Blog a já

Čtyři roky na scéně + Vznik adresy blogu

13. května 2017 v 18:11 | Anchor
Ups, tak jsem zapomněla sem přednastavit článek na 16:05 - čas, kdy tento blog vznikl. Už před čtyřmi lety! Ale teď jsem zjistila, že jsem stejně ani v minulých letech oslavný článek na tuto dobu nepřednastavila, tak co. :D


Každopádně nemůžu tomu uvěřit. Taková doba, tyjo. Nebo aspoň pro mě to tak vypadá. Minulý rok jsem si říkala, jaké to bude super, až můj blog bude zase o něco starší, fajn bude, až oslaví 5. narozeniny, až mu bude deset let... Ale teď už si myslím, že 3 bylo hezké číslo! :D Nějak si totiž začínám uvědomovat, že spolu s blogem budu taky stárnout já. Fuj, to slovo. Hej, já chci zůstat mladá navždy! Ale asi bych se měla uklidnit, když mi teď je v podstatě jenom 19.

Ovšem do narozeninového článku takové úvahy nepatří. Přiznávám se, že nic extra, co bych sem dala, jako tu bláznivou básničkovou žádost o zaměstnání u zpěváka Tomáše Kluse, letos nemám. Jako né že bych na to byla stará, možná bych něco na ten styl udělala i dnes. Což mi připomíná, že to zkusím přepsat do angličtiny a poslat nějaké celebritě. :D Třeba zábavné Ellen DeGeneres nebo takové Jodie Foster.

Můj příběh - členka Autorského klubu

3. února 2017 v 23:54 | Anchor
Hned, jak jsem se o Autorském klubu dozvěděla, tak jsem se do něj chtěla přidat. Myslím, že jsem ho objevila v roce 2011. Tehdy se těšil větší popularitě, úctě a obdivu a jeho členy jsem vnímala jako těžké borce, veliké blogerské autority, vzory. Nejvíc jsem obdivovala m., na kterou se dalo narazit pod spoustou článků a jejíž komentáře mi přišly jako velmi rozumné a zajímavé. Články členů AK navíc byly propagovány na hlavní straně Blog.cz! Z těchto důvodů jsem tedy samozřejmě chtěla do tohoto prestižního klubu patřit, zařadit se k těm úžasným osobnostem a stát se slavnou! :D

Jenže mé plány ztroskotaly na dvou věcech.
  • Jednou z nich byl pan Standa, redaktor Blog.cz a šéf AK. Bůhvíproč jsem si totiž vytvořila předsudek, že by mě neměl rád, můj blog by se mu nelíbil a nepřijal by mě.
  • Druhým, celkem podstatným, bylo to, že jsem jaksi žádné stránky neprovozovala. :D Teda kecám. Několik blogů jsem si založila. Jenže obvykle má aktivita skončila u prvního článku.
A tak jsem si jen občas slintla nad myšlenkou, jaké by to asi bylo skvělé, kdybych do toho klubu také patřila, měla ten nejvyšší společenský status mezi blogery a furt bych se vídala na titulce (o to mi šlo nejvíc :D).

Do třetice všeho dobrého + brigáda u zpěváka Tomáše Kluse

13. května 2016 v 5:40 | Anchor
Hoooray and up she rises early in the morning!

Doslova a do písmene! :D Tedy pokud bychom tento blog nazvali stránkou (aby bylo splněno to "she" v textu jedné písně, kterou jsme mimochodem zpívali s naším prestižním školním pěveckým sborem) jinak to "early in the morning" je splněno tím, že tu články vychází v 5:40! :D

Ale teď už zase k hlavnímu tématu článku :D
A to sice k tomu, že:


Na Facebooku jsem dokonce tomuto slavnému dni vytvořila událost, ale nevím, jestli si toho někdo všimne. :D No co, utěšuju se tím, že např. skvělá komentátorka Vlasta na tuto významnou skutečnost přijde díky Bloglovinu, pár dalších lidí sem snad zabrousí samo od sebe...

A hlavně, mám titulku! Jakože se mé články zobrazují na titulní straně Blog.cz díky
Jo, konečně mě Standa přijal! :D Akorát mě mrzí, že v těchto časech probíhá přijímání v tichosti... Jsem se totiž těšila na výkec a komentáře! :D Tak aspoň (i když co "aspoň", mám z toho obrovskou radost! :D), že se o mém blogu rozepsaly vedoucí
v přijímacím článku, což mě obzvlášť těší u m., která je už dlouho mým blogerským vzorem. :D

Takže takové veliké 2 milníky se staly za ten 2. rok online! Vlastně 3, když k nim připočtu

Formátování a styl

13. září 2015 v 1:35 | Anchor
Díky Janě, které šla hlava kolem z mých skákavých myšlenek a z trochu nepřehledného nevzhledně vypadajícího textu, jsem se rozhodla upravit zavedený systém formátování svých článků. Tu máte (současný) výsledek!

Barva odkazů, tedy i nadpisů (kvůli omezeným možnostem nastavení)
Jak jsem změnila dva roky se zde vystavující design (protože jsem z něj dostala neblahý pocit), něco mi na tom novém nesedělo, nepřipadal mi tak vlastní blog jako můj! Že by to bylo novinkou v podobě červené barvy nadpisů? Kórt když to byla kvůli stužce v záhlaví jiná červená, než má dosud oblíbená?

Barva extrémně důležitých poznámek a "poznámek redakce/autora"
Často to jsou poznámky mimo téma, týkající se něčeho ohledně mě, viz článek o 1. věnečku

Barva poznámek doplňujících text, souvisejících s tématem a rozvíjející téma
Né až tak šíleně důležité jako ty červené

(Vysvětlivky a poznámky můžou být ještě bez rozdílu barvy a důležitosti nakloněny doprava a/nebo "ztučněny" a/nebo "vystrčeny" doprava a/nebo v v závorkách. Těmito způsoby bývají odlišeny v případě, že jsou příliš dlouhé či doplněné v půli věty)

Barva poznámek, které nemusí/nemají být (až tak) viděny :D

Dvouleté výročí & Co jsem vybásnila na Apríla o půlnoci

13. května 2015 v 5:40 | Anchor
Původně jsem měla už jeden rozdělaný článek na oslavu dvouletého výročí fungování tohoto blogu :), ale když jsem zjistila, že v administraci jeho "ID" číslo končí na ono obávané trojčíslí skládající se z šestek, z pověrčivosti jsem se rozhodla jej napsat znovu. :D

Někdo někde psal, že 2 roky je pro blogera magická hranice - do té doby jej prý neberou vážně, je tu určitá pravděpodobnost, že po celou tak dlouhou dobu nevydrží aktivně fungovat - psát články, a až od tohoto mezníku je brán za... Borce? No prostě líp! :D

Tak olé, právě jsem to dala taky! :) Hodně štěstí a dalších zajímavých vtipných článků ti přeju, můj úžasný blogu, prezentující tu veselejší část mě! :) Snad se mi to splní, když jsem se stala na blogování závislou a moc mi to pomáhá!


Když jsem se v článku z minulého roku mimo jiné vztekala nad testy a zvyklostmi našich profesorů, řekla jsem si, že letos to musím udělat jinak. Né že bych o tom měla nějaké bližší představy, ale prostě že už se vyvaruju sakrování nad školou. Snad pro vás tak bude příjemnější mít tu jako bonus místo tamtěch hejtů divnou snad trochu vtipnou básničku pro jistého herce, kterou jsem ráčila sepsat o půlnoci na Apríla a chvíli si myslela, že mu ji opravdu pošlu! :D

Rok exhibice

13. května 2014 v 5:40 | Anchor
Hm, tak jsem si říkala, že až konečně bude můj blog slavit rok své existence, pořádně to oslavím a bůhvíco dalšího. Však jsem si už dlouho dopředu vyrobila oslavné doplňky designu, jakože takové placky, pečetě a stužku. :D


Jenže when suddenly le wild chemistry teacher appears (aneb taková deformace způsobená kdysi dávno vášnivým čtením rage komiksů, těch v tomto starém dobrém stylu, pro neangličtináře a nevyznavače předchozí věta přibližně znamenala když tu se najednou objevila naše chemikářka) a skočila na nás se šíleným testem ze 2 prvků. To by nebyla až taková tragédie, kdyby těch ********* nebylo na x stránek, kdyby po nás v testu nechtěla napsat úplně milion věcí přesně jejími slovy, dala by nám víc času, furt by nás neponižovala (to se pak člověku už tuplem nechce učit) a kdyby v tom byl pořádek - diktuje strašně rychle.

Když se do něčeho zažeru

4. dubna 2014 v 5:40 | Anchor
...to se pak dějou věci! :D

Už nějakou dobu jsem si říkala, jestli by nebylo dobré na blog nějak dát nějakou (neurčitých zájmen nikdy není dost) hudbu, aby to tu nebylo takové chudé. Samozřejmě, že bych nevyrukovala s otravnou samospouštěcí, prostě bych sem vložila něco, co by "dokreslilo atmosféru" :D a co by to tu ještě více zpříjemnilo. Jenže v tom nastal docela nemalý problém a to sice takový, že jaksi nemám vyloženě oblíbeného zpěváka/zpěvačku/skupinu/písničku, teda jednu možná jo - Wake Me Up od Avicii i její irskou verzi, ale to je dost málo a navíc by to návštěvníky asi trochu rušilo. Protože nevím jak vy, no já mám při této písničce chuť trsat, dupat nebo se minimálně pokoušet o zpěv :D a poslední, na co bych se soustředila, by bylo to čtení. Joho.

Tak jsem se na to vykašlala a když jsem za pár týdnů zase dřepěla u netu a hledala vhodný hudební podklad k upoutávce s obrazy pana Hajného, kterou jsem měla dělat s kámoškou (teď už ji nikdy neudělám, ale to je jiný příběh, mající svůj původ dne 1. 3. 2014), nějak mě osvítilo a já po neúspěšném hledání čehosi příjemného instrumentálního do vyhledávače na YouTube zadala "Amelie soundtrack". To jsem předtím totiž narazila na článek o nevím čem (sakryš, to už si ani nedokážu vzpomenout na a věc, která se stala před měsícem a kousek?), každopádně obsahoval cosi o Amelii, jakože o tom filmu, a asi se tam psalo, že je jeho soundtrack úžasný, tak co bych si to nezkusila vyhledat, žejo. Sice jsem k tomu byla trochu skeptická, protože jsem Amelii z Montmartru viděla a nijak zvlášť mě nezaujala, natož abych si vzpomněla na hudbu z ní, ale to bylo na 100% ovlivněno tím, že jsem se na to koukala jako extra malá a mamka si myslela o hlavní postavě, že je nějaká divná :D

Tak jsem tady!

13. května 2013 v 16:40 | Anchor
Ahoj, zvláštní člověče, právě zabloudivší na tuto neméně podivnou stránku. :)

Ptáš se, co zde očekávat? No to se nic nedozvíš, protože to zatím nevím ani já :D Už nějakou dobu mám prostě takové nutkání založit si blog (né že bych to v minulosti nezkoušela, ale buď jsem se na to vykašlala z důvodu lenosti, nebo se mi nedařilo se sem přihlásit - ano, jako hlavní prohlížeč je u mě stále nastavený prehistorický Internet Explorer :D). Nejdřív jsem se pokoušela zlanařit nejlepší kámošku, abychom vlastnily společný, ale protože si ta mrška udělala vlastní na svou přezdívku, byla jsem bohužel donucena k tomu samému. Nemyslím si, že je to nejlepším řešením, jelikož jsem stále přesvědčená, že blog se dvěma autorkami by byl zajímavější i po obsahové stránce, ale tak nechejme se překvapit.

Blogování zdar! :)

 
 

Reklama