Moje maturita 2017 - část 3.: Den, kdy jsem psala maturitní slohovku z češtiny (2/2)

23. června 2017 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Během toho, co jsem se rozhlížela po kamarádkách a chodila po chodbě, jsem se málem srazila s panem profesorem Slonem (není obézní, svou přezdívku si vysloužil z jiného důvodu). To málem sražení bylo docela vtipné už jen tak... Ale já jsem pak ve třídě zjistila, že tento pan profesor bude náš dozor! :D

Opravdu jsem jej požádala o to, aby nám ohlásil kromě posledních pěti minut i polovinu času. Moc se na to teda netvářil, ale nakonec to opravdu zahlásil! :D Takže až odbila hodina dvanáctá, museli jsme přestat s diskuzemi na téma charakteristik slohových útvarů, jak se bojíme a jak nám připadá neskutečné to, že maturujeme. Pan profesor Slon začal s předčítáním nudných nám většinou už dobře známých keců, pokynů.
  • Mimo jiné jsme se dozvěděli, že si na lavici můžeme nechat jen psací potřeby a slovníky.
  • Seděli jsme ve čtyřmístných lavicích, a tak jsme museli mít mezi sebou jedno místo volné.
  • Na volnou židli vedle sebe jsme si mohli položit pití... A svačinu! :D O povolení její přítomnosti u nás během písemných maturit jsme se snad nikdy předtím nedozvěděli ani z oficiálních stránek. Myslím, že jsem nakonec nepotřebovala jíst, ale ohromně mě povzbudilo to vědomí, že kdybych potřebovala, tak můžu! :D
  • Mobil jsem si opravdu vypnula (jsem si říkala, že vypnutý zvuk bude stačit) a zavřené tašky jsme museli odnést k tabuli.

O tom, jestli si můžeme nechat svršek na opěradle židle, jsme myslím neslyšeli, ale nikdo proti nebyl, navíc minimálně někdo to ještě udělal, že si to tam položil, a tak jsem se nezdráhala učinit to samé.

Těsně před dostáním zadání mi myslím v den slohovky spadla cola na zem. A jéje! Víte, co to asi znamená, že? :D Hned jsem se radši pokusila tu colu otevřít, abych si s ní pak nepolila slohovku. :D Kluk vedle ať se to neopovažuju otevřít. :D Bylo to teda na hraně a šlo to pomalu, ale nakonec se mi podařilo nebezpečí přetečení colové pěny zažehnat a flašku bez úniku čehokoli jiného než vzduchu otevřít. :D Jo a ještě jsme vlastně měli mít odlepené etikety, ale o tom jsem už psala v prvním článku, a tak to moc nebudu opakovat.

Pak si nás teda podle abecedy pan profesor k sobě zavolal, ze svého papíru nám četl nějaký kód žáka a my měli za úkol zkontrolovat, jestli souhlasí s tím napsaným na buď zadání/a/nebo na záznamovém archu. Podepsali jsme se na jeho papír, ze kterého nám to četl. Dostali jsme tedy zadání a záznamový arch. Zadání jsme samozřejmě nesměli otevírat, ale já si nahlížení do něj stejně jako do zadání anglických esejí ošéfovala po svém, protože se pan profesor nedíval - podívala jsem se proti světlu na prosvítající písmo. :D Teda u angličtiny mě to fakt moc uklidnilo, měli jsme skvělá témata a zadání, ale o tom zase jindy.

Pak už jsme směli zadání otevřít, pan profesor na tabuli napsal konec celkového času a nám začalo ubíhat 25 minut na výběr tématu. Hledala jsem očima vypravování a když jsem se podívala, že u obou musím navazovat na výchozí text, tak jsem se zděsila. Pak jsem si ovšem říkala, že je to možná dobře, že jsem byla nucená napsat něco trochu serióznějšího a ne jen něco bláznivého zase o mém líně se chovajícím já a o kámoškách. Každopádně první vypravování a zároveň téma č. 2 se mi hnusilo svou podstatou, fakt jsem nechtěla psát apokalyptické sci-fi z budoucnosti o napadení naší planety monstry. Prostě taková věc je mi odporná, nechci si o tom číst, ani o tom psát. Nějak se mi začalo sci-fi, navíc takové, nelíbit.

Rozhodla jsem se tedy pro druhé vypravování a zároveň téma č. 8! :D
Jéééj, super, že? :D Za nějakou chvíli mě napadlo, že se domorodci budou děsit cestovatelova fotoaparátu, šaman cestovatele dovede k zakryté jámě na lovení zvěře (to bude ta léčka), cestovatel tam spadne a natrhne si zadek, nahoře najde smějící se děti a za nimi šamana, a tak mu dojde, že to byla asi léčka a bude to moct na ně zařvat. Jéééj! :D

Maturitní slohovku sem dám příště. :D Ano, dostala jsem se k ní, i když se proslýchá, že ji už po odevzdání v souladu se současným systémem neuvidíme. To je pravda, studenti, pokud se neodvolají, nemají přístup k opravené maturitní slohovce - s poznámkami od opravujícího. Neopoznámkovaný originál si studenti jen tak můžou vyžádat u ředitele a vyfotit si jej. Já to právě dnes (v den tvoření tohoto článku, tzn. 16. 6.) udělala! :D

Každopádně ještě v těch 25 minutách na výběr tématu jsem si začala pro sebe psát osnovu, abych rozvedla všechny body stejně a né zase více úvod, jako to dělám. :D Pak jsem už zběsile psala koncept stále na zadání (jsme tam mohli psát, hlavně na prázdnou zadní stranu) a asi ještě před polovinou času jsem začala přepisovat, i když jsem neměla ještě celý koncept. Část jsem tedy psala naostro. :D Nakonec jsem měla dost času, ale poslední chybu jsem opravila v poslední minutě těsně před odhozením propisek.

No, když jsme ještě u psacích potřeb. Musela jsem si u všech písemných částí maturity od ostatních půjčovat propisky, protože jsem si pořád nosila fixy, které jsem nemohla použít, jelikož by se propily na druhou taky k psaní určenou stranu. :D

Když jsem to odevzdala, cítila jsem se jako největší borec, že asi dostanu jedničku! :D Všem jsem nutně musela popisovat, o čem jsem psala, jaké inteligentní dialogy vedl cestovatel se šamanem a že si cestovatel natrhl zadek! :D Samozřejmě jsem to popsala kulantně. :D

Dobrý pocit mi vydržel až do chvíle, kdy jsem s kámoškami dorazila ke skříňce a uvědomila jsem si, že ve slohovce mám zásadní chybu, kterou zde z důvodů, popsaných níže, nenapíšu. Od té chvíle jsem se ohledně tohoto problému radila s kámoškami i s velkou m. (mým blogerským vzorem :D), s rodiči i se třemi češtináři, z toho jedna byla i paní profesorka ZSV, navíc ta, co mě z tohoto předmětu měla u profilové maturity ústně zkoušet a co jsem se s ní společně s paní profesorkou sbormistriní vyfotila na maturiťáku, ale to nejen proto, abych si nahonila plus body, ale i proto, že jsem si je oblíbila. :D

Dozvídala jsem se, že tu práci snad nevyřadí a že mi za to snad strhne jen pár bodů. Samozřejmě jsem se začala bát, aby to nevyřadil, ale s jedničkou jsem se loučila nerada. Protože s takovou hrubou chybou by to jednička nemohla být.

S napětím jsem očekávala doručení výsledků písemných prací (a didakťáků) na email. Měly dojít den před oficiálním zahájením ústních zkoušek. Taky že jo! Didakťáky vesele chodily, pak i anglické eseje... A výsledek slohovky z českého jazyka přišel snad v 11! :D Tak jsem se s obavami koukla na počet bodů, na výsledek...

Nejen, že jsem z toho měla jedničku, ale dokonce i plný počet bodů!!! :D Ten úžasný člověk si toho nespíš nevšimnul! :D Dostala jsem plný počet bodů od cizího hodnotitele! Lidi z naší třídy si stěžovali na výsledky jejich slohovek i pan profesor třídní se podivoval nad tím, za co na jejich pracích opravující strhával body... A já jsem měla snad jako jediná/jedna z mála plný počet bodů! :D Jéééj, to jsem šťastná! :D


A co vy a maturitní slohovka? Bojíte se jí? O čem jste psali? :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 23. června 2017 v 9:03 | Reagovat

Přijde mi absurdní, jak je všechno načasované, všechno má striktní pravidla a tašky musíte nosit k tabuli ... Absurdní ... nesnášela jsem to i na Sciech, nebo co to bylo, kdy jsme měli na každý oddíl nějaký čas a nešlo se vracet ...

2 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 23. června 2017 v 10:20 | Reagovat

Jé, tohle vystihuje moje pocity :D já psala teda to sci-fi, protože s tou léčkou jsem si moc nevěděla rady :D chtěla jsem psát líčení, ale bohužel tam nebylo :/ měla jsem 90%, přišla jsem asi o 3-4 body a celkově jsem z češtiny měla 1, protože z didakťáku jsem měla 92%, což nikdo nechápal :D nevím, ale mně přišel hrozně lehký :D

3 Barbora Barbora | Web | 23. června 2017 v 11:38 | Reagovat

Já taky psala sci-fi. :-D Před slohovkou jsem se modlila, aby tam bylo nějaké vypravování, protože absolutně netuším, jak se správně píše cokoliv jiného. :-D Když jsem maturovala, byla jsem z toho celkem vystresovaná, ale když se teď ohlížím zpátky, vlastně to byla docela sranda :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2017 v 10:51 | Reagovat

Nikdy jsem se nebál něčeho, co se má psát :-) Už si ani nepamatuju, co jsem kdysi dávno u maturity psal, ale vím, že to byla úvaha a že byla v tehdejších podmínkách trochu provokativní. Ale - jako u tebe: Buď si toho nikdo v návalu práce ani nevšiml nebo mu nestálo za to mi kazit výsledek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama