Oáza klidu a dobrého jídla (sloh)

20. ledna 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Když nám paní profesorka zadala napsat líčení, zkoprněla jsem. Tento útvar totiž spolu s úvahou nemusím. Přijde mi totiž daleko lepší obyčejný popis, než abych si musela vymýšlet nějaké procítěné ptákoviny o něčem. Ne že bych nebyla citlivý člověk, jen mi prostě přijde přirozenější psát vtipné práce, nebo aspoň práce nezahrnující již zmiňované vymýšlení ptákovin o čemsi. Ovšem nakonec jsem se s tím naštěstí popasovala dobře - výsledek snahy se mi líbí, a tak jej sem můžu dát! :D


Jako bych se ocitla v jiném světě. Přesně takový pocit ve mně vždy začne klíčit, jakmile vstoupím do lesa, který se rozprostírá přímo za naším domem. Najednou tam ze mě začnou odplouvat všechny starosti a smutky, co jsem je v sobě od poslední návštěvy stihla nastřádat. V mé duši nastane klid a mír.


To je hlavní důvod, proč se vždy nemůžu dočkat vycházky do tohoto lesa. Velmi se také těšívám na moment, kdy mi svěží vánek rozevlaje vlasy.

V lese panuje až nábožné ticho, rušené pouze občasným zašuměním stromů. Snažím se vždy našlapovat co nejtišeji, abych nastolenou posvátnou atmosféru nerušila křupáním spadaných listů a větviček.

Jestli někdy mám přeci jen problém se uvolnit, vždy mě uklidní omamná vůbě různých kvetoucích rostlin. Po chvíli putování mě navíc začnou na obličeji škádlit sluneční paprsky. Kdo by se v té chvíli vydržel mračit?

Asi v pětině lesa se rozevírá pohled na nově vysázenou lesní školku. Škoda, že je oplocená, s chutí bych se proháněla mezi těmi rozkošně maličkými stromečky!

Tím v žádném případě nechci naznačit, že by mi vysoké "normální" stromy byly málo. Naopak. Kromě úctyhodné atmosféry, kterou svou rozložitostí vytváří, si jich cením ještě pro několik věcí. Díky jejich mohutnosti v lese nevane nepříjemně silný vítr a poskytují útočiště i před rozpáleným poledním sluncem!

Dlouho mi trvalo, než jsem se odvážila les projít celý. Zhruba v polovině totiž dobrácky vypadající listnaté stromy střídají jehličnaté. Ty navíc rostou blíže u sebe. Pohodová nádherná atmosféra se tedy proměňuje v tajemnou, dobrodružnou, až hororovou. Ale stojí za to těmi místy projít, jelikož za pár stovek metrů se les otevírá v mýtinu plnou květin. A jahod!

Kdo by si takové místo nezamiloval?


Prej mám krátký závěr (je to ta poslední věta) :D Ale co vy a líčení, máte tento slohový útvar rádi? O čem byste psali, když by téma slohovky měla být Krajina a duše? Máte nějaké zajímavé zážitky z výpravy do lesa? :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. ledna 2017 v 8:43 | Reagovat

Mně se závěr líbí, no ale já nejsem profesorka češtiny.. :-)

2 Eliss Eliss | Web | 21. ledna 2017 v 13:17 | Reagovat

Miluji les a přírodu ♥

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama