Moje maturita 2017 - část 5.: Jak jsem psala didakťáky z češtiny a angličtiny

7. července 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Další pátek, další článek! Tentokrát o didakťácích z češtiny a angličtiny! :D

Menší upozornění pro maturanty: U didakťáků se narozdíl od Národních srovnávacích zkoušek (NSZ) nestrhávají body za špatné odpovědi, je tedy vhodné tipovat!


Svou přípravu na didakťák z češtiny bych označila za dostatečnou. To znamená, že když jsme zhruba od února ve škole opakovali podle požadavků CERMATu, nakonec jsem se všechno den předem/v den testu naučila/přečetla si to a snažila se si to zapamatovat/psala jsem si taháky. Jo, to poslední jsem teda dělala! :D


Dávala jsem větší pozor v podstatě jen na tu gramatickou část, češtinářskou.

Na tu literaturní jsem od začátku celkem dlabala. S jistotou ale vím, že na něco extra důležitého o Bibli bych si snad vzpomněla, z minulých didakťáků jsem z doslechu věděla o bajkáři Ezopovi a navíc jsem si nějak pamatovala, že snad v sumerské říši napsali Epos o Gilgamešovi a někde v Mezopotámii vznikl Chammurapiho zákoník, z něhož si pamatuju zákon Oko za oko, zub za zub.

Když jsem tak slyšela o těch osobách ze starověku, z bájí a pověstí, tak když jsem se ve škole při likvidování knížek do sběru (hrubé), což jsme dostali za úkol, dostala ke sbírce příběhů ze starověku pro děti s názvem Diogenés v sudu, tak jsem si to odnesla domů, fakt jsem to považovala za důležité k maturitě a několik příběhů jsem si přečetla! :D A doporučila bych vám to taky! :D My tam sice nic ze starověku nakonec neměli, ale kdo ví, co tam dají v budoucnosti! :D

Bezpečně jsem také věděla snad dost o Karlu Čapkovi. Hmmm, na něco bych si snad ještě vzpomněla. Z testů jsem si odnesla obecné povědomí o určitých literárních směrech, kupodivu jsem si dokázala poradit s tou úlohou v letošním didakťáku o poetismu, futurismu a ještě o něčem.

Mno, tolik k přípravě déle před maturitou. Teď k té přímo před dnem psaní didakťáku. Plánovala jsem si, že si něco zopakuju den před dnem D. Myslím, že jsem pozdě toho dne i něco udělala, výhradně z češtinářské části, tzn. nějaké informace o větách a tak různě.

Jenže něco jsem si stále nedozopakovala. Počítala jsem totiž s tím, že kvůli tomu, jak mi jezdil autobus, do školy přijedu o hodinu dřív. Taky že jo! Ejchuchu! Pěkně jsem si sedla na sedačky, asi jsem stresovala s příchodem kamarádek a šla jsem se šrotit. Mám ten dojem, že jsem si nahlas do zblbnutí opakovala kategorie podstatných jmen, zájmen a sloves, i na rukou prsty jsem si počítala, jak jsem ty kategorie jmenovala! :D Každopádně jak jsem si to tak meldovala, pěkně mě u toho viděla cizí paní profesorka matiky, která nad námi měla při psaní didakťáku dozorovat, což jsem se měla dozvědět až ve třídě. :D

Tu nějaká minuta odbila, čas psaní didakťáku se už velmi nachýlil a já se laskavě uráčila odpotácet do třídy. Né že bych tam šla dříve, než by bylo vyloženě nutné. Paní profesorka tam tedy o něco později nakráčela a začlo se. Teda předtím jsem se ještě stihla otočit na spolužáky a těsně před psaním didakťáku jsem z nich mámila informace, jež se ještě nedostaly do mé hlavy. Dobře jsem udělala! :D Mám ten pocit, že jsem to v didakťáku využila. :D

Paní profesorka mi přišla fajn, a tak jsem chtěla zapůsobit, neprojevit se jako debil. No co se nestalo? Jasně, že jsem se jako idiot projevila! I když už jsem ze dne, kdy se psala slohovka z češtiny, věděla, co asi máme udělat (např. odnést kabelku k tabuli), jak to má na naší lavici vypadat a co si můžeme nechat, stokrát jsem lítala k té kabelce! Teda než jsem ji vůbec dala k tabuli, to taky byla doba. Navíc měla rozbitý zip, takže sranda, jsem s tím asi zápolila a nakonec to možná stejně zůstalo otevřené. Ke všemu jsem zjistila, že také na záznamový arch didakťáku se píše z obou stran a nemáme mít fixy, aby se to nepropilo. Stejnak jsem furt nosila své Centropeny.

Od nich jsem vždycky byla zalískaná, když jsem je používala ještě z důvodu nedostatku jiných psacích potřeb během normálního školního roku. Jakože ty černé nápisy na obalu fixu se vždycky vlivem mých upocených dlaní setřely a pěkně mě zamazaly. Vždycky jsem si ale další den vzala nový fix a divila se a nadávala, že jsem ušpiněná... :D

Jednak kvůli zapomnětlivosti a pak snad kvůli pověrčivosti, že když jsem měla ze svého zvládnutí uplynulých částí maturity dobrý pocit, tak je musím nosit i nadále, abych zvládla i ty další. Takže jako pošuk jsem se obracela na ostatní, aby mi půjčili propisku a paní profesorka pak musela na nějakém papíru u sebe křížkovat jinou odpověď, jakou barvou budu psát. Jo, to se u didakťáku z češtiny zjišťovalo.

