Moje maturita 2017 - část 3.: Den, kdy jsem psala maturitní slohovku z češtiny (2/2)

23. června 2017 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Během toho, co jsem se rozhlížela po kamarádkách a chodila po chodbě, jsem se málem srazila s panem profesorem Slonem (není obézní, svou přezdívku si vysloužil z jiného důvodu). To málem sražení bylo docela vtipné už jen tak... Ale já jsem pak ve třídě zjistila, že tento pan profesor bude náš dozor! :D

Opravdu jsem jej požádala o to, aby nám ohlásil kromě posledních pěti minut i polovinu času. Moc se na to teda netvářil, ale nakonec to opravdu zahlásil! :D Takže až odbila hodina dvanáctá, museli jsme přestat s diskuzemi na téma charakteristik slohových útvarů, jak se bojíme a jak nám připadá neskutečné to, že maturujeme. Pan profesor Slon začal s předčítáním nudných nám většinou už dobře známých keců, pokynů.
  • Mimo jiné jsme se dozvěděli, že si na lavici můžeme nechat jen psací potřeby a slovníky.
  • Seděli jsme ve čtyřmístných lavicích, a tak jsme museli mít mezi sebou jedno místo volné.
  • Na volnou židli vedle sebe jsme si mohli položit pití... A svačinu! :D O povolení její přítomnosti u nás během písemných maturit jsme se snad nikdy předtím nedozvěděli ani z oficiálních stránek. Myslím, že jsem nakonec nepotřebovala jíst, ale ohromně mě povzbudilo to vědomí, že kdybych potřebovala, tak můžu! :D
  • Mobil jsem si opravdu vypnula (jsem si říkala, že vypnutý zvuk bude stačit) a zavřené tašky jsme museli odnést k tabuli.

O tom, jestli si můžeme nechat svršek na opěradle židle, jsme myslím neslyšeli, ale nikdo proti nebyl, navíc minimálně někdo to ještě udělal, že si to tam položil, a tak jsem se nezdráhala učinit to samé.

Těsně před dostáním zadání mi myslím v den slohovky spadla cola na zem. A jéje! Víte, co to asi znamená, že? :D Hned jsem se radši pokusila tu colu otevřít, abych si s ní pak nepolila slohovku. :D Kluk vedle ať se to neopovažuju otevřít. :D Bylo to teda na hraně a šlo to pomalu, ale nakonec se mi podařilo nebezpečí přetečení colové pěny zažehnat a flašku bez úniku čehokoli jiného než vzduchu otevřít. :D Jo a ještě jsme vlastně měli mít odlepené etikety, ale o tom jsem už psala v prvním článku, a tak to moc nebudu opakovat.

Pak si nás teda podle abecedy pan profesor k sobě zavolal, ze svého papíru nám četl nějaký kód žáka a my měli za úkol zkontrolovat, jestli souhlasí s tím napsaným na buď zadání/a/nebo na záznamovém archu. Podepsali jsme se na jeho papír, ze kterého nám to četl. Dostali jsme tedy zadání a záznamový arch. Zadání jsme samozřejmě nesměli otevírat, ale já si nahlížení do něj stejně jako do zadání anglických esejí ošéfovala po svém, protože se pan profesor nedíval - podívala jsem se proti světlu na prosvítající písmo. :D Teda u angličtiny mě to fakt moc uklidnilo, měli jsme skvělá témata a zadání, ale o tom zase jindy.

Pak už jsme směli zadání otevřít, pan profesor na tabuli napsal konec celkového času a nám začalo ubíhat 25 minut na výběr tématu. Hledala jsem očima vypravování a když jsem se podívala, že u obou musím navazovat na výchozí text, tak jsem se zděsila. Pak jsem si ovšem říkala, že je to možná dobře, že jsem byla nucená napsat něco trochu serióznějšího a ne jen něco bláznivého zase o mém líně se chovajícím já a o kámoškách. Každopádně první vypravování a zároveň téma č. 2 se mi hnusilo svou podstatou, fakt jsem nechtěla psát apokalyptické sci-fi z budoucnosti o napadení naší planety monstry. Prostě taková věc je mi odporná, nechci si o tom číst, ani o tom psát. Nějak se mi začalo sci-fi, navíc takové, nelíbit.

Rozhodla jsem se tedy pro druhé vypravování a zároveň téma č. 8! :D
Jéééj, super, že? :D Za nějakou chvíli mě napadlo, že se domorodci budou děsit cestovatelova fotoaparátu, šaman cestovatele dovede k zakryté jámě na lovení zvěře (to bude ta léčka), cestovatel tam spadne a natrhne si zadek, nahoře najde smějící se děti a za nimi šamana, a tak mu dojde, že to byla asi léčka a bude to moct na ně zařvat. Jéééj! :D

Maturitní slohovku sem dám příště. :D Ano, dostala jsem se k ní, i když se proslýchá, že ji už po odevzdání v souladu se současným systémem neuvidíme. To je pravda, studenti, pokud se neodvolají, nemají přístup k opravené maturitní slohovce - s poznámkami od opravujícího. Neopoznámkovaný originál si studenti jen tak můžou vyžádat u ředitele a vyfotit si jej. Já to právě dnes (v den tvoření tohoto článku, tzn. 16. 6.) udělala! :D

