Oáza klidu a dobrého jídla (sloh)

20. ledna 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Když nám paní profesorka zadala napsat líčení, zkoprněla jsem. Tento útvar totiž spolu s úvahou nemusím. Přijde mi totiž daleko lepší obyčejný popis, než abych si musela vymýšlet nějaké procítěné ptákoviny o něčem. Ne že bych nebyla citlivý člověk, jen mi prostě přijde přirozenější psát vtipné práce, nebo aspoň práce nezahrnující již zmiňované vymýšlení ptákovin o čemsi. Ovšem nakonec jsem se s tím naštěstí popasovala dobře - výsledek snahy se mi líbí, a tak jej sem můžu dát! :D


Jako bych se ocitla v jiném světě. Přesně takový pocit ve mně vždy začne klíčit, jakmile vstoupím do lesa, který se rozprostírá přímo za naším domem. Najednou tam ze mě začnou odplouvat všechny starosti a smutky, co jsem je v sobě od poslední návštěvy stihla nastřádat. V mé duši nastane klid a mír.


To je hlavní důvod, proč se vždy nemůžu dočkat vycházky do tohoto lesa. Velmi se také těšívám na moment, kdy mi svěží vánek rozevlaje vlasy.

V lese panuje až nábožné ticho, rušené pouze občasným zašuměním stromů. Snažím se vždy našlapovat co nejtišeji, abych nastolenou posvátnou atmosféru nerušila křupáním spadaných listů a větviček.

Jestli někdy mám přeci jen problém se uvolnit, vždy mě uklidní omamná vůbě různých kvetoucích rostlin. Po chvíli putování mě navíc začnou na obličeji škádlit sluneční paprsky. Kdo by se v té chvíli vydržel mračit?

Asi v pětině lesa se rozevírá pohled na nově vysázenou lesní školku. Škoda, že je oplocená, s chutí bych se proháněla mezi těmi rozkošně maličkými stromečky!

Tím v žádném případě nechci naznačit, že by mi vysoké "normální" stromy byly málo. Naopak. Kromě úctyhodné atmosféry, kterou svou rozložitostí vytváří, si jich cením ještě pro několik věcí. Díky jejich mohutnosti v lese nevane nepříjemně silný vítr a poskytují útočiště i před rozpáleným poledním sluncem!

Dlouho mi trvalo, než jsem se odvážila les projít celý. Zhruba v polovině totiž dobrácky vypadající listnaté stromy střídají jehličnaté. Ty navíc rostou blíže u sebe. Pohodová nádherná atmosféra se tedy proměňuje v tajemnou, dobrodružnou, až hororovou. Ale stojí za to těmi místy projít, jelikož za pár stovek metrů se les otevírá v mýtinu plnou květin. A jahod!

Kdo by si takové místo nezamiloval?


Prej mám krátký závěr (je to ta poslední věta) :D Ale co vy a líčení, máte tento slohový útvar rádi? O čem byste psali, když by téma slohovky měla být Krajina a duše? Máte nějaké zajímavé zážitky z výpravy do lesa? :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. ledna 2017 v 8:43 | Reagovat

Mně se závěr líbí, no ale já nejsem profesorka češtiny.. :-)

2 Eliss Eliss | Web | 21. ledna 2017 v 13:17 | Reagovat

Miluji les a přírodu ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama