Moje maturita 2017 - část 8.: Den ústní maturity z češtiny (spousta překvapení)

22. září 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Ráno jsem byla jistě velice nervózní, dost možná jsem (zase?) snědla jen banán (a ve škole jsem se vždy před maturitami nutila pozřít ještě něco). Pamatuju si už jen, že jsem si ve škole zase opakovala informace na těch lístečcích, hlavně ta literárněhistorická pozadí.

Na potítko jsem měla jít už v 8:20. Samozřejmě má první reakce byla naštvání, že si moc nepospím. Na mé situaci bylo dobré jen to, že přede mnou ještě maturovala ta holka, co jsme si spolu posílaly témata, která navíc byla chytrá a dobrá tak normálně, že jsem se nemusela bát, že půjdu po nějakém dělu (ten den snad byla v cajku i ona, ale ona pak v následujících dnech šla na paškál hned po dvou nadupancích :D), takže za to jsem byla fakt ráda. :D


Tu nějak už jsem se musela nakýblovat dovnitř, i popadla jsem věci a šupajdila do třídy. Vlezla jsem si tam, kdy se mi zachtělo, jakože jsem nečekala, až třeba někdo skončí se svou maturitou a budou moct lidi přicházet a odcházet. K chození v takových chvílích nás nabádali profesoři v minulých letech, abychom prý nerušili maturanty. Ale já jsem to letos vůbec nerespektovala, ještě se zaobírat tímto, tyjo. Navíc jsem si pak ověřila, že minimálně mně jakožto maturantce bylo absolutně jedno, kdy kdo přišel dovnitř, vůbec jsem to nevnímala. :D


Ještě jsem si opakovala z papírků, připravila jsem si colu a své věrné centropeny. :D Tu mě nějak pan profesor třídní češtinář vyzval, že už můžu jít! Ó můj bože!

Když se mě někdo z profesorů během maturity zeptal, jestli už jsem připravená, tak jsem jim vždycky odpověděla to jo tak váhavě a neochotně. :D Když jsem se byla ve třeťáku podívat k ústním maturitám, tak jsem si všímala, jak oficiálně, důstojně, vážně tam spolu mluví, trochu mě to děsilo a říkala jsem si, jak to tak budu jednou praktikovat i já. Jenže během svých ústních maturit jsem se na to vykašlala a částečně jsem jednala jako obvykle (však mě zkoušeli mí profesoři), ale samozřejmě jsem se i snažila mluvit slušněji. :D

Ale teď zpátky k tématu. Prostě jsem musela naklusat za češtinářem a s ním se odebrat ke stolku s otázkami. Jenže tam mě čekal šok! Bůhvíproč jsem si myslela, že to budou papírky, navíc čtvercovité papírky, nebo že budu tahat takovéto papírky ze sáčku. Jenže ony to byly kulaté snad kovové žetony, možná měly v sobě dírku jako přívěsek na klíče! :D To jsem zírala!

Věděla jsem naprosto přesně, co udělám. Né že bych bez koukání či přímo se zavřenýma očima kroužila rukou nad těmi žetony a zkoušela poznat, jaký mě k sobě přitahuje. Bylo by to na nic, protože pak bych měla takové pocity u nějakého, pak zase u jiného a nemohla bych se rozhodnout a případně bych si pak za výběr více nadávala. Pěkně jsem bez rozmýšlení někam hmátla, snažila jsem se nabrat jen jeden, abych ho mohla vytáhnout. Říkala jsem si, že to je osud, jaký si vezmu. :D

Vytáhla jsem si Kafkovu Proměnu! :D Teda já jsem jásala! O ní jsem toho totiž docela dost věděla a nějak jsem nakonec k té knížce získala takový pozitivní vztah (ale né kvůli obsahu, prostě že je ta knížka krátká a jednoduchá), prostě mi nevadila.

Dostala jsem tedy takový list papíru, kde byl úryvek z té knížky a z neuměleckého textu a odklusala jsem na potítko, tedy do rohu třídy ke stolku, na kterém asi byly ještě nějaké věci. Svalila jsem se na židli a zabrejlila na texty, pan profesor mě následoval na potítko. Hned jsem se radši zeptala, co je ten neumělecký text zač, a dozvěděla jsem se, že reklama. Pak pan profesor odkvačil, tedy ještě mě asi zkusil nějak uklidnit a řekl mi, ať se asi vykašlu na nějaké náležitosti a hlavně vycházím z textu.

První věc, co jsem samostatně udělala, kromě toho, že jsem se začala třepat jako ratlík, bylo poznamenání té informace od pana profesora a možná vypsání časového zařazení autora. Pak jsem se nejspíš dala do čtení textů. Úryvky z knížek můžou profesoři na školách vybrat sami a pan profesor říkal, že tam dávají takové, aby se z nich dobře charakterizovalo a aby se snadno určilo zařazení do děje, tedy jestli to pochází ze začátku/průběhu/konce díla, ale teda tamto mě trošku zmátlo, co jsem tam měla! :D Bylo to jistě i tím, že jsem si tu knížku nepřečetla, znala jsem jen obsah a jen jsem do ní nejspíš nakoukla.

Pak jsem podtrhla nějaké ptákoviny v těch textech, jakože jazykové prostředky (teda těch pár, co jsem jich našla, jakože s jejich hledáním jsem měla problém a děsila jsem se toho u maturity), a vypsala jsem nějaké informace. A už mě zavolali!

Můj pan profesor češtiny odběhl s někým jiným na potítko a zbyla jsem tam s přísedícím, tedy s jiným češtinářem na naší škole, který možná pak seděl na jiném místě i u dalších maturit jako extra přísedící. Nebyli jsme nejdřív nadšení, že jsme ho vyfasovali (dozvěděli jsme se to dopředu), protože působil přísně, ale ostatní nám říkali, že u maturit je jako přísedící zticha, tak jsem doufala. No připravte se na to, že jak váš profesor odletí na potítko s někým jiným, tak si budete muset chvíli povídat s přísedícím. U mě to bylo tak, že u češtiny se mě zeptal na něco mimo zkoušení, u angličtiny jsem se musela představit a tlachat o sobě (i když tohle jsem asi musela jen u státní maturity, co jsem tedy dělala u profilové?) a jen u základů společenských věd jsem musela začít se svým vystoupením.

No každopádně pan přísedící se mě zeptal: "Co tě přivedlo k Proměně?". Tak já jsem na něj koukala, vůbec jsem nedokázala pochopit tu otázku, jak na ni odpovědět, zdála se mi divná. Jako co mu mám na to říct, prostě jsem si ji napsala k maturitě, byla na seznamu a já si ji z něj vybrala, proslýchalo se, že je k maturitě vhodná, lehká... No odpověděla jsem mu doslova: "No já jsem si ji támhle vytáhla," a ještě jsem ukázala ke stolku s žetony... :D Co jako chtěl, tyjo! :D Ale bylo mi jasné, že tohle asi není vhodná odpověď, a tak jsem se dala do vyprávění o tom, že mě zajímá období první republiky a druhé světové války, jak v ní lidi žili, jejich příběhy, a proto jsem si Proměnu vybrala, protože její autor žil v té době. Myslela jsem to tak, že mě zaujal autor, a tak jsem si vybrala jednu jeho knížku, ale tak mě napadá, jestli si to nepřebral tak, že si myslím, že se v Proměně něco takového dočtu. :D Každopádně mluvila jsem pravdu a ještě s nadšeným výrazem, ale kupodivu jsem to nestihla dokončit a už byl můj pan profesor češtiny u mě. :D

Jak jsem už nejspíš někde psala, v minulém roce jsem byla u maturit z češtiny, kde opět zkoušel tento můj pan profesor, protože tu třídu učil, a on se tam tvářil celkem přísně, měl pokerface a šel po každém bodu, každé náležitosti. A u nás na to šel úplně jinak (víc o tom napíšu níže)! Jenže ta třída byla pouze ze čtyřletého gymplu a naše třída z víceletého, navíc nás učil už od sekundy (2. ročník víceletého gymnázia, místo 7. třídy na základce) a od asi poloviny sexty (6. ročník víceletého gymnázia, 2. ročník normální střední školy) byl navíc náš třídní (předchozího třídního zeměpisáře a tělocvikáře zvolili místostarostou)!

Prostě po pár slovech jsem se zasekla, nějak jsem nevěděla, jak mám mluvit :D a pan profesor mě hned navedl do textu, něco z toho vypíchl a na něco se mě zeptal... Nevím, nedokážu vám to asi lépe popsat... A prostě všechny nás tímto způsobem protáhl státní maturitou z češtiny! :D Prostě skvělé to bylo! Od chvíle, kdy už jsem si uvědomila, že asi určitě nějak odmaturuju, a ve chvílích, kdy jsem něco věděla, tak jsem se na pana profesora dokonce nadšeně zubila a on na mě taky! :D Úplně nejvíc šťastně a rozzářeně jsme se tam na sebe chechtali! :D To bylo fakt skvělý! :D Takový průběh své maturity z češtiny, obzvlášť to usmívání, jsem teda rozhodně nečekala!

Po dlouhatánské době mi konečně řekl pan profesor, že to stačí nebo něco v tom smyslu, a já jsem tedy celá rozklepaná a rozesmátá pádila k židlím pro návštěvníky, kde jsem si vzala věci a metelila ven ze třídy. Rozplácla jsem se na sedačkách na chodbě nebo jsem tam jen odhodila věci a se skvělým pocitem jsem se tam procházela. :D Myslela jsem si, že dostanu snad dokonce jedničku. :D Když šel kolem ten můj pan profesor češtiny, tak jsme se na sebe zase usmáli. :D Asi jsem ještě ohledně svého úspěchu zpravila pár ostatních.


Možná v jedenáct bylo hromadné sdělování známek těm, co maturovali dopoledne. Měli jsme prý čekat na sedačkách v tom druhém patře, než si pro nás někdo přijde. Profesoři se nahrnuli do té učebny, kde naše třída maturovala, aby se poradili. Trvalo jim to snad věčnost! Nevydržela jsem to a přesunula jsem se rovnou k té třídě, protože tam nás měli pozvat.

Po dlouhé době tedy vylezl pan profesor češtiny (nevím, jestli jsem nakonec u té třídy zůstala a ostatní se ke mně přidali nebo jsem se vrátila k sedačkám, ale to je jedno), ať teda jdeme dovnitř. Ve chvíli vstupu do třídy jsem se dozvěděla, že tam máme vejít v pořadí v jakém jsme maturovali. Kupodivu jsem si nejdřív neuvědomila, že jsem maturovala jako druhá a zařadila jsem se někam do pryč a až v průběhu chůze ve třídě jsem se zařadila správně. :D

Měli jsme si stoupnout naproti profesorům, kteří byli také seřazeni. Z našeho pohledu úplně vlevo stála paní předsedkyně komise z jiné školy. Ta svírala desky a začala něco povídat, ale už nevím přesně co. Každopádně pak že přečte naše hodnocení. Řekla vždycky jméno a pak body (u státních maturit) nebo výborné, chvalitebné atd (u profilových maturit). Ty body byly trochu nanic, když člověk nevěděl, jaká známka se podle toho odvodí! :D Asi na začátku řekla i plný počet bodů, abychom aspoň něco věděli.

Kamarádka, co jsme si spolu posílaly ta témata a co maturovala přede mnou, měla míň bodů než plný počet a já ještě míň jak ona! Tak jsem se trošku naštvala, ale jako asi to bylo pochopitelné, protože jsem oproti ní asi udělala o pár chyb víc. Určitě měla větší vyřídilku. Já jsem navíc většinou ve svých větách asi trochu opakovala, co řekl pan profesor, nebo jsem používala nějaké formulace z textu. :D

Až to tedy řekla všem, tak se ona i všichni profesoři dali do pohybu a třásli nám rukama a gratulovali nám. Až se ke mně dostal pan profesor češtiny, tak jsem se ho zeptala, jaká známka je za ty mé body a on že dvojka. To mě trochu naštvalo, ale vzhledem k tomu, že mám z dalších dvou částí státní maturity z češtiny jedničku, tak jsem si uvědomila, že stejně dostanu na maturitní vysvědčení jedničku, takže dobrý, nesmím být nevděčná. :D Vždyť jsem vlastně chtěla jen prolézt (ale někdy jsem říkala, rodičům nebo sobě v duchu, že si jdu pro samé jedničky, abych snad opravdu prolezla a kdo ví, třeba se stane zázrak a já opravdu ty samé jedničky získám! :D)!

Pak jsme tedy mohli odejít, tak jsem se začala šinout s ostatními ke dveřím, když tu na mě zavolala paní předsedkyně komise! :D Ano, ta, které jsem se bála, taky díky tomu, že jsem se strachovala, jestli jsme ji s Gurmánkou nenaštvaly naším pozdním příchodem, a která působila trochu přísně. Tak jsem se na ni šokovaně otočila a ona prej že se nemusím bát, že ty znalosti v sobě mám a že je musím jen prodat a že se jí líbí můj styl mluvy, to, jak to říkám! Tak jsem na ni potěšeně a vyvaleně zírala (ale zároveň jsem se trochu styděla a říkala si, že za to asi úplně nemůžou mé schopnosti, však jsem něco opakovala po panu profesorovi, používala jsem nějaké formulace z textů a několikrát jsem i oficiálně přímo citovala, navíc ty mé znalosti, ehhh, obzvlášť když jsem ještě nějaká témata neviděla O:D)! :D To mě tedy strašně mile překvapila! :D Prostě na mě byla velmi hodná, usmívala se a dokonce mi i tykala, ale já byla ráda, protože je mi to příjemné. :) Tak jsem se jí svěřila, jak se nejvíc děsím filozofie v základech společenských věd a dokonce jsem se i jí ptala, jestli když budu umět aspoň trochu o tom tématu, tak jednu/půl A4, na pět minut o jednom tématu, jestli prolezu a ona snad na to, že hlavně musím umět víc jak pět/deset procent. :D To byla sranda! No bez přehánění jsem skákala štěstím, když jsem mířila ven ze třídy! :P :D


Čekala mě cesta domů a učení. Už i předtím jsem byla rozhodnutá, že si do maturitní chvíle přečtu/naučím se všechna témata, ale od toho dne jsem byla motivovaná ještě více, ale měla jsem pro to jiný důvod, než jaký si možná budete myslet po předchozím odstavci. :D Někdo z mých přátel totiž neudělal maturitu z jednoho předmětu kvůli tomu, že si vylosoval jednu ze dvou otázek, které jako jediné neuměl. Jo, nejspíš to sem musím psát taky kvůli tomu, že jsem pak toho někoho doprovodila do školy o podzimním opravném maturitním termínu, protože se mi chtělo do školy a taky jsem se tam díky tomu zase setkala s touto paní, co jsme se pak k sobě o maturitách chovaly přátelsky! :D Ale víc upřesňujícího o tom někom z mých přátel psát nebudu, to abych ostatní a sebe uklidnila, že snad tady nepráskám nic nevhodného. :)

Mimochodem, během maturit jsem se dozvěděla, že prý nesmíme chodit do třídy, kde lidi z nižších ročníků dělají občerstvení! Že je to prý kvůli tomu, že to dříve maturanti nevyužívali, a teď tam můžou jen profesoři! No hlavně, že jsme ještě my dělali pohoštění i maturantům minulý rok! A já jsem se těšila, jak den po svých maturitách (studenti maturovali v různé dny z různých předmětů) se přijdu podívat, co tam nabízí, a vybílím to tam! Měla jsem v plánu to stejně udělat, ale nakonec se tak nestalo, protože se mi buď nechtělo, nebo jsem na to zapomněla. :D


A co vy a ústní maturita z češtiny? Stalo se vám s vašimi pany profesory to samé? Taky jste se spřátelili s cizí paní předsedkyní maturitní komise? :D

Předchozí část | Následující část
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. září 2017 v 9:52 | Reagovat

Nikdy bych nevěřila, že se o maturitě dá napsat kniha.. :-D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 23. září 2017 v 10:20 | Reagovat

[1]: :D A je to zajímavé, ty mé články? O_O :D

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. září 2017 v 10:23 | Reagovat

[2]: Já jsem je jen tak prolítla, já nejsem cílová čtenářka, já maturovala víc jak před třiceti (fuj) lety... 8-O

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 23. září 2017 v 10:25 | Reagovat

[3]: Jo, děkuju :-)

5 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 28. září 2017 v 12:46 | Reagovat

Proměnu jsem taky měla v seznamu četby a maturovala letos stejně jako ty :) já si vytáhla Maryšu od Mrštíků a přiznám se, že jsem ji nečetla, ale koukala na film. Naštěstí byl skvěle natočený podle knihy a tak jsem vše věděla, postavy. děj... měli jsme na češtinu hodně přísnou učitelku a u maturity byla po 4 letech naopak skvělá, pomohla a uklidnila. Měla jsem ze všech částí z češtiny jedničku :) pro mě byl největší strašák ekonomika, ale s tím jsem se taky nakonec poprala. Nespřátelila jsem se bohužel s nikým, už si ani nevybavuji, jak vypadali ti cizí lidé z komise :D

6 Magicmax Magicmax | Web | 1. října 2017 v 18:00 | Reagovat

Aspoň že si to všechno lehce zvládla. :) Máš být na co pyšná.

7 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 16. října 2017 v 22:27 | Reagovat

Taky jsem letos maturovala, ale Proměnu jsem na seznamu neměla. Ústní z češtiny (a z angličtiny) jsem měla odpoledne, ale moc mi to nepřidalo. Obzvlášť poté, co jsem zjistila, že profesorka, co dělala oponentku, dohnala pár spolužaček k pláči.

Nechápu, proč vás nepustili k tomu občerstvení. Nic není lepšího než nějaká sušenka (nebo chlebíček nebo něco jinýho, co preferuješ) po maturitě (nebo i před ní, aby se člověk na chvilku rozptýlil).

8 D. V. Spudil D. V. Spudil | E-mail | Web | 14. listopadu 2017 v 14:36 | Reagovat

to mi připomíná, jak jsem měl zkoušku z historické mluvnice (u nás na katedře bohemistiky)
žádná nervozita, úplně v pohodě, a tak jsem dostal při čekání hlad... koupil jsem si croissant a horkou čokoládu, nacpal to do sebe, a pak ven vylezla první zkoušená, celá uslzená, rudá a roztřesená... a moje svačina v žaludku se konečně ozvala :D (byť jsem ji samozřejmě uvnitř udržel, ale nebylo to jen tak)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama