Myslánka

Mám super mamku

18. října 2013 v 5:40 | Anchor
Aneb další článek trochu ohledně tanečních. :D Původně jsem si sice říkala, že bych konečně přepsala zase další den z mé velkolepé exkurze do Anglie (:D), ale nakonec zvítězily události nynější, a to myslím doslova. Začalo to tím, že jsem přišla do pokoje a najednou si uvědomila, že jaksi už nemám žádný přednastavený článek na zejtřek (= dnešek, pátek 18.) a odhodlala se s tím něco udělat. Leč než jsem se stačila dosytosti vyválet na své úžasné momentálně gigantické posteli, vtrhla do pokoje ona v titulku zmíněná osoba.

Jsem stará - chodím do tanečních aneb Popis 1. hodiny

4. října 2013 v 5:40 | Anchor
Ach ano, záživné to téma! :D Jako snad každé holky se mě mělo někdy v životě týkat, jenže pořád bylo tak daleko, že jsem si úplně neuvědomovala, že vážně ty střevíčky jednou nazuju. A dnes, v době začátku psaní tohoto článku, se tak vážně stalo!


Začalo to minulý rok v kvartě, když kdosi přišel s návrhem, že si půjdeme jako třída trsnout. Všichni byli nadšení, no já teda moc ne, poněvadž jsem nechtěla tančit se spolužáky a přišlo mi, že to bude moc brzo. Ale jiná možnost navštívení tanečních kurzů se nejevila, a tak jsem teda taky kývla. Naštěstí se však okolnosti vyvrbily z mého neinformovaného pohledu jinak, než bylo naplánováno, tož jsem si oddechla, že pro ten rok mám od toho klid.

Pak přišel tento školní rok a s ním i jedna vysmátá spolužačka, která se vytasila s tím, že taneční máme hned v pátek. A jéje. No mlhavě jsem si vzpomínala, že jsem asi něco kolem toho platila, takže jsem se po počátečním vyděšení zase pěkně trochu uklidnila a šla s rodiči pro šaty. Chyba lávky, jak jsem se později dověděla, všichni odevzdávali určitý finanční obnos kdesi v háji ve městě, a ještě k tomu dostali kartu (kvůli prokázání totožnosti :D), a tak jsem měla průšvih, neboť se nic takového zatím neschovávalo v mé peněžence.

2. Anglie: Den 3. - návštěva The Making of Harry Potter

20. září 2013 v 5:40 | Anchor
No a přišel den D. - prohlídka výstavy The Making of Harry Potter! Ale prrr, nejdřív nás čekala zastávka ve Stratfordu nad Avonou v Shakespearově domě. Ten teda s prominutím nebyl nic moc (asi to je tím, že zatím nejsem fanynkou tohoto autora divadelních her), průvodci byli šílení a nikde žádné židle! :D Pak jsme se museli dopotácet na jedno náměstí, kde jsme dostali rozchod, mezitím jsme našli jeden čarodějnický obchod, ale byly tam leda samé ptákoviny, takže jsem se těšila na suvenýry ve studiích.

Když jsme se před ně konečně dokodrcali, nedocházelo mi, že jsem vážně u nich. Přišlo mi to zvláštní, že po těch letech čtení HP knížek a sjíždění filmů skutečně stojím na místě, kde se tato série natáčela a že se fakt projdu Velkou síní! Uááá! :D Tož jsem se po vzoru turistů z jisté země dala do bláznivého focení, které jsem přerušila jenom málokdy, například když jsme se s Míšou marně pokoušely vzpomenout si na obličej toho "herce" a porovnat ho s plakátem. No potom přišel jeden z lidí odtamtud a prej odkud jsme a jak dlouho jsme tam jeli. Málem ho kleplo, když slyšel těch 15 hodin. :D

Ale to už si nás odvedla průvodkyně do takové chodby, kde promítali nejhezčí plakáty HP z celého světa (českého jsem si nevšimla :() a měla výkec. Pak nám dovolila projít do místnosti s velkým plátnem a sedadly a dala někomu cizímu dárek, protože výstava slavila výročí (jo a taky každý dostal placku k této události s "pasem", ale ten šťastlivec dostal ještě něco). Pustilo se video, bohužel už nevím, co na něm bylo :D, no na konci odešel Dan s Rupertem a Emmou do Velké síně a v té chvíli, co se zavřeli, se začalo plátno s promítanými dveřmi zvedat a za ním byly ty skutečné. Bohužel se mi v tu chvíli sekl foťák a tak tento efekt na mých fotkách moc nevyzněl. Začala jsem se drát dopředu, abych měla super záběry, ale smůla, stejnak mi tam všichni strkali palice a kvůli cvakání za chůze nestojí za nic, takže nemám fotku VS z pohledu od dveří. :D

2. Anglie: Den 2. - samý Londýn

13. září 2013 v 5:40 | Anchor
Takže tohoto skvělého dne 3. 4. 2013 jsem se vzbudila ve Francii a bylo mi špatně, no ale díky cole jsem to zvládla. Není nic lepšího, když se u toho ještě řítíte pustou betonovou džunglí - zlaté české zaostale vypadající dálnice, které ale přesto mají docela lidské okolí! :D

Pak jsme byli oficiálně v Calais probuzeni Náčelníkem a po celní prohlídce (jeden chlápek nám fakt vlezl do busu!) vyhozeni na terminál Eurotunelu, kde jsem poprvé a naposledy chytla net. Poté už se teda velice najíždělo do toho vlaku, což se mi podařilo natočit, ale asi sem to video nedám. :D Je to prostě taková extra stísněná krabice, kde to s vámi klechtá a vidíte kulový, jenom maličkým okénkem dole ubíhající cestu, a takhle jedete dlouho, no prostě trajekt je o 1 000 000 000% lepší.

Pokračovali jsme dále do Londýna a průvodce nás oblažoval informacemi o VB, což by mě snad i bavilo, kdyby se mi místo toho nechtělo spát. No prostě x hodin jsme jeli, pak nás vyhodili u Greenwiche a šlo se až k tomu poledníku kolem lidí od filmu! Tak jsem se tam jako nesla, ale nikdo na mě nezavolal. :D Zastavili jsme se u překrásného výhledu na město, tam fičák jak něco a průvodce začal sáhodlouze vykládat a já měla během celého výletu rýmu, prostě XD. Poté jsme se konečně odploužili ke vskutku debilní brance, za kterou byla TA čára. :o

2. Anglie: Den 1. - cestovní

6. září 2013 v 5:40 | Anchor
Vzhledem k tomu, že už jsem v několika článcích nakousla téma Jak jsem byla se školou v Anglii, rozhodla jsem se, že sem něco pro pobavení přepíšu ze svého občasníku (ne, deník se tomu nedá říct, však jsem tam x let nic nepsala, až teď). Tož to držte si klobouky, bude to jízda! :D


Takže dobrý den, dámy a pánové, vítejte v době před tou mou slavnou cestou. Protože jsem vám ji už stačila blíž popsat již dříve, pokračujte prosím tímto odkazem. Jelikož je pro pochopení celého příběhu tento článek důležitý, budu předpokládat, že už jste se jím prokousali a můžu pokračovat. :D

Bohužel jsem v něm nechala jednu nepřesnost, a to sice, že jsem hodila na profesorky, že nás na pokojích rozmístily podle svého. Kdepak, za to mohl náš průvodce s přezdívkou Náčelník (kecám, má ji jinou, ale co, osobní údaje se chránit musí), poněvadž rozhodně nechtěl slyšet o nějakém přeskupování, protože nám předtím nakukal, že pokoje budou po třech, a ony byly po čtyřech! :D

Jak to u nás chodí aneb vyprávění, které se nakonec neodevzdalo

15. srpna 2013 v 5:40 | Anchor
Vzhledem k tomu, že bohužel jsem zatím stále docela závislá na názoru druhých, tak byl tento text, původně zamýšlený k odevzdání profesorