Září 2017

Moje maturita 2017 - část 8.: Den ústní maturity z češtiny (spousta překvapení)

Pátek v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Ráno jsem byla jistě velice nervózní, dost možná jsem (zase?) snědla jen banán (a ve škole jsem se vždy před maturitami nutila pozřít ještě něco). Pamatuju si už jen, že jsem si ve škole zase opakovala informace na těch lístečcích, hlavně ta literárněhistorická pozadí.

Na potítko jsem měla jít už v 8:20. Samozřejmě má první reakce byla naštvání, že si moc nepospím. Na mé situaci bylo dobré jen to, že přede mnou ještě maturovala ta holka, co jsme si spolu posílaly témata, která navíc byla chytrá a dobrá tak normálně, že jsem se nemusela bát, že půjdu po nějakém dělu (ten den snad byla v cajku i ona, ale ona pak v následujících dnech šla na paškál hned po dvou nadupancích :D), takže za to jsem byla fakt ráda. :D


Tu nějak už jsem se musela nakýblovat dovnitř, i popadla jsem věci a šupajdila do třídy. Vlezla jsem si tam, kdy se mi zachtělo, jakože jsem nečekala, až třeba někdo skončí se svou maturitou a budou moct lidi přicházet a odcházet. K chození v takových chvílích nás nabádali profesoři v minulých letech, abychom prý nerušili maturanty. Ale já jsem to letos vůbec nerespektovala, ještě se zaobírat tímto, tyjo. Navíc jsem si pak ověřila, že minimálně mně jakožto maturantce bylo absolutně jedno, kdy kdo přišel dovnitř, vůbec jsem to nevnímala. :D

Moje maturita 2017 - část 7.: Den slavnostního zahájení maturit + důkazy plných počtů bodů slohů

8. září 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Čas se nachýlil a tu nastalo úterý 16. 5. Den zahájení ústních maturit, kdy už někteří mí spolužáci (včetně Eneul a snad i Gurmánky) už maturovali, já na to ovšem šla až o den později, johoho! :D I tak jsem ale jistě byla nervózní.

Když jsem si takhle šla ke škole, tu mě osvítilo! Uvědomila jsem si, že jsem si už před lety vytvořila takovou pověru, že odmaturuju, pokud si vyfotím jeden nádherný strom před školou v květu (asi kaštan) a když si ho vyfotím ještě před dny, kdy budu maturovat! Když jsem se tak nad tím zamyslela, nevzpomínala jsem si na chvíli, kdy bych tak v minulosti učinila, navíc před nějakou dobou jsem to nejspíš hledala a nenacházela. Párkrát jsem si dřív sice vzpomněla na tu pověru, ale vždycky spolu se mnou někdo šel do té školy a/nebo jsem se cítila jako pošuk při představě, že tam ten strom na ulici fotím. Jenže toho 16. jsem už samozřejmě jen byla ráda, že jsem si na to vzpomněla, honem jsem si stromeček cvakla a nadšeně pelášila do gymplu s vědomím, že jsem v cajku, aspoň co se této pověry týče. :D

Museli jsme na to slavnostní zahájení přijít všichni, ale já se to dozvěděla jen šťastnou náhodou, když jsem se nachomýtla u paní profesorky matiky, když se s námi bavila v jednom ze dnů, kdy jsme maturovali písemně.