Moje maturita 2017 - část 5.: Jak jsem psala didakťáky z češtiny a angličtiny

7. července 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Další pátek, další článek! Tentokrát o didakťácích z češtiny a angličtiny! :D

Menší upozornění pro maturanty: U didakťáků se narozdíl od Národních srovnávacích zkoušek (NSZ) nestrhávají body za špatné odpovědi, je tedy vhodné tipovat!


Svou přípravu na didakťák z češtiny bych označila za dostatečnou. To znamená, že když jsme zhruba od února ve škole opakovali podle požadavků CERMATu, nakonec jsem se všechno den předem/v den testu naučila/přečetla si to a snažila se si to zapamatovat/psala jsem si taháky. Jo, to poslední jsem teda dělala! :D


Dávala jsem větší pozor v podstatě jen na tu gramatickou část, češtinářskou.

Na tu literaturní jsem od začátku celkem dlabala. S jistotou ale vím, že na něco extra důležitého o Bibli bych si snad vzpomněla, z minulých didakťáků jsem z doslechu věděla o bajkáři Ezopovi a navíc jsem si nějak pamatovala, že snad v sumerské říši napsali Epos o Gilgamešovi a někde v Mezopotámii vznikl Chammurapiho zákoník, z něhož si pamatuju zákon Oko za oko, zub za zub.

Když jsem tak slyšela o těch osobách ze starověku, z bájí a pověstí, tak když jsem se ve škole při likvidování knížek do sběru (hrubé), což jsme dostali za úkol, dostala ke sbírce příběhů ze starověku pro děti s názvem Diogenés v sudu, tak jsem si to odnesla domů, fakt jsem to považovala za důležité k maturitě a několik příběhů jsem si přečetla! :D A doporučila bych vám to taky! :D My tam sice nic ze starověku nakonec neměli, ale kdo ví, co tam dají v budoucnosti! :D

Bezpečně jsem také věděla snad dost o Karlu Čapkovi. Hmmm, na něco bych si snad ještě vzpomněla. Z testů jsem si odnesla obecné povědomí o určitých literárních směrech, kupodivu jsem si dokázala poradit s tou úlohou v letošním didakťáku o poetismu, futurismu a ještě o něčem.

Mno, tolik k přípravě déle před maturitou. Teď k té přímo před dnem psaní didakťáku. Plánovala jsem si, že si něco zopakuju den před dnem D. Myslím, že jsem pozdě toho dne i něco udělala, výhradně z češtinářské části, tzn. nějaké informace o větách a tak různě.

Jenže něco jsem si stále nedozopakovala. Počítala jsem totiž s tím, že kvůli tomu, jak mi jezdil autobus, do školy přijedu o hodinu dřív. Taky že jo! Ejchuchu! Pěkně jsem si sedla na sedačky, asi jsem stresovala s příchodem kamarádek a šla jsem se šrotit. Mám ten dojem, že jsem si nahlas do zblbnutí opakovala kategorie podstatných jmen, zájmen a sloves, i na rukou prsty jsem si počítala, jak jsem ty kategorie jmenovala! :D Každopádně jak jsem si to tak meldovala, pěkně mě u toho viděla cizí paní profesorka matiky, která nad námi měla při psaní didakťáku dozorovat, což jsem se měla dozvědět až ve třídě. :D

Tu nějaká minuta odbila, čas psaní didakťáku se už velmi nachýlil a já se laskavě uráčila odpotácet do třídy. Né že bych tam šla dříve, než by bylo vyloženě nutné. Paní profesorka tam tedy o něco později nakráčela a začlo se. Teda předtím jsem se ještě stihla otočit na spolužáky a těsně před psaním didakťáku jsem z nich mámila informace, jež se ještě nedostaly do mé hlavy. Dobře jsem udělala! :D Mám ten pocit, že jsem to v didakťáku využila. :D

Paní profesorka mi přišla fajn, a tak jsem chtěla zapůsobit, neprojevit se jako debil. No co se nestalo? Jasně, že jsem se jako idiot projevila! I když už jsem ze dne, kdy se psala slohovka z češtiny, věděla, co asi máme udělat (např. odnést kabelku k tabuli), jak to má na naší lavici vypadat a co si můžeme nechat, stokrát jsem lítala k té kabelce! Teda než jsem ji vůbec dala k tabuli, to taky byla doba. Navíc měla rozbitý zip, takže sranda, jsem s tím asi zápolila a nakonec to možná stejně zůstalo otevřené. Ke všemu jsem zjistila, že také na záznamový arch didakťáku se píše z obou stran a nemáme mít fixy, aby se to nepropilo. Stejnak jsem furt nosila své Centropeny.

Od nich jsem vždycky byla zalískaná, když jsem je používala ještě z důvodu nedostatku jiných psacích potřeb během normálního školního roku. Jakože ty černé nápisy na obalu fixu se vždycky vlivem mých upocených dlaní setřely a pěkně mě zamazaly. Vždycky jsem si ale další den vzala nový fix a divila se a nadávala, že jsem ušpiněná... :D

Jednak kvůli zapomnětlivosti a pak snad kvůli pověrčivosti, že když jsem měla ze svého zvládnutí uplynulých částí maturity dobrý pocit, tak je musím nosit i nadále, abych zvládla i ty další. Takže jako pošuk jsem se obracela na ostatní, aby mi půjčili propisku a paní profesorka pak musela na nějakém papíru u sebe křížkovat jinou odpověď, jakou barvou budu psát. Jo, to se u didakťáku z češtiny zjišťovalo.

Stejnak mě ale asi neznala jménem, a tak jsem se celou dobu těšila, až mi taky řekne zdrobnělinou mého jména, když ho přečte ze svého papíru, abych k ní naklusala pro zadání a záznamový arch. :D Jo, narozdíl od ostatních takové oslovování oceňuju. :D No houby, jen mé jméno zdrobněle neřekla. Bééé... :D

No dost už s hemzy ohledně přípravy na didakťák. Jen snad dodám, že jídlo i pití opět bylo povoleno mít u sebe, čehož jsem využila, ale to snad popisuju jinde. Nějak se zavelelo k otevření zadání a šlo se na to! :D

Nejdřív jsem si to prolítla a chtěla začít u něčeho, co budu mít nejrychleji. Možná jsem to tak i udělala. Většinou svých odpovědí jsem si byla jistá. Otázek z literaturní části tam bylo snad tolik, že bys je na jedné ruce spočítal/a, což mi samozřejmě vyhovovalo. :D Spletla jsem se snad jen u jediné, u současníka kohosi. :D Myslím, že mi i trochu zbyl čas, ale teda jela jsem jako ďas a vždy jsem si u úlohy s výchozím textem nejdřív přečetla to, co máme zjistit, a až pak jsem v textu hledala odpovědi. :D

Po skončení didakťáku jsme se se spolužáky ještě bavili ohledně odpovědí. Doma jsem zanedlouho našla na nějaké stránce zadání didakťáků a řešení a zjistila jsem, že bych měla mít kousek pod 80% nebo 80% (já a matika :D), tzn. měla jsem dostat dvojku z této části maturity. Byla jsem samozřejmě vděčná, že jsem nejspíš prolezla (vlastně didakťáky byly část maturity, které jsem se bála tak středně - víc jak slohovky z češtiny a míň jak ústní části), ale trochu mě to namíchlo, přeci jen jsem chtěla mít jedničku. :D

Počítala jsem tedy s tou dvojkou. Jenže pak nám těsně před ústními maturitami přišlo vyhodnocení. Měla jsem 90%, percentilové umístění 92,7! A z této části jsem měla jedničku! :D To jsem se radovala! :D Nějak mi to bylo divné, myslím, že jsem se od spolužáků/kamarádek/Eneul někdy dozvěděla, že CERMAT toleroval nějaké odpovědi u nějakých úloh, ale co, mně to bylo jedno, žejo, byla jsem ráda, že to dopadlo takhle, když se mi to zlepšilo! :D Až po celé maturitě jsem zjistila, že luxusní týpci z CERMATu letos změnili bodování ve prospěch studentů! :D Jsou to borci, děkuju moc! :D


Didakťák z ájiny nebudu moc okecávat, snad jen to, že jsem jej dělala v den, kdy jsme ještě psali dvě eseje z tohoto předmětu, možná po nich.

Na didakťák z ájiny jsem se vůbec nepřipravovala, teda asi jsem se trochu mrkla na jedno zadání z minulých let v den didakťáku ve škole o párhodinové pauze mezi esejemi a tímto. Nejspíš jsem se na to fakt jen podívala a pak se na to vykašlala. Zjistila jsem totiž myslím, že se jedná o to samé, co jsem dělala na NSZ (na NSZ z OSP a ANJ jsem se vůbec nepřipravovala, jakože vůbec... A stejně jsem se dostala na Univerzitu Karlovu, ale o tom zase jindy :D), prostě šlo o něco, na co jsem byla zvyklá i z hodin ANJ.

A dobře jsem udělala, že jsem se na přípravu na didakťák z ANJ vykašlala. Naše paní profesorka ANJ nás totiž dokázala naučit ještě o úroveň víc, než bylo potřeba. Didakťák jsem tedy zvládla, přišel mi lehký, ale tak akorát, jakože bych nechtěla, aby byl těžší. :D Dokonce jsem s tím byla hotová jako první, snad půl hodiny/20 minut před koncem. :D Až se zvedlo pár dalších spolužáků k odchodu, zmizela jsem s nimi s úžasným pocitem. :D Na chodbě dozorovala naše angličtinářka a trochu se nás vyptávala, jak to dopadlo. Cítila jsem se jako největší borec, že jsem test dokončila mezi prvními. Na chodbě jinak byl klid, vypadalo to, že nikdo z druhé části naší třídy (?) ještě neopustil třídu, stejně jako další třídy. :D

Doma jsem podle výsledků zjistila, že snad jen ve čtyřech věcech jsem se zmýlila. Čuchala jsem tedy ve vzduchu jedničku! :D Taky že jo, 96,85 "úspěšnost žáka v %" a 93 percentilové umístění a jednička z této části. :D

Jéééj! :D


Co vy a didakťáky? Jak si myslíte, že se budete učit/jak moc se učíte/jak moc jste se učili? A co NSZ? :D

Předchozí část | Následující část
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama