Jak jsem na poslední chvíli byla hosteskou v kině + jak jsem se šíleně nadřela, aby to vyšlo - část 1.

6. ledna 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Ne, ten nadpis nemůžu zkrátit, pardon! O:D


Čtvrtek 21. 1. 2016 byl pro mnoho lidí nejspíš obyčejným dnem. Pro mě ostatně také měl ze začátku vybočit z normálu "jen" zkoušením z angličtiny (nesnáším zkoušení, ať už je z jakéhokoliv předmětu!) a testem ze semináře společenských věd, na který jsem se nestačila naučit…

Jenže tu se mnou jen chvíli před tím dnem pan Standa pořídil rozhovor na Srdce Blogu a jeho publikování přednastavil na ten čtvrtek! :D Kromě ničím nevýjimečného děsení se zkoušení + testu jsem se tedy mohla neočekávaně věnovat i pravidelnému obnovování rozhovorové stránky. Byla jsem totiž poněkud nervózní z toho, co široké blogerstvo na ten článek řekne. Obzvlášť v časech, kdy se na všech frontách propíral pan Standa a nízká úroveň vyzpovídaných blogerek na Srdci Blogu.

Ovšem to stále nebylo všechno! Já se totiž ve škole na poslední chvíli rozhodla, že budu téhož dne večer jako hosteska "vytvářet atmosféru na premiéře filmu o Lídě Baarové v prvorepublikovém kostýmu z divadelní půjčovny"! Strašně jsem si totiž přála být někdy hosteskou, shlédnout film o Lídě Baarové (nějakou dobu před tím jsem se totiž začala zajímat o její osud - nejvíc popravdě o její vztah s Goebbelsem), obléct se do divadelního kostýmu z divadelní půjčovny a obléct se do prvorepublikových šatů. A toto byla skvělá příležitost, jak si vše splnit! :D


Ono už vlastně X dnů před tím čtvrtkem přišla s touto nabídkou naše paní profesorka sbormistrině, že je prý potřeba šest holek, aby dělalo hostesky. To se ví, že jsem zareagovala hned, jak jsem mohla = na začátku přestávky - paní profesorka se s nabídkou vytasila ve chvíli, kdy jsem si ve škole odkrucovala hodinu. Ale stejně mě předehnaly holky, co ilegálně paní profesorce napsaly už o vyučovací hodině, kdy ten příspěvek zveřejnila! Tak jsem se trochu povztekala… A nechala situaci, ať se vyvine… Samozřejmě ku obrazu mému! :D

Paní profesorka mi následujícího dne odepsala, že se zkusí zeptat té paní, co tu akci organizuje, jestli nepotřebuje hostesek 7 a že to bude večer vědět… Leč paní profesorka se už neozvala, protože chudák onemocněla. Tož jsem dostala kontakt na organizátorku té akce, co už je v našem městě profláklá tím, že pořádá taková sousedská setkání v jedné ulici.

Ale až ve čtvrtek na konci hodiny před tou přestávkou před hodinou chemie jsem se definitivně osmělila a rozhodla, že té paní organizátorce napíšu. Nemohla jsem se následující přestávky dočkat! Leč byl tu problém, jelikož mobil byl vybitý, jak jsem celé dopoledne brouzdala na internetu kvůli tomu rozhovoru na Srdci Blogu… A i na iPodu, který jsem si po sto letech trochu nabila a na kterém jsem pokračovala v obnovování stránky s tím rozhovorem, se mi už několikrát stačila objevit hláška, že mám pod 20% baterie! Tož jsem byla ve stresu nejen kvůli krátké přestávce, kvůli tomu, jestli mi bude odpovězeno kladně (což snad jo, neboť ta paní působila mile), ale i kvůli tomu, aby se mi v půli psaní vzkazu nevypnul iPod!

Navíc dlouho zase nemohl chytit signál a FB se načítal dlouho! Pětiminutová přestávka nestačila na napsání "Dobrý den, paní ***, jen bych se vás chtěla zeptat, jestli na dnešní akci týkající se Lídy Baarové nepotřebujete k vytváření atmosféry v divadelním kostýmu lidí 7 :D Bohužel jsem totiž na vzkaz paní profesorky Xxx nestačila zareagovat o hodině, jako těch 6 vykuků, nýbrž až legálně o přestávce a účast na této akci by pro mě hodně znamenala, jelikož se o osud Lídy Baarové moc zajímám... Tak jak chcete, jsem k dispozici! :D"

Zazvonilo na chemii… Paní profesorka je drsná (ale mě snad má ráda, je se mnou zadobře kromě chvil, kdy si stěžuje na to, že po mně nemůže přečíst test, a že jí to ještě furt mastím přímo k otázkám, když mám přece celý papír volný!! :D)… Ale toto byla jedinečná šance, jak se na tu akci zkusit dostat… A tak když spolužák na můj zbrklý dotaz odpověděl, že paní profesorka "ještě nejde", jsem rychle vyběhla na asi tak 4 metry vzdálené WC, abych tu zprávu mohla dopsat a odeslat! :D Jo, to se mi tentokrát moc líbilo, že v tomto školním roce kvůli hygienikům prohodili dívčí a klučičí záchody, tedy ty naše se nově nacházely blíže ke třídě, v níž jsem měla tu chemii! :D A jo, prásknu svůj čin, však už je to pasé! :D

Teda strávila jsem na WC tak 5 minut, ale odeslat zprávu se podařilo. Od té chvíle už záleželo jen na tom, aby se na to ta paní organizátorka podívala a v nejlepším případě i kladně odpověděla. :D Má výmluva, že byla na toaletách fronta, byla, jak jsem si myslela, přijata (svatá kapsa v gatích, kam se dá schovat iPod)! :D Né, toto není návod, jak se ulívat ze začátků hodin - já osobně jsem to učinila poprvé! :D


Pokračování příště! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. ledna 2017 v 12:24 | Reagovat

Noné, taková prima práce a hlavně V KOSTÝMU ve stylu první republiky! To zní naprosto snově. Podle nadpisu hádám, že se nakonec povedlo a tebe vzali, takže moc gratuluju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama