Myslánka

Moje maturita 2017 - část 10.: Den poslední (ústní) maturity (ze ZSV)

26. ledna 2018 v 23:54 | Anchor
A nastal můj poslední maturitní den, 19. 5. Doufala jsem, že se bude jednat o celkově poslední, ne jen na jaře. :D Čekala mě profilová maturita ze ZSV = Základů Společenských Věd! Otázek z tohoto předmětu bylo 27... A celých 10 z nich tvořila filozofie, kterou si nikdo vytáhnout nechtěl, protože kdo si má zapamatovat všechny ty plky a myšlenky (fajn, občas byly zajímavé, ale prostě na zapamatování nic příjemného) různých pánů, natož kdo z nich co řekl!

Já si ale kupodivu k maturitě dostat filozofii přála, protože se mi to kupodivu nějak podařilo naučit (aby ne, častokrát se jednalo o necelou jednu A4, ale s rozložením na šířku, dvěma sloupci, minimálními okraji, minimálním odsazením a písmem velikosti 9), opakovala jsem si to častěji než jiná témata a nabyla jsem přesvědčení, že bych snad prolezla a že bych o těch tématech těch pět minut, potřebných pro získání čtyřky, zvládla hovořit.

Do školy jsem jela myslím s tím, že jsem se tam měla naučit kompletně od začátku snad 6 témat nebo 7! Ovšem schválně jsem si nechala na naučení taková nejoblíbenější, z nichž snad aspoň 2 jsem se v minulosti ke standardním zkouškám docela našrotila, a dvě jsem považovala za taková, že když si to přečtu, tak k tomu snad něco řeknu. Ale stejně! :D

Moje maturita 2017 - část 9.: Den ústních maturit z angličtiny (trošičku trolling z mé strany)

18. ledna 2018 v 23:54 | Anchor
Další den tedy následovala ústní maturita z angličtiny, dokonce tuplovaná (státní a profilová). Protože jsem už více popisovala, jak to u ústní maturity chodí, tak se teď zaměřím jen na některé věci. :)


Odpoledne mě čekala profilová maturita a státní jsem měla ráno, z čehož jsem měla docela radost, protože jsem se jí obávala nejvíce, tak že ji budu mít rychle za sebou. Měla jsem z ní větší strach, protože nešlo jen o samostatné chrlení poznatků o jednom maturitním tématu, ale skládala se i z popisu obrázku a konverzace a nějakých odpovědí na kdovíjaké otázky.

U stolku jsem zjistila, že jsem si vylosovala zrovna to zadání, které obsahovalo pětiminutový výkec na téma, které jsem chtěla - Kanada, takže jsem byla nadšená. Tuto skutečnost trošku zmírnil fakt, že se tam vyskytovaly otázky i na mnou moc neoblíbené téma - Globální a sociální problémy (lol, teď studuju Sociologii a sociální politiku), ale dalo se to, takže co.

Má první spolupráce - Pixers

3. listopadu 2017 v 5:40 | Anchor
Vždycky jsem si přála, abych díky blogu získala nějakou dobrou spolupráci. A hádejte co, ono se to podařilo, a nemusela jsem pro to za nikým chodit! Jedna firma mě oslovila sama od sebe, protože se jim prý líbí můj styl, který prezentuju na tomto blogu! :D Tím nepochybně velice úžasným podnikem, který má zaměstnance s vybraným vkusem, je tiskárna Pixers, která vyrábí fototapety, obrazy a plakáty! :D

Nejdřív jsem sice váhala, jestli mám takovou spolupráci přijmout, protože se netýká obsahu mého blogu, kvůli čemuž někteří oceňovaní blogeři takové příležitosti odmítají... Ale pak se mi mezi trilionem obrazů podařilo vybrat čtyři, které se mi zalíbily do té míry, že se mi to rozleželo v hlavě a řekla jsem si, proč nebrat spolupráci, díky které si můžu vyzdobit pokoj. No uznejte! :D


Vzhledem k tomu, že píšu tento článek, vše se podařilo, tak jak má, tedy obrazy mi došly, a tak se ani vy nemusíte bát do vyhledávače zadat pixers.cz, pokud byste si také chtěli vybrat obrazy. Šok vás nečeká ani po té, co se stránka načte, jelikož má moderní minimalistický bílý vzhled. Ostatně co jiného čekat, když jde o firmu, která prodává umění - jejich stránky by tomu tedy měly odpovídat. No a teď to přijde! Budete zavaleni nekonečnem obrazů atd., jeden hezčí jak druhý. Gratuluju, pokud je vaše rozhodování usnadněno alespoň přibližným povědomím o tom, co byste rádi splašili.

Moje maturita 2017 - část 8.: Den ústní maturity z češtiny (spousta překvapení)

22. září 2017 v 23:54 | Anchor
Ráno jsem byla jistě velice nervózní, dost možná jsem (zase?) snědla jen banán (a ve škole jsem se vždy před maturitami nutila pozřít ještě něco). Pamatuju si už jen, že jsem si ve škole zase opakovala informace na těch lístečcích, hlavně ta literárněhistorická pozadí.

Na potítko jsem měla jít už v 8:20. Samozřejmě má první reakce byla naštvání, že si moc nepospím. Na mé situaci bylo dobré jen to, že přede mnou ještě maturovala ta holka, co jsme si spolu posílaly témata, která navíc byla chytrá a dobrá tak normálně, že jsem se nemusela bát, že půjdu po nějakém dělu (ten den snad byla v cajku i ona, ale ona pak v následujících dnech šla na paškál hned po dvou nadupancích :D), takže za to jsem byla fakt ráda. :D


Tu nějak už jsem se musela nakýblovat dovnitř, i popadla jsem věci a šupajdila do třídy. Vlezla jsem si tam, kdy se mi zachtělo, jakože jsem nečekala, až třeba někdo skončí se svou maturitou a budou moct lidi přicházet a odcházet. K chození v takových chvílích nás nabádali profesoři v minulých letech, abychom prý nerušili maturanty. Ale já jsem to letos vůbec nerespektovala, ještě se zaobírat tímto, tyjo. Navíc jsem si pak ověřila, že minimálně mně jakožto maturantce bylo absolutně jedno, kdy kdo přišel dovnitř, vůbec jsem to nevnímala. :D

Moje maturita 2017 - část 7.: Den slavnostního zahájení maturit + důkazy plných počtů bodů slohů

8. září 2017 v 23:54 | Anchor
Čas se nachýlil a tu nastalo úterý 16. 5. Den zahájení ústních maturit, kdy už někteří mí spolužáci (včetně Eneul a snad i Gurmánky) už maturovali, já na to ovšem šla až o den později, johoho! :D I tak jsem ale jistě byla nervózní.

Když jsem si takhle šla ke škole, tu mě osvítilo! Uvědomila jsem si, že jsem si už před lety vytvořila takovou pověru, že odmaturuju, pokud si vyfotím jeden nádherný strom před školou v květu (asi kaštan) a když si ho vyfotím ještě před dny, kdy budu maturovat! Když jsem se tak nad tím zamyslela, nevzpomínala jsem si na chvíli, kdy bych tak v minulosti učinila, navíc před nějakou dobou jsem to nejspíš hledala a nenacházela. Párkrát jsem si dřív sice vzpomněla na tu pověru, ale vždycky spolu se mnou někdo šel do té školy a/nebo jsem se cítila jako pošuk při představě, že tam ten strom na ulici fotím. Jenže toho 16. jsem už samozřejmě jen byla ráda, že jsem si na to vzpomněla, honem jsem si stromeček cvakla a nadšeně pelášila do gymplu s vědomím, že jsem v cajku, aspoň co se této pověry týče. :D

Museli jsme na to slavnostní zahájení přijít všichni, ale já se to dozvěděla jen šťastnou náhodou, když jsem se nachomýtla u paní profesorky matiky, když se s námi bavila v jednom ze dnů, kdy jsme maturovali písemně.

Moje maturita 2017 - část 6.: Jak jsem se učila na ústní maturity + důležité poznatky

25. srpna 2017 v 23:54 | Anchor
Ahoj lidi! Hádejte co, já přicházím k vám s novým článkem! Jéééj! :D Tentokrát si budeme povídat (teda já vám budu vyprávět) o době mezi didakťáky a ústními maturitami.


Je 4. 5., svaťák v plném proudu (však začal už před 14 dny) a já jsem stále zůstávala na počtu naučených témat 2 (z angličtiny - zdraví a vzdělávání, neptejte se mě, proč zrovna tato dvě témata, proč jsem si je navíc oblíbila, nemám pro to vysvětlení, prostě se stalo :D). Tolik témat jsem si ráčila zopakovat o Velikonocích u babičky, kam jsem jela místo pobytu na farmě s rodinnými přáteli za účelem studování. Se mi do ničeho moc nechtělo, no, radši jsem prokrastinovala a stresovala se. Už v té době jsem snad měla před sebou nutnost studia 2+ témat denně... Velice rychle se z toho stala pak 3 témata denně...

A teď jsem najednou 4. 5. zírala... Že abych se stihla naučit všech 67 témat, musím jich denně zvládnout 5! Taková pecka! A to se ještě budu muset učit během 3 maturitních dnů (ta 2 naučená témata jsem si vlastně musela zopakovat, tedy bych je asi v den, kdy bych si je znovu prolítla, trochu počítala mezi těch 5 témat, navíc mi bylo jasný, že asi mi nějaká témata na ty dny zbydou)! Ó jé, to jsem si nadávala, že jsem tak prokrastinovala! Každopádně toho 4. 5., den po napsání didakťáku a esejí z angličtiny, jsem si řekla, že se tedy skutečně musím dát do práce. A šla jsem na to!

Moje maturita 2017 - část 5.: Jak jsem psala didakťáky z češtiny a angličtiny

7. července 2017 v 23:54 | Anchor
Další pátek, další článek! Tentokrát o didakťácích z češtiny a angličtiny! :D

Menší upozornění pro maturanty: U didakťáků se narozdíl od Národních srovnávacích zkoušek (NSZ) nestrhávají body za špatné odpovědi, je tedy vhodné tipovat!


Svou přípravu na didakťák z češtiny bych označila za dostatečnou. To znamená, že když jsme zhruba od února ve škole opakovali podle požadavků CERMATu, nakonec jsem se všechno den předem/v den testu naučila/přečetla si to a snažila se si to zapamatovat/psala jsem si taháky. Jo, to poslední jsem teda dělala! :D

Moje maturita 2017 - část 3.: Den, kdy jsem psala maturitní slohovku z češtiny (2/2)

23. června 2017 v 5:40 | Anchor
Během toho, co jsem se rozhlížela po kamarádkách a chodila po chodbě, jsem se málem srazila s panem profesorem Slonem (není obézní, svou přezdívku si vysloužil z jiného důvodu). To málem sražení bylo docela vtipné už jen tak... Ale já jsem pak ve třídě zjistila, že tento pan profesor bude náš dozor! :D

Opravdu jsem jej požádala o to, aby nám ohlásil kromě posledních pěti minut i polovinu času. Moc se na to teda netvářil, ale nakonec to opravdu zahlásil! :D Takže až odbila hodina dvanáctá, museli jsme přestat s diskuzemi na téma charakteristik slohových útvarů, jak se bojíme a jak nám připadá neskutečné to, že maturujeme. Pan profesor Slon začal s předčítáním nudných nám většinou už dobře známých keců, pokynů.
  • Mimo jiné jsme se dozvěděli, že si na lavici můžeme nechat jen psací potřeby a slovníky.
  • Seděli jsme ve čtyřmístných lavicích, a tak jsme museli mít mezi sebou jedno místo volné.
  • Na volnou židli vedle sebe jsme si mohli položit pití... A svačinu! :D O povolení její přítomnosti u nás během písemných maturit jsme se snad nikdy předtím nedozvěděli ani z oficiálních stránek. Myslím, že jsem nakonec nepotřebovala jíst, ale ohromně mě povzbudilo to vědomí, že kdybych potřebovala, tak můžu! :D
  • Mobil jsem si opravdu vypnula (jsem si říkala, že vypnutý zvuk bude stačit) a zavřené tašky jsme museli odnést k tabuli.

Moje maturita 2017 - část 2.: Den, kdy jsem psala maturitní slohovku z češtiny (1/2)

16. června 2017 v 23:54 | Anchor
Nějak čas nazrál a tu nastal ten osudný den 11. 4. Den, na kdy jsem málem byla objednaná k zubařce a den, kdy jsme měli za úkol se ve škole pokusit o stvoření co nejlepší slohovky z češtiny o délce 250 slov během 90 minut. Teda vlastně během skoro 115 minut, pakliže jste měli hodný dozor ve třídě, který vám to dovolil a pokud jste si rychle vybrali téma maturitní práce. 25 minut jste totiž dostali extra na tuto rozhodovací činnost.

Tento od běžného učení osvobozený den ovšem byl z obou stran obklopený vyučovacími. Svaťák (= svatý týden, v našem případě skoro svatý měsíc - ústní maturity nám začínaly téměř za měsíc, prostě jsme 21. 4. dostali normální vysvědčení, normální známky byly uzavřené a už jsme přestali chodit do školy na vyučování) nám začínal až v pátek 21. 4., takový týden před didakťáky a dvěmi esejemi z angličtiny, ač někteří z nás (třeba já :D) doufali, že svaťák budeme mít už před tímto extra vyčleněným dnem.

Z tohoto dne měla vítr snad naprostá většina z nás. Po nějaké době se totiž zase rozhodlo, že se práce maturantů budou anonymně posílat cizím profesorům - bůhvíkomu bůhvíkam. Znovu se to zavedlo, i když od toho bylo dříve upuštěno kvůli negativní zkušenosti. Mám ten dojem, že to bylo způsobeno tím, že profesoři, kteří se přihlásili jako opravovatelé, nestíhali, protože jich bylo málo, a prací tedy na jednoho moc, maturanti si stěžovali na příkrá hodnocení. Z důvodu nestíhání jsme taky psali tu slohovku už 11. 4.

1. Itálie: Den 5. - Řím 3/4 (návštěva Kapitolu a Příčné ulice z Harry Pottera u Fontány di Trevi)

10. března 2017 v 23:54 | Anchor
Stydím se ještě dnes... Že jsem si vůbec neuvědomila, že stojím na TOM Kapitolu. Vždycky jsem si totiž říkala, že by to pro mě mohl být zajímavý zážitek, obzvlášť, když jsem se díky knížkám Ricka Riordana mohla povrchně, vzdáleně a upraveně seznámit s řeckými a římskými bohy a tak :D, no a pak si tam jen fotím selfie, s radostí se divím, co poblíž dělá jakási nádherná socha někoho okřídleného v kočáře a absolutně netuším, kde to jsem.

Nevím, jak se to stalo, asi jsem nějak nepochytila slova našeho průvodce... A hlavně jsem nepozorná a něco mi nedocvaklo! Ono tam totiž na jedné budově visel plakát s nápisem Musei Capitolini, jak jsem právě znovuzjistila z fotek :D No comment. :D

Po chvilce strávené na bájném vrchu - na náměstí, co se tam nalézalo - jsme sešli po přilehlých slavných dlouhých schodech. Pokračovali jsme doprava kolem té nádherné bílé budovy, co na sobě měla již zmíněnou překrásnou sochu, a dotrajdali jsme k nedalekému Senátu. Jednalo se o impozantní bílou budovu. :D Vedle ní mě zaujalo cosi, co už si fakt nepamatuju a vlastně ani nevím, proč to sem píšu. :D
 
 

Reklama