Každopádně ještě v těch 25 minutách na výběr tématu jsem si začala pro sebe psát osnovu, abych rozvedla všechny body stejně a né zase více úvod, jako to dělám. :D Pak jsem už zběsile psala koncept stále na zadání (jsme tam mohli psát, hlavně na prázdnou zadní stranu) a asi ještě před polovinou času jsem začala přepisovat, i když jsem neměla ještě celý koncept. Část jsem tedy psala naostro. :D Nakonec jsem měla dost času, ale poslední chybu jsem opravila v poslední minutě těsně před odhozením propisek.

No, když jsme ještě u psacích potřeb. Musela jsem si u všech písemných částí maturity od ostatních půjčovat propisky, protože jsem si pořád nosila fixy, které jsem nemohla použít, jelikož by se propily na druhou taky k psaní určenou stranu. :D

Když jsem to odevzdala, cítila jsem se jako největší borec, že asi dostanu jedničku! :D Všem jsem nutně musela popisovat, o čem jsem psala, jaké inteligentní dialogy vedl cestovatel se šamanem a že si cestovatel natrhl zadek! :D Samozřejmě jsem to popsala kulantně. :D

Dobrý pocit mi vydržel až do chvíle, kdy jsem s kámoškami dorazila ke skříňce a uvědomila jsem si, že ve slohovce mám zásadní chybu, kterou zde z důvodů, popsaných níže, nenapíšu. Od té chvíle jsem se ohledně tohoto problému radila s kámoškami i s velkou m. (mým blogerským vzorem :D), s rodiči i se třemi češtináři, z toho jedna byla i paní profesorka ZSV, navíc ta, co mě z tohoto předmětu měla u profilové maturity ústně zkoušet a co jsem se s ní společně s paní profesorkou sbormistriní vyfotila na maturiťáku, ale to nejen proto, abych si nahonila plus body, ale i proto, že jsem si je oblíbila. :D

Dozvídala jsem se, že tu práci snad nevyřadí a že mi za to snad strhne jen pár bodů. Samozřejmě jsem se začala bát, aby to nevyřadil, ale s jedničkou jsem se loučila nerada. Protože s takovou hrubou chybou by to jednička nemohla být.

S napětím jsem očekávala doručení výsledků písemných prací (a didakťáků) na email. Měly dojít den před oficiálním zahájením ústních zkoušek. Taky že jo! Didakťáky vesele chodily, pak i anglické eseje... A výsledek slohovky z českého jazyka přišel snad v 11! :D Tak jsem se s obavami koukla na počet bodů, na výsledek...

Nejen, že jsem z toho měla jedničku, ale dokonce i plný počet bodů!!! :D Ten úžasný člověk si toho nespíš nevšimnul! :D Dostala jsem plný počet bodů od cizího hodnotitele! Lidi z naší třídy si stěžovali na výsledky jejich slohovek i pan profesor třídní se podivoval nad tím, za co na jejich pracích opravující strhával body... A já jsem měla snad jako jediná/jedna z mála plný počet bodů! :D Jéééj, to jsem šťastná! :D


A co vy a maturitní slohovka? Bojíte se jí? O čem jste psali? :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 23. června 2017 v 9:03 | Reagovat

Přijde mi absurdní, jak je všechno načasované, všechno má striktní pravidla a tašky musíte nosit k tabuli ... Absurdní ... nesnášela jsem to i na Sciech, nebo co to bylo, kdy jsme měli na každý oddíl nějaký čas a nešlo se vracet ...

2 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 23. června 2017 v 10:20 | Reagovat

Jé, tohle vystihuje moje pocity :D já psala teda to sci-fi, protože s tou léčkou jsem si moc nevěděla rady :D chtěla jsem psát líčení, ale bohužel tam nebylo :/ měla jsem 90%, přišla jsem asi o 3-4 body a celkově jsem z češtiny měla 1, protože z didakťáku jsem měla 92%, což nikdo nechápal :D nevím, ale mně přišel hrozně lehký :D

3 Barbora Barbora | Web | 23. června 2017 v 11:38 | Reagovat

Já taky psala sci-fi. :-D Před slohovkou jsem se modlila, aby tam bylo nějaké vypravování, protože absolutně netuším, jak se správně píše cokoliv jiného. :-D Když jsem maturovala, byla jsem z toho celkem vystresovaná, ale když se teď ohlížím zpátky, vlastně to byla docela sranda :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2017 v 10:51 | Reagovat

Nikdy jsem se nebál něčeho, co se má psát :-) Už si ani nepamatuju, co jsem kdysi dávno u maturity psal, ale vím, že to byla úvaha a že byla v tehdejších podmínkách trochu provokativní. Ale - jako u tebe: Buď si toho nikdo v návalu práce ani nevšiml nebo mu nestálo za to mi kazit výsledek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama