když bylo venku kolem 15 stupňů, šlo se na venkovní hřiště místo do posilovny!

Až do takového druhého ročníku jsem přežívala na výše zmíněných občasných výmluvách. Ale pak se začalo blýskat na lepší časy!
  • Už snad od primy jsem se těšila, až se dostanu do "vyššího" gymplu (tak se nazývají poslední čtyři ročníky - kvinta + sexta + septima + oktáva víceletého gymnázia a 1. + 2. + 3. + 4. ročník střední školy - pardon, lépe to vysvětlit neumím). Paní profesorka nám totiž sdělila úžasnou zprávu - že ročníky vyššího gymplu už více nechává být - ať si více dělají, co chtějí.
  • A na konci druhého ročníku mě osvítilo a byla jsem dostatečně odvážná na to, abych zkusila svůj plán převést v realitu! :D
Došlo mi totiž, že když naše skupina bude venku a kluci se budou potloukat v "normální" tělocvičně, v posilovně nebude nikdo! Mohla bych se zkusit paní profesorky zeptat, jestli bych tam nemohla odejít! Naštěstí máme celkem úžasnou paní profesorku (což už se projevilo tím, že jsme nemuseli dělat hvězdy atd), a tak mi to dovolila! :D Jéééj!

Jednu neočekávanou peripetii závislou na počasí jsem tedy měla vyřešenou. Ale jak si upravit ku obrazu svému hodiny v "normální" tělocvičně? I uvědomila jsem si, že naše školní budova skrývá také místnost s pingpongovým stolem! Ping pong jsem sice vždycky diskriminovala, ale rázem se ze mě stal fanoušek tohoto sportu! :D Díkybohu se vždy našlo pár kamarádek, ochotných se tam zašít a pinkat si.

A to je, drazí kamarádi, jak se mi podařilo si přizpůsobit hodiny tělocviku ku obrazu svému! :D

Teda *ťuk ťuk ťuk* - musím to zaťukat, ještě hodiny tělocviku máme! Ale tento rok je to jiné (a lepší) kvůli rekonstrukci jedné z tělocvičen! Ovšem o tom napíšu asi až v jiném článku. :D


Co vy a tělocvik? Máte nějaké zajímavé zážitky, spojené s tímto předmětem? Ulejváte se z těch hodin? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kopřiva Kopřiva | Web | 3. prosince 2016 v 8:41 | Reagovat

Já jsem tělocvik vždy nesnášela, hlavně tedy míčové hry, vždy když jsem se dostala k balonu, tak jsem byla (a stále jsem) nebezpečná. Jednou se mi povedlo jedné dívce rozbít brýle, jindy zase rozbít si svůj vlastní nos...

2 b. b. | Web | 3. prosince 2016 v 11:49 | Reagovat

tělocvik jsem nesnášela. nevadil mi pohyb, ale převlíkání a taky to, že jsem nebyla absolutně týmový hráč a když jsme hráli míčový hry byla to pro mě katastrofa :-!

3 Iris Iris | Web | 3. prosince 2016 v 21:55 | Reagovat

Haha, no, tak tyhle rady mi sice tolik nepomohly (protože nemám stejný školní podmínky jako ty), ale ráda jsem si je přečetla! :) S tou posilovnou to máte dobrý. Taky by se mi to líbilo víc než cokoliv jinýho. Posilování mi z celého tělocviku vadí úplně nejmíň, hlavně proto, že na něm se toho nedá moc pokazit. Jinak ale neumím koordinovat své pohyby dostatečně na to, abych byla něco platná v týmových hrách. Pak to kazím celému týmu a je mi to líto.
S plaváním jsme na tom dost podobně. Jsem ráda, že vím, že nejsem jediná, kdo si tolik neužívá cachtání ve vodě.
Ulejvání z hodin jsem nikdy nepraktikovala. Většinou se však jednou měsíčně stane, že prostě nemůžu cvičit, a to vlastně bohužel ani není výmluva. -__-
Moc pěkný článek, Anchor :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 16:48 | Reagovat

Naštěstí už dost let na tělocvik chodit nemusím. Ale kdysi jsem se vyhýbal například plavání a to jsem se vymlouval velmi dovedně a účinně, netroškařil jsem a fantazie přitom běžela na plné obrátky :-).

5 miss-pisalkova miss-pisalkova | 7. prosince 2016 v 20:03 | Reagovat

Taky tělocvik zrovna dvakrát nemusím. (zvlášť ty míčové hry - ó jé!) Bohužel mi nejde ani ping pong... takže to moc nemůžu praktikovat. :-(  :-?

6 Anchor Anchor | E-mail | Web | 24. srpna 2017 v 23:49 | Reagovat

PS: Už si nepamatuju, v čem to bylo lepší, asi v tom, že nám hodiny odpadaly, o dalších jsme byli spojení (když jsme byli spojení, jakože holčičí a klučičí část, tak určitý počet z nás pravidelně nedělal nic a profesoři se tomu i smáli a tolerovali to) a někdy jsme chodili na ping pong. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama