Moje maturita 2017 - část 2.: Den, kdy jsem psala maturitní slohovku z češtiny (1/2)

16. června 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Nějak čas nazrál a tu nastal ten osudný den 11. 4. Den, na kdy jsem málem byla objednaná k zubařce a den, kdy jsme měli za úkol se ve škole pokusit o stvoření co nejlepší slohovky z češtiny o délce 250 slov během 90 minut. Teda vlastně během skoro 115 minut, pakliže jste měli hodný dozor ve třídě, který vám to dovolil a pokud jste si rychle vybrali téma maturitní práce. 25 minut jste totiž dostali extra na tuto rozhodovací činnost.

Tento od běžného učení osvobozený den ovšem byl z obou stran obklopený vyučovacími. Svaťák (= svatý týden, v našem případě skoro svatý měsíc - ústní maturity nám začínaly téměř za měsíc, prostě jsme 21. 4. dostali normální vysvědčení, normální známky byly uzavřené a už jsme přestali chodit do školy na vyučování) nám začínal až v pátek 21. 4., takový týden před didakťáky a dvěmi esejemi z angličtiny, ač někteří z nás (třeba já :D) doufali, že svaťák budeme mít už před tímto extra vyčleněným dnem.

Z tohoto dne měla vítr snad naprostá většina z nás. Po nějaké době se totiž zase rozhodlo, že se práce maturantů budou anonymně posílat cizím profesorům - bůhvíkomu bůhvíkam. Znovu se to zavedlo, i když od toho bylo dříve upuštěno kvůli negativní zkušenosti. Mám ten dojem, že to bylo způsobeno tím, že profesoři, kteří se přihlásili jako opravovatelé, nestíhali, protože jich bylo málo, a prací tedy na jednoho moc, maturanti si stěžovali na příkrá hodnocení. Z důvodu nestíhání jsme taky psali tu slohovku už 11. 4.


No kdo by z toho opravování jinde neměl větší vítr, že, obzvlášť, když náš třídní češtinář bral mé slohovky v pohodě. Z důvodu tohoto znovu zavedeného opravování jinde jsem si řekla, že asi pak budu za to CERMATu (organizace, co má pod palcem vše ohledně maturit) nadávat. K tomu ovšem vzhledem k mému výsledku nakonec nedošlo, až uvažuju nad tím, že nějak CERMATu poděkuju, ale zpátky k 11. 4. :D

Můj strach ovšem zmírňovala lehká sebedůvěra.
  • Slohovka z češtiny byla část maturity, které jsem se bála nejméně. Bylo tomu tak díky tomu, že už jsem (v té době skoro) čtyři roky psala na tento blog a obecně jsem si ve vytváření slohovek věřila.
  • Říkala jsem si, že na nějaké vypravování bych něco napsala, obzvlášť když tam dávají celkem ucházející témata. U maturit navíc bývají vypravování dvě. Šla jsem si tedy pro tento útvar s tím, že bych kdyžtak něco zvládla spáchat i na popis děje a reportáž.
  • Povzbuzovalo mě vědomí toho, že jedno z vyprávění tam má jen nadpis a výchozí text slouží jen jako inspirace, nemusí se na něj navazovat, často bývá název pořekadlo. Těsně před dnem D jsem ovšem zjistila, že občas se stane, že tam jsou jen vypravování, u kterých musíte navazovat na úvodní text, ale stejně to byla pro mě nejméně děsivá část maturity. :D
Na slohovku z češtiny jsem se moc nepřipravovala
  • Jen den před maturitou/a/nebo v den maturity jsem si zopakovala znaky vypravování, popisu děje a reportáže a odlišnosti vypravování a popisu děje. Vlastně jsem v tu chvíli ocenila, že jsem několikrát měla potíže s těmito dvěma útvary, dokonce i u poslední školní slohovky o češtině, jakože jsem místo toho prvního napsala to druhé a pan profesor mi o tom něco říkal. :D
  • Taky jsem si po dvou trojkách ze slohovek ze semináře z češtiny pamatovala, že si musím vzít ultratenkou psací potřebu a snažit se co nejvíc psát úhledně a nespojovat písmena u svého tiskacího písma. Tyto dvě nepěkné známky jsem dostala kvůli údajné nečitelnosti. :D
  • Pamatovala jsem i na další svou neřest, a to sice na to, že jsem několikrát nestihla přepsat svou slohovku. Z tohoto důvodu jsem plánovala požádat dozor při psaní slohovky o to, aby nám řekl, když bude zbývat polovina času. Již odmaturovavší kámoška mi totiž sdělila, že u nich to profesorka udělala. :D
To, že slohovka z češtiny patřila z mého pohledu k nejpohodovější části maturity, ovšem nevyvracelo fakt, že jsem ráno byla myslím s to sníst jen banán. :D Vzala jsem si s sebou černé tenké fixy Centropen, protože jsem si nějak myslela, že je s sebou můžeme mít, a kromě spousty věcí, jako např. slovníku, i Coca Colu. Bylo mi jasné, že pro uklidnění budu pít colu každý den maturit. :D

Rozhodla jsem se dále k tomu, že pokud se mi v tento den podaří odmaturovat, pokud z toho budu mít dobrý pocit, tak o dalších maturitních dnech budu nosit stejné oblečení, nejlépe i když bude vedro. V den 11. 4. bylo schůdné počasí na kalhoty - elegantní černé legíny z tlustého materiálu s docela teplou krajkovanou bílou halenkou, u níž byly zdrojem ochlazování jen nepodšité rukávy z krajky, a na takové teplé sáčko. Navíc profesoři nám řekli, že v tento den máme přijít sice v něčem elegantním, ale může to být něco pohodlnějšího.

