Školní eskapády

16. prosince 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Za těch necelých 8 let, která jsem strávila na gymnáziu, jsem už stačila zažít několik věcí, co u mě (a nejčastěji i u kámošek) vedly k úsměvu, či rovnou smíchu. (:D) Pár z nich jsem si naštěstí zapsala. A to jsou logicky ty, které najdete v tomto článku! Jéééj!


Byl pátek 13., který se tehdy projevil spíš vtipně. Jako obvykle jsem přišla do dříve nelibě zapáchající třídy (a mimochodem naší budoucí "kmenové" třídy, ovšem o tom jsem se měla dozvědět až za několik let), kde se již x let učíme češtinu. Z něčeho rozjařená jsem si s veselým úsměvem svižné kráčela vpřed, za účelem usazení se na židloidní předmět. To jsem i úspěšně udělala.
Když tu mě něco bodlo do mého ctěného pozadí! Tak jsem šokovaně vylétla ze židle a...
"Já jsem si sedla na připínáček!" šokovaně jsem zaječela na celou třídu.
Nakonec se dokonce ukázalo, kdo byl pachatelem, a ten bastard to udělal schválně! :D

S touto třídou se váže další zážitek. O hodině již zmíněného předmětu (čeština) jsem se znuděně krčila za lavicí s nahozeným pokerfacem.
Jenže tu pan profesor řekl něco o tom, jestli známe nějaký další význam slova prošlý - ať s ním řekneme nějakou větu.
Stále s kamenným výrazem jsem hrdě zahlásila: "Prošlá paštika nás pořádně prohnala!"
- Ano, takové věci dokážou pobavit chytré studenty gymnázia, zářnou budoucnost našeho národa, těšte se, až budeme ovlivňovat chod státu... :D


Jednou jsme o zeměpisu hráli takovou hru, kdy jeden člověk z týmu stojí zády k tabuli, na níž vyučující napsal nějaké slovo, a druhý mu radí, aby na to slovo stačil přijít do konce určitého časového limitu. Vzhledem k tomu, že o tom píšu, nejspíš jsem se toho účastnila jako jedna z té aktivní dvojice. Áno, mně přiřkli roli radiče a kámošce Eneul roli hádače. Dostaly jsme slovo "korida".
Sice jsem věděla, že se nejspíš jedná o býčí zápasy ve Španělsku, ale radši jsem to slovo chtěla popsat nějak jinak. Jak se můžete dozvědět v mém profilu zde na blogu, byla jsem na základce Vejškovkou důkladně seznámena s jedním CDčkem od Kabátů a v upevňování znalostí mi pomohl i fakt, že Eneul měla jednu písničku z tohoto alba nastavenou jako vyzvánění. Byl to Krutý krtek Joe. ♫ Ááá když nemám co na práci, tak pozoruju krtky... :D ♫ Jak se asi to CD, o kterém jsme tedy věděly s Eneul obě, mohlo jmenovat a jaké alternativní vysvětlení slova korida jsem asi použila...?
Já na Eneul: "Znáš Kabáty?"
Celá třída překvapeně tiše zírala.
"Jo," ještě více vykulená kamarádka logicky odvětila.
"Tak jedno jejich cédéčko."
"Corrida?"
Zeměpisář a v té době náš třídní sice vrtěl hlavou, ale body jsme za to získaly! :D

V tercii (osmé třídě ZŠ) jsem se jednoho dne hodně nudila a přišlo mi děsně vtipné, když jsem napsala do pracovního sešitu chemie po vzoru jisté postavy z Harry Pottera "Tento sešit je majetkem Anchor Glad. Pazoury pryč, slídile!" Co se žinýrovat, vždyť to profesorka stejně nevybírá, řekla jsem si.
No samozřejmě po nějaké době, kdy jsem na fórek zapomněla, jsme ty sešity odevzdávali. Takový šok, když na mě o následující hodině vybafla s nakvašeno-pobaveno-neurčitým výrazem s tím, že určitě vím, proč se na mě tak kouká, za co bych se měla stydět... :D
Naštěstí to vzala v pohodě, prý to bude dávat k dobru mezi profesory, protože něco takového se jí ještě nikdy nestalo. :D

Další příběh se nejspíš stal opět v tercii. Byla hodina matematiky a paní profesorka se dovalila s opravenými čtvrtletkami. Tedy s těmi se nejspíš netahala, jelikož každý týden má ve třídě nějaká dvojice spolužáků službu, např. na nošení sešitů, mazání tabule, dříve i na nošení třídnice, ale to je jedno.
Jako obvykle na nás paní profesorka jistě pouštěla hrůzu, pravděpodobně slovy "Phobos a Deimos" (Děs a Hrůza), jak se nám to zase nepovedlo, no já se klepala a očekávala poslední či předposlední známku. Stále by ten fakt nebyl dobrý, ale paní profesorka má velmi nedobrý zvyk, znepříjemňující život nepochybně plno studentům. Čte známky nahlas! Takže všichni pak ví, že jste blbí jako štoudev...
"Xxx - pět, Yyy - čtyři... Anchor - dvě!"
Byla jsem strašně nadšená a nevěřila vlastním uším! :D "KECÁŠ!"
Ani tato paní profesorka se díkybohu nenaštvala :D


Napadají vás také nějaké zábavné příhody, které se vám staly ve škole? Co vy a obávaný pátek 13.? Zlobili jste ve škole? :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 16. prosince 2016 v 14:30 | Reagovat

Nejvíce mě pobavila ta prošla paštika :D Jinak naše třída patřila na základní škole mezi nejhorší, jednou jsme nešli na celou hodinu a byli jsme schovaní na záchodech :-D

2 Andrea V. Andrea V. | Web | 16. prosince 2016 v 14:32 | Reagovat

Ze školy si hodně pamatuju spíš hlášky. Do smrti si budu pamatovat, že André Breton napsal básnickou sbírku "Šílená láska", protože češtinářka sbírávala z písemek perličky, a jeden spolužák od druhého opsal, že se ta sbírka jmenovala "Šílená kráva" .

Nebo jak nám češtinářka říkala: Jak mi jako první u Verlaina při zkoušení řeknete, že to byl homosexuál, že chodil s Rimbaudem a že Rimbauda postřelil, asi zastřelím já vás :) Co si Andrejka pamatuje?? :) :) (že patří nejspíš k dekadenci, aspoň Rimbaud, jelikož si u něho pamatuju básničku "Mrtvola na cestě" ... ) :-)

3 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 21:50 | Reagovat

Kotvo, neboj, takovéhle příhody si užiješ i na vysoké. Dodal bych nějakou, ale zrovna mě napadá akorát taková, která postuluje trochu znalosti historické mluvnice...
Ale no budiž, můžu zkusit: Byl jsem vyvolán k vysvětlení toho, co se stalo v jednom slově a proč v jiném jeho pádu tam není to e (už nevím, co to konkrétně bylo, ale představ si třeba pes - psa). Tak říkám, Havlíkovo pravidlo. Ale pan docent mě hezky setřel a povídá: ,,No, to je sice pravda, ale já chci vědět, co se tam stalo, ne podle jakého pravidla. To je jako by se někde stala vražda a vy o tom řekl, že se tam stal paragraf 203." :D (měl jsem odpovědět, že tam proběhl zánik a vokalizace jerů)
[2]: Šílená kráva mě tedy rozesmála, ale jestli tou Mrtvolou na cestě myslíš báseň Mršina, tak ta není od Rimbauda, nýbrž od Baudelaira.

4 m. m. | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 21:06 | Reagovat

Já mám tu smůlu, že si spíš pamatuju trapasy a jinak hororové storky, ale vzpomínám si namátkou, jak jsem jednu dobu měla fialové vlasy. A měli jsme dějepisáře, děsivého, fousatého tyrana, co se vyžíval ve ztrapňování slabších členů třídy. A měli jsme super profesora na socky a psychologii a ten jednou, když jsem zrovna chyběla (dozvěděla jsem se to tedy pak od kamarádky a pěkně mě to mrzelo :D) vyprávěl třídě o tom, co se mu zrovna v noci zdálo, a že tam byl ten zmíněný dějepisář a prý měl vlasy i fousy fialové :-D Zjevně jsem zapůsobila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama