Únor 2017

1. Itálie: Den 5. - Řím 2/4 (filmaři, čórka a Forum Romanum)

24. února 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Průvodce nás z Kolosea vyhnal nejspíš k pár kroků vzdálené bráně Fortuny. Tentokrát dokonce za jiným účelem, než jen pro zvědavé okukování památky a poslouchání výkladu o ní, ale abychom si u ní udělali společnou fotku. Možná jsme tak učinili už před vstupem do arény, ale co. :D

Každopádně pak nás donutil obejít pravou polovinu Kolosea, abychom se pěkně dostali k dlouhým schodům, vedoucím k mé radosti nahoru. Zatímco jsme ztěžka stoupali s probořenou částí arény v zádech, vrhali se na nás zase černoši se svými pochybnými výrobky. Ti legionáři, co se v plné zbroji na schodech také vyskytovali, bohužel neplnili povinnosti svých předobrazů a podezřelým obchodníkům v obtěžování nevinných turistů nebránili, jen pózovali na fotkách.

Až jsme se vyškrábali na povrch, byl nám dopřán pohled na filmaře - jejich dodávku. Tak jsem se tam zase velice nesla (to samé jsem prováděla na svém druhém zájezdu do Anglie v roce 2012, kdy jsme filmaře potkali v Londýně u Greenwiche - už jsem tu o tom psala :D), co mi to jen těžký batoh dovolil, ovšem znovu na mě nikdo nezavolal, že nutně potřebuje, abych si v jejich filmu se samými hvězdami zahrála jednu z hlavních rolí. Já jim jednou ukážu! (*Tuk ťuk ťuk?*) :D

Studium víceletého gymnázia očima studentky

17. února 2017 v 23:54 | Anchor |  Zamyšlení
Šla jsem dobrovolně na gympl a teď často remcám, že se tam musím učit mimo jiné zbytečné blbosti... :D To je úroveň, co? Ovšem takových vykuků je nás tam naštěstí víc, né-li valná většina, což by mělo zmírnit předchozí šokující zjištění. :D

Ale proč jsem se tam tedy přihlásila, když tak často nadávám na studium na této škole? Vedlo mě k tomu zhruba tohle:
  • Na základce jsem neměla nejlepší pozici v kolektivu (ale kupodivu jsem tam měla víc kamarádek než teď na gymnáziu!), což byl pro mě zásadní důvod pro to, abych šla v 5. třídě zkusit přijímačky na gympl a nejlépe prošla a změnila prostředí.

1. Itálie: Den 5. - Řím 1/4 (Koloseum)

10. února 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Nastal čas, abych konečně pokračovala ve zveřejnění popisu toho školního zájezdu do Itálie, co jsem na něm byla na přelomu října a listopadu 2015! :D Tentokrát vám budu povídat konečně o posledním dni této exkurze, který jsme strávili pilným vykonáváním turistické činnosti! :D


Zápis v papírových podkladech pro tento článek začíná bohatým okecem snídaně a jak jsem si ji pěkně ošéfovala. Myslím, že vás toho radši ušetřím, vynechám i popis cesty vlakem do Říma a přesunu se ke chvíli, kdy jsme na stanici nazvané Colosseo vylézali z metra. :D Italové se s tím nepárali, nenechali nás čekat a výstup z metra pěkně namířili přímo na tu památku! :D Takže kdybyste náhodou na to místo cestovali již zmíněným dopravním prostředkem, určitě se nemusíte bát, že byste se po výlezu ze stanice museli po Koloseu nějak složitě rozhlížet.


O moc lepší fotku Kolosea zvenčí opravdu nemám :D

Psal se den 31. 10., Halloween, den, kdy jste se mohli dostat do slavné arény zadarmo. Jenže díky vysoké inteligenci pana průvodce a profesorů jsme se ke Koloseu vydali pěkně ráno, tedy strašnému nátřesku jsme se vyhnuli. Ono vyhnout se cpanici měla vrchnost v plánu tak i tak, ovšem díky příznivým podmínkám to znamenalo vstup do toho největšího římského lákadla, a ne otočení se na patě a pokračování v prohlídce města jinde.

Můj příběh - členka Autorského klubu

3. února 2017 v 23:54 | Anchor |  Blog a já
Hned, jak jsem se o Autorském klubu dozvěděla, tak jsem se do něj chtěla přidat. Myslím, že jsem ho objevila v roce 2011. Tehdy se těšil větší popularitě, úctě a obdivu a jeho členy jsem vnímala jako těžké borce, veliké blogerské autority, vzory. Nejvíc jsem obdivovala m., na kterou se dalo narazit pod spoustou článků a jejíž komentáře mi přišly jako velmi rozumné a zajímavé. Články členů AK navíc byly propagovány na hlavní straně Blog.cz! Z těchto důvodů jsem tedy samozřejmě chtěla do tohoto prestižního klubu patřit, zařadit se k těm úžasným osobnostem a stát se slavnou! :D

Jenže mé plány ztroskotaly na dvou věcech.
  • Jednou z nich byl pan Standa, redaktor Blog.cz a šéf AK. Bůhvíproč jsem si totiž vytvořila předsudek, že by mě neměl rád, můj blog by se mu nelíbil a nepřijal by mě.
  • Druhým, celkem podstatným, bylo to, že jsem jaksi žádné stránky neprovozovala. :D Teda kecám. Několik blogů jsem si založila. Jenže obvykle má aktivita skončila u prvního článku.
A tak jsem si jen občas slintla nad myšlenkou, jaké by to asi bylo skvělé, kdybych do toho klubu také patřila, měla ten nejvyšší společenský status mezi blogery a furt bych se vídala na titulce (o to mi šlo nejvíc :D).