Stejnak mě ale asi neznala jménem, a tak jsem se celou dobu těšila, až mi taky řekne zdrobnělinou mého jména, když ho přečte ze svého papíru, abych k ní naklusala pro zadání a záznamový arch. :D Jo, narozdíl od ostatních takové oslovování oceňuju. :D No houby, jen mé jméno zdrobněle neřekla. Bééé... :D

No dost už s hemzy ohledně přípravy na didakťák. Jen snad dodám, že jídlo i pití opět bylo povoleno mít u sebe, čehož jsem využila, ale to snad popisuju jinde. Nějak se zavelelo k otevření zadání a šlo se na to! :D

Nejdřív jsem si to prolítla a chtěla začít u něčeho, co budu mít nejrychleji. Možná jsem to tak i udělala. Většinou svých odpovědí jsem si byla jistá. Otázek z literaturní části tam bylo snad tolik, že bys je na jedné ruce spočítal/a, což mi samozřejmě vyhovovalo. :D Spletla jsem se snad jen u jediné, u současníka kohosi. :D Myslím, že mi i trochu zbyl čas, ale teda jela jsem jako ďas a vždy jsem si u úlohy s výchozím textem nejdřív přečetla to, co máme zjistit, a až pak jsem v textu hledala odpovědi. :D

Po skončení didakťáku jsme se se spolužáky ještě bavili ohledně odpovědí. Doma jsem zanedlouho našla na nějaké stránce zadání didakťáků a řešení a zjistila jsem, že bych měla mít kousek pod 80% nebo 80% (já a matika :D), tzn. měla jsem dostat dvojku z této části maturity. Byla jsem samozřejmě vděčná, že jsem nejspíš prolezla (vlastně didakťáky byly část maturity, které jsem se bála tak středně - víc jak slohovky z češtiny a míň jak ústní části), ale trochu mě to namíchlo, přeci jen jsem chtěla mít jedničku. :D

Počítala jsem tedy s tou dvojkou. Jenže pak nám těsně před ústními maturitami přišlo vyhodnocení. Měla jsem 90%, percentilové umístění 92,7! A z této části jsem měla jedničku! :D To jsem se radovala! :D Nějak mi to bylo divné, myslím, že jsem se od spolužáků/kamarádek/Eneul někdy dozvěděla, že CERMAT toleroval nějaké odpovědi u nějakých úloh, ale co, mně to bylo jedno, žejo, byla jsem ráda, že to dopadlo takhle, když se mi to zlepšilo! :D Až po celé maturitě jsem zjistila, že luxusní týpci z CERMATu letos změnili bodování ve prospěch studentů! :D Jsou to borci, děkuju moc! :D


Didakťák z ájiny nebudu moc okecávat, snad jen to, že jsem jej dělala v den, kdy jsme ještě psali dvě eseje z tohoto předmětu, možná po nich.

Na didakťák z ájiny jsem se vůbec nepřipravovala, teda asi jsem se trochu mrkla na jedno zadání z minulých let v den didakťáku ve škole o párhodinové pauze mezi esejemi a tímto. Nejspíš jsem se na to fakt jen podívala a pak se na to vykašlala. Zjistila jsem totiž myslím, že se jedná o to samé, co jsem dělala na NSZ (na NSZ z OSP a ANJ jsem se vůbec nepřipravovala, jakože vůbec... A stejně jsem se dostala na Univerzitu Karlovu, ale o tom zase jindy :D), prostě šlo o něco, na co jsem byla zvyklá i z hodin ANJ.

A dobře jsem udělala, že jsem se na přípravu na didakťák z ANJ vykašlala. Naše paní profesorka ANJ nás totiž dokázala naučit ještě o úroveň víc, než bylo potřeba. Didakťák jsem tedy zvládla, přišel mi lehký, ale tak akorát, jakože bych nechtěla, aby byl těžší. :D Dokonce jsem s tím byla hotová jako první, snad půl hodiny/20 minut před koncem. :D Až se zvedlo pár dalších spolužáků k odchodu, zmizela jsem s nimi s úžasným pocitem. :D Na chodbě dozorovala naše angličtinářka a trochu se nás vyptávala, jak to dopadlo. Cítila jsem se jako největší borec, že jsem test dokončila mezi prvními. Na chodbě jinak byl klid, vypadalo to, že nikdo z druhé části naší třídy (?) ještě neopustil třídu, stejně jako další třídy. :D

Doma jsem podle výsledků zjistila, že snad jen ve čtyřech věcech jsem se zmýlila. Čuchala jsem tedy ve vzduchu jedničku! :D Taky že jo, 96,85 "úspěšnost žáka v %" a 93 percentilové umístění a jednička z této části. :D

Jéééj! :D


Co vy a didakťáky? Jak si myslíte, že se budete učit/jak moc se učíte/jak moc jste se učili? A co NSZ? :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama