Když se dva perou, třetí se směje (sloh)

27. ledna 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Jde o můj první sloh úplně bez poznámek pana profesora! :D To znamená, že všechno jsem měla správně, vše bylo jasné a jediné, co pan profesor připsal, byla jednička a podpis! :D Jako já jsem se trochu divila, myslela jsem si, že jsem zase přehnala téma vyprávění... Ale pan profesor se tvářil normálně, když mi to podával zpátky... Račte se tedy podívat na ten geniální sloh! :D


Konečně jsem trávila ve škole šestou hodinu. Na její úžasnosti trochu ubíral fakt, že se jednalo o matematiku. Tuto nepříjemnou věc ovšem vyrovnávala skutečnost, že zároveň šlo o poslední hodinu.

Usoudila jsem, že čas postoupil natolik, že by mě už pohled na hodiny nerozlítil, nýbrž potěšil. Ale jen co jsem k nim začala zvedat zrak, rozezněl se školní zvonek. Tento libý zvuk byl přerušen sborovým "Hurá!" od všech spolužáků, šoupáním židlí a dupotem nespočtu nohou.

Takový spěch ovšem nebyl zapříčiněn jen těšením se na opuštění školní budovy. Důležitým faktorem bylo také to, že poslední, kdo zůstal ve třídě, musel uklidit všechen nepořádek!

"Hergot, proč já jsem si jen nezačala balit věci dřív?" zanadávala jsem. Ve třídě jsem totiž už zůstávala jen já a dvě spolužačky. Situace pro mě vskutku nevypadala dobře, jelikož jim na lavici zbývaly pouze svačiny, kdežto mě navíc hora učebnic a sešitů.

"Eneul, honem, hoď si ten svůj odporný zapáchající sýr do tašky, ať můžeme utíkat a hrabání nepořádku si užije Anchor!" popoháněla ta rychlejší v balení tu pomalejší.
"Odporný zapáchající sýr? Jak toto můžeš prohlásit o výtečném olomouckém syrečku, Gurmánko?" dostávala se Eneul do ráže. Přestala si skládat věci do tašky a založila si ruce na prsou.

Tentokrát jsem měla pro zaradování rovnou dva důvody. Nejen, že konečně Eneul zvyšovala hlas na někoho jiného než na mě, ale dokonce to začalo vypadat, že se vyhnu uklízení posmrkaných kapesníčků a žvýkaček, přilepených na všechno možné!
"No tak, no tak!' bezděčně jsem si mumlala, zatímco jsem bleskovou rychlostí házela bez ladu a skladu různé školní potřeby do kabelky.

"Ale vždyť je to pravda! Jeho vzhled je velmi neestetický a to, že po něm máš nepříjemný dech, ti tuhle řekli i kluci v tanečních!" bránila se Gurmánka, mávajíc si rukou před nosem.

"Ha!" tlumeně jsem zajásala, když jsem konečně zapnula kabelku. Popadla jsem ji za ucha a co nejtišeji jsem se podél stěny začala plížit ke dveřím.

"Grrr!" rozčilená Eneul se rozechvěla vzteky.

S každým krokem blíže k východu jsem zrychlovala stále víc a víc.
"Ejchuchu!" neudržela jsem se a nadšeně zařvala, jakmile jsem vběhla na chodbu. Naštěstí jsem si v tomto případě nemusela špinit ruce uklízením všeho možného nechutného. Jojo, když se dva perou, třetí se směje!


Mimochodem, jestli to nevíte, tak Eneul a Gurmánka jsou mé kamarádky - spolužačky. A obsah slohu jsem si vymyslela! :D

Co vy a slohovky? Vytvářeli jste jen nějaké suchopárné, normální, nebo šílené jako já? Bavilo vás psát slohovky? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 28. ledna 2017 v 10:35 | Reagovat

To je opravdu perfektní :-)

2 m. m. | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 14:51 | Reagovat

Já slohovky taky milovala, nejradši bych je psala pořád :) Bylo to ode všeho trochu, výmysly, i realita. Pamatuju si jednu o sebevraždě, která byla fakt hustá, ale bohužel si ji nepamatuju pořádně. Jen vím lehce námět, ale už nevím, jak to dopadlo, snad jen že to bylo fakt dobrý a překvapivý a byl to doják. Škoda, že tyhle věci nikdo nearchivuje. A už ani nevim, jestli jsem to psala během základky nebo až na gymplu.

3 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 23:30 | Reagovat

To mně slohovky někdy moc nešly :D ... řekl spisovatel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama