HOCZ a já

Kvůli hůlce (skoro) o hladu

7. října 2016 v 16:54 | Anchor
Když se v den, kdy mám vydat článek, předchozí hoczácký úkol setkal s obrovským ohlasem od mého blogerského vzoru m. :D, tak jsem se rozhodla, že je to osud a že určitě musím kout železo, dokud je žhavé. Jakože vypustím na světlo další starý výtvor, jenž vznikl v dobách, kdy jsem byla šílenější, než teď. Jo, myslím si, že jsem se znormalizovala a trochu si přeju, ať mě u toho necháte :D Ale dost už úvodních řečí, hurá k tomu textu!


Zadání od pana profesora Sira Thomase Stanleyho:

Čas od času je také třeba zadat v Základech magie nějaký méně náročný a kratší úkol, než je zvykem. Inu, po dnešní hodině o hůlkách se mi pokuste prosím popsat svoji hůlku po všech možných stránkách s popisem nejrůznějších vlastností. Na škodu nebude, ani když popíšete svůj subjektivní dojem z této hůlky, například jak dobře se vám s ní procvičují kouzla, či to, jak se o svoji hůlku staráte. Hodně štěstí.

Vypracování:

Tož to má existence osobně má tu čest nazývat svou hůlkou jakousi hnědou tyčku, která se vydává za věc révovitého charakteru s náplní vodnického vlasu. Prý je jedenáct palců dlouhá, ale mně se to tak nějak nezdá, jelikož dle osobního přeměření má palců o tři víc. No, možná je to způsobeno tím, že mi zatím prsty nedorostly do délky, jakou vlastní obrovitánské dospělé chlapisko, podle kterého se asi tato míra určila. Ale vážně, nebyl to obr? Vždyť to není možné, mít tak objemné pazoury!

Posol mi záda

30. září 2016 v 21:09 | Anchor
Jo, záda, a ne oko. :D Jak tak koukám, mám starých šílených úkolů z HOCZ více, než jsem si myslela! Tož šup sem jeden z nich na prostřídání vzpomínkových článků o zájezdu do Itálie! :D


(Měli jsme si vybrat z několika témat hodin a napsat o tom, co si pod tím představujeme.)

Zvyky, tradice a svátky kouzelníků

Ááách, tak na tuhle hodinu se doopravdy těším, protože v naší dosti početné rodině se slaví jistý svátek jménem "Posol mi záda". Sice nemám sebemenší ponětí, zdali se tato přegalakticky úchvatná tradice dostala za ta léta na veřejnost, ale třeba jó, no, kdoví Voldyví.

Kůl čarodka

6. května 2016 v 5:40 | Anchor
Zadání úkolu v RPG hře HOCZ: Vymyslet vlastní firmu na výrobu košťat a popsat ji. :)

Kůl čarodka


Áno, přesně takto úžasně pojmenuju svou jedinečnou novou, jistě brzy světoznámou, firmu, která bude mít sídlo v Londýně. Ale co že to bude vyrábět? Že jste to vy, tak vám to prozradím bez větších okolků. Inu, Kůl čarodka bude na trh uvádět něco takového, jako jsou dámská létací pometla osobního druhu! A né jen tak ledajaká (to by se ostatně ani neslušelo, když jsem majitelkou firmy já), nýbrž pěkně barevná! No fakt, vždyť ten konec, jakože útvar ohonovitého vzezření, je sytě růžový a předek zase pro změnu očibolně žlutý. Tyto dřevěné věci dostanou název Kazisvět 005.

Jakožto těžce vytuněná panovnice malého smetákového království nebudu přibírat do své populární společnosti žádné zlatokopy, stříbrokopy, ba ani platinokopy, ale jen a pouze vysušené hospodské lemtáky. Těm totiž skálopevně bude stačit, když je pětkrát do pracovního týdne vytáhnu do zašlé zaprášené podezřelé putyky. Díky tomu se nebudu muset otravovat s vyplácením nechutně vysoké mzdy! Navíc takoví týpci mají již předem zajištěnou střechu nad hlavou! Jsou totiž schopní se nalít do takové míry, že usnou v oné nebohé hospůdce a po zavření ztrápených víček s nimi nepohne ani obr Hrompác.

Nicméně tímto jsem se tak nějak vzdálila prapůvodnímu tématu, což dozajista nikdo nechtěl, zařaďme tedy zpátečku. Ptáte se, kde že na své košťatovyráběcí rejdy vezmu dříví? To je přeci jednoduché! O půlnoci se každou středu vydám do lesů a hvozdů s nepříliš velkou sekyrkou v pazourech, která zvládne upižlat jenom třísky. Neb v noci je obvykle tma jako v pytli, obzvláště v zalesněné přírodě, nebudu brát druhy stromů na větší zřetel.

Ale v tom tkví ta jedinečnost Kazisvětů! Pouze jedinečné spojení několika různých druhů dřeva v jednom pracně poslepovaném koštěti vyvolá onu charakteristickou
  • nestabilitu
  • otáčivost kolem vlastní osy
  • rozpadavost smetáku během letu
  • náhlé padání střemhlav přímo na mudlovská městečka
  • a vášnivě pravidelné honění všeho možného i nemožného opeřenstva.
No nekupte to!

Účinky kouzla Expelliarmus aneb Bacha na mé fusekle

8. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Hmmm, copak to tu je? Že by zase úkol, který čtrnáctiletá Anchor napsala, když hrála RPG hru na Hocz.org? - Správně! :D


Jako pilný studentík jsem hnedle po zazvonění na přestávku utíkala vzít knihovnu útokem a to, kupodivu, úspěšně! V jedné tak nějak odrbané knížce jsem narazila na větu, že pokud je odzbrojovací kouzlo Expelliarmus dostatečně silné, můžeme také dostat na budku. Jakože nás to nějak udeří a po náhlém vznesení do vzduchu si můžeme namlít kušnu. Hu. Ještěže zatím s tímto kouzlem nemám žádné zkušenosti. Ale jedna starší kámoška z Merlinovy akademie, Bessie, mi něco o vedlejších účincích Expelliarma vyprávěla!

Tož to druhého (slovo "jednoho" je už na začátku vyprávění dosti obehrané) krásného letního dne Besska trajdala jako obvykle rušným velkoměstem Londýnem. Tentokrát za účelem donesení mé velectěné existenci sáček s mými děravými ponožkami. Fusekle jsem u ní předchozí den nechala jakožto důkaz, že v nich mám větší rozpáraná místa než ona. Ale što se nestalo! Najednou se kolem ní začal prohánět věru zlovolný nápad! Rotoval jí kolem kedlubny, proplétal se mezi nohama a narážel do břucha, až jakýmsi prapodivným způsobem vlítl rovnou do jejího pravého, nebo levého (to už po těch měsících nevím přesně) slechu.

Létáme střízliví

4. března 2016 v 5:40 | Anchor
Odvažuju se vytasit s dalším šíleným (vytvořila jsem jej ve 14 a tehdy jsem se myslím vyjadřovala o x levelů extrémněji :D) příspěvkem do rubriky HOCZ a já, páč se tuhle má oblíbená podlá blogerka Fleur (ten přívlastek si vysloužila za zrušení své stránky! :D) prokecla, že už delší dobu působí na HOCZ - virtuální škole čar a kouzel v Bradavicích. Tak si hezky počti a né že tento úkol obšlehneš! :D

Zadání:

Rád bych, aby si každý vybral dvě pravidla a popsal je - jedno pravidlo, které vám přijde důležité a proč, stejně tak druhé pravidlo, které vám naopak nepřijde tolik důležité a proč.

Můj výplod:

Jako nedůležitější pravidlo si má existence vyvolila následující - Nelétáme nad obydlenými oblastmi.

Nikdy nevíte, kteří konkrétní mudlové jaké nátury pod vámi ráčí přebývat. Asi většina, kdyby vás uzřela, by začala vřískat na celé kolo a brát své ctěné pařátky na ramena. A už hned od toho se mohou odvíjet nejméně dvě situace:

HOCZ a já

17. dubna 2015 v 19:33 | Anchor
Asi každý už slyšel o Harry Potterovi. Z knížek, filmů či jiných zdrojů jste se tedy mohli dozvědět, že se jedná o čaroděje, navštěvujícího Školu čar a kouzel v Bradavicích. A jestli jste si také přáli se místo matiky učit kouzlit na tak zajímavém místě, jako je bradavický hrad, mám pro vás docela dobrou zprávu! Sice to na vlastní kůži nejspíš nezkusíte, ale můžete si na různých stránkách založit postavu studenta na této škole a jeho prostřednictvím si na to hrát!

Koupit si u Ollivandera hůlku, popovídat si s ostatními v Děravém kotli na Příčné ulici, jet Bradavickým expresem, oxidovat v Prasinkách, vydat se s dalšími prváky na plavbu loděmi k hradu, nechat se zařadit Moudrým kloboukem do vytoužené koleje, jíst sušenky v společenské místnosti, posílat si s přáteli "sovy" (dopisy nesené sovami), užít si kromě slavností i nějaká dobrodružství nejen s profesory, ... To všechno můžete třeba na hocz.org. :)

A protože se i já řadím mezi příznivce této série od J. K. Rowlingové, také jsem tam před pár lety rejdila. Z dob mého působení se kromě hodně vzpomínek zachovaly i písemné památky. Přece co by to bylo za virtuální školu, kdyby se tam kromě spousty zábavných věcí i nepsaly soutěže a úkoly?

Těch pár publikovatelných prací (byla jsem drobátko střelená) si můžete exkluzivně přečíst níže! :D Klid, všechno se to dá číst ;)

Báje o vzniku magikvarků

17. dubna 2015 v 5:40 | Anchor
Pro ty, kdo to ještě neví, tak kdysi jsem byla nadšeným pařanem textové RPG hry na motivy Harry Pottera. Jakože jsem si tam vytvořila postavu bradavické studentky a s ní lítala po chatech, které představovaly různá dobře známá místa - jeden byl třeba Velká síň, další Nebelvírská společenská místnost, na jiném jste se octli v hostinci Děravý kotel...

A protože Bradavice jsou škola, nesmělo chybět studium kouzelnických předmětů, jako je například přeměňování. Nedali nám jen výklady ke čtení, nýbrž k dokonalému požitku ze hry se připojilo i dělání úkolů. A zde můžete vidět jeden, napsaný mnou před několika lety na téma Jak vznikly magikvarky (= částice, díky nimž se může kouzlit, myslím, že něco jako atomy)! :D Samozřejmě to, jak vznikly, nikdo nevěděl, ani profesoři, takže tento úkol byl, stejně jako většina ostatních, vymýšlecí. :)


Tož jednoho krásného dne - nedne si to na oběžnou dráhu právě vznikající planety Země dodrandilo takové pochybné vesmírné plavidlo, jen taktak se vyhnulo roji jakýchsi šutráků a jalo se rotovat kolem. A v tom plavidle byla kabina a v té kabině prapodivná bublina a v té bublině skulina a tou skulinou vejralo jakési podezřelé stvoření jménem Bertík Přespalubník. Teda v té době Bertisko ještě nevědělo o svém přídomku, ale mělo jej získat už během několika málo okamžiků.

"Ježišmarja, kde to zas jsem? Jenom co mě pošlou na výpravu, hnedle to zkazim, no já se na to vysmrkám! Co je todlencto, u skákajícího bubáku, za divnou dýmající ohnivou kouli?" pronesla inteligentně zelená existence a poškrábala se na plešaté palici. Však jenom měla přistát u takového obrovského meteoritu s rozhodně nemalou dírou uprostřed a tam vysypat svůj náklad, pro mimozemšťany jeho druhu nepotřebný, a i když se řídila složitými pokyny svých soukmenovců, tak si to přiletěla jinam, a co víc! Palivo začínalo docházet. Tady někdo evidentně neměl svůj den.

Zklidni hormon, barde!

27. března 2015 v 5:40 | Anchor
Původně se tento úkol mé postavy bradavické studentky na RPG hře HOCZ jmenoval Pšpšchrooocht!, ale protože se mi zalíbila moudrá rada jednoho hejska z tohoto výplodu, šoupla jsem do nadpisu radši ji. Vskutku brilantní rada, což? Zklidnit sebe a zklidnit své hormony! Kéž bychom mohli ovlivnit i to druhé? Nebo ne? :D


Tak asi první velezážitek s věcí kouzlovitého charakteru se rozhodl se zamíchat do života veskrze mého už hnedle první den působení na půdě příčnouličské. Nebo spíše první večer, budeme-li prvněpřesní. To si to má těžce vytuněná existence žblemcala středem ulice, když tu ji něco upoutalo za výlohou jistého obchodu s košťaty.

"Jé, hele, to je ale hůůůstý! Mami, pocem, tady je nějaké děsně divné koště snad z pravěku!" nadšeně jsem zavřískla na celé kolo a zamáchala za sebou pazourem, podobna stoletému křečku vejrajícímu na zelí (neřešte, na tento zvláštní příměr z vlastní hlavy jsem tenkrát byla moc hrdá :D). Ačkoli jsem kormidlovala končetinou vskutku horní nějakou tu triliontinu vteřiny, stále se nedělo nic podobného tomu, že by se jeden z členů mafiánských bossů začal otráveně potácet za mnou. Tož překvapeně jsem vytřeštila bulvy, ponechala pometlo osudu svému, přestala ostatní přizabíjet svou prackou a jala se rádoby elegantně započít delikátní akci, spočívající v rychlém otočení se na špičce nohy bez pomocného použití té druhé.

Já a černá magie

13. března 2015 v 5:40 | Anchor
Klid, jedná se pouze o úkol z HOCZ (RPG hra, můžete si tam vytvořit postavu, která bude chodit do Školy čar a kouzel v Bradavicích), který jsem napsala za svou postavu před několika lety. :) Kdepak já osobně a černá magie! :D


Oho, pro spojení mého převelectěného já a této tak nějak většinou zlovolné magie nemusím chodit daleko. Stačí si jenom vzpomenout na to, jak jsem se jednou časně zrána (prosím čtěte ve dvě hodiny odpoledne) ještě v Londýně vydala jako obvykle hřadovat k jídelnímu stolu. Tož zase jsem si musela o nějaký ten centimetr přisouvat židli, protože ona má jakési nutkání se vždycky přes noc od jídlonosiče vzdálit. Toto by se asi také dalo považovat za dílo jistého typu magie, ale o tom zase budu škrábat radši příště, protože bych se tak vzdálila minimálně o pár miliónů světelných let od toho, o čem jsem se zde původně chtěla sáhodlouze rozepisovat.

Každopádně jak jsem si tak spokojeně zasedla k jídelňáku, jala jsem se jako obvykle natahovat po všem poživatelném kolem sebe. Né abych se náhodou odploužila před rozvalením se do komory pro něco k snědku, to by samozřejmě bylo při mých ranních zvycích a obyčejích veskrze nepřípustné. No díky úžasné souhře náhod, příhod a výhod se mohly mé nenechavé pracky sevřít okolo něčeho drobivého, samo sebe hrdě nazývajícího rohlíkem, jakési salámovité věci a sýru. A jé, to se nemělo stát! Po hrůzném identifikování poslední věci následovalo prudké otřesení, stáhnutí nebohého pazourku blíž k sobě a zděšený výkřik ve stylu: "Mamííí, co tady zas dělá ten starej smrdutej sejr?" Aneb další důkaz toho černočerného tentononc, neb co jiného by mi mohlo podstrčit tuto mnou nenáviděnou díratou žlutou věc, že.

Minulost tě dožene aneb exŠílenec HOCZákoidní

27. února 2015 v 5:40 | Anchor
Myslíte si, že píšu cákle? Jestli ano, pak bych se vám trochu divila, protože ve třinácti a hlavně čtrnácti jsem teprv byla rozjetá! :D Pro všechny, kteří mě před pár lety nepotkali na HOCZ (ráji fandů knížek o Harry Potterovi) a jimž tímto gratuluju, jsem si připravila menší ještě publikovatelnou ukázku, co se z dob mého působení na již zmíněné internetové RPG hře zachovala, a to sice (nejen) vánoční dopis mé postavy jejím kamarádům. :) Ten text v hvězdičkách je popis děje, jak vám asi dojde! :D


*Přiletí k tobě veliký čile a strašidlácky zároveň vypadající opeřenec soviskovitého charakteru a tak něják sebou mlácne přímo na tvé rameno. Zatváří se jako těžkej king a natrpělivě zatřese pařátkem, ne kterém se skví něco vskutku krabicovitě vyzerajícího. Neodoláš a po následném nemravném přivlastnění věci započneš předlouhou akci za účelem podívání se dovnitř. Pan Sovisko si mezitím načechrá peří, pronikavě ti zavříská přímo do slechu a bez jediného dalšího pohledu na tvou velectěnou existenci se vydá na zpáteční cestu, nezdvořák jeden. Až se vzpamatuješ z nadávání nebohé sůvě do slov, která by se neměla pronášet ani po desáté hodině večerní, konečně narazíš na dopis a dáreček. Za chvilku pracného rozmýšlení se, có žé jako si prohlédneš nejdříve, se rozhodneš se napínat déle a ke dvěma smyslovým orgánům zraku si přiblížíš psaní.*
 
 

Reklama