Když jsem pak před ústními maturitami zjistila, jaké vedro má být (snad 26, 29 stupňů, navíc jsme měli maturovat ve druhém patře ve třídě, o které jsem si myslela, že bývá celkem zapařená, tak to se mi trochu protočily oči, ale nakonec jsem to v tomto úboru zvládla, v nejteplejší den jsem dokonce vydržela skoro celou dobu i v saku, byť rozepnutém. :D

Jako jediná holka (vlastně ještě jedna taková drsnější spolužačka se objevila v gatích) jsem se tam pořád producírovala v kalhotech, navíc ve stejném úboru, chudák mamka mi každý den tu halenku musela prát. :D I v den oficiálního zahájení maturit, kdy jsem ještě měla klid, tak jsem přišla v tom. Ale co, hlavní pro mě bylo přitáhnout si štěstí a odmaturovat. Reputaci jsem si napravila až v den oficiálního ukončení maturit, kdy už jsem byla v cajku, a tak jsem si mohla vzít něco jiného, šaty. :D


Do školy jsem 11. 4. možná jela autobusem, tedy jsem tam přistála o hodinu dříve, protože mi to prostě tak jezdilo. Skvělé bylo, že nějak před maturitami, možná už i před tou slohovkou z češtiny, se v návaznosti na opravy na silnici na trase autobusu do školy trochu změnila trasa jízdy, byla tam objížďka, na které se nabírala zpoždění, každopádně nezůstalo to jen u toho, ale bůhvíproč se rozhodlo, že autobus, mnou využívaný na cestu do školy, bude zajíždět o hodně blíž k nám! :D Takže místo třinácti minut jsem to na zastávku měla takových 5, 6, 7! :D A mělo to tak jezdit zhruba až do 10. 6., tedy po celou dobu mých maturit! :D To jsem se radovala. Mimochodem, podařilo se nějak zařídit to, že to k nám takhle zajíždí už nastálo, takže super! :D

Každopádně 11. 4. (a pak ze zvyku i v další dny maturit), jsem si do školy nakráčela pěkně v botaskách. V botaskách, tedy nespolečenských botách nevhodných i v neformálnější den! :D Zachránily to ovšem mé nádherné bílé pantofle s motýlky, ve kterých jsem se nestyděla chodit k maturitám (a které jsem tedy skladovala ve skříni i po svaťáku - kompletně vyklidit skříň jsme museli snad až v červnu) po té, co Eneul k mému nadšení dělala to samé! :D Takže obě asi jako jediné jsme chodily k maturitám v přezůvkách! :D A nikdo si toho snad nevšiml. :D Jděte do toho klidně taky, pokud vaše přezůvky nejsou crocsy nebo moc neelegantní. :D

Dorazila jsem tedy mezi prvními, nicméně sedačky v přízemí už snad byly obsazené. Mé kroky zamířily nejdříve ke skříním, kam jsem se kradla co nejnenápadněji a nejrychleji, aby si nikdo nevšiml těch botasek. :D Ke všemu jsem na sobě měla obyčejnou bundu. Moc se mi tedy ulevilo, když jsem ze sebe neformální ohoz odhodila a nakráčela jsem si to k ostatním už lépe a normálně vypadající.

Dále jsem se zeptala jedné kámošky (co jsem si s ní před ústními maturitami nejvíc měnila učení :D), jestli neví, která třída je ta třída A. V pozvánce nám totiž nepřišlo číslo té třídy, ale nějaké krycí písmeno. Spolužačka to nevěděla, prý že to je napsané v druhém patře. Šinula jsem se tam zbytečně. Ale nevzdala jsem se a nebála jsem se jít na místo, kde to určitě zjistím. K zástupci ředitele! :D

To byl takový celkem fajn zábavný, ale nevypočitatelný pán, co jsem si s ním docela rozuměla, neměla jsem z něj narozdíl od plno lidí panickou hrůzu a dokonce jsem se s ním domluvila, že si pro něj půjdu o tanci s profesory na maturiťáku. :D Ale nelíbil se mi ani nic takového, to ne, prostě jsem si ho normálně oblíbila. :D

Takže u něj jsem se dozvěděla číslo třídy, a tak jsem se rozvalila v příslušném prvním patře, kde bych ovšem asi oxidovala stejně, protože jsem si tam navykla lozit i během běžného školního roku. Vždycky tam bylo míň lidí a taky jsem to tam měla ráda a mohla jsem očumovat nástěnku našeho sboru. :D Následně jsem asi ještě zjišťovala něco o útvarech, opakovala si, že ve vypravování má být úvod, zápletka, vyvrcholení, rozuzlení a závěr a taky jsem se asi pokoušela sníst trochu suchého rohlíka. A colovala jsem!

A psala jsem a volala kámoškám, kde trčí! :D Ani Eneul, ani Gurmánka totiž v době mého příchodu do školy nebyly ještě přítomny! Teda já jsem se tam tak stresovala! Myslím, že Gurmánka ke mně dorazila jako první, ale po nějaké době už asi odsvištěla do třídy a Eneul dorazila jako druhá, ale nejsem si jistá. Každopádně ta radost z příchodu mých kamarádek! :D


Omlouvám se, ale už jen toto má délku 18 odstavců. Pokračování o podobné délce za týden! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | Neděle v 8:38 | Reagovat

Je to zajímavé sledovat z pohledu maturujícího. O aktuální podobě a pravidlech maturity si ovšem myslím svoje a není to věru nic hezkého.

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | Pondělí v 0:41 | Reagovat

[1]: To je dobŕe, že vám to přijde zajímavé! :-) No jo no, chápu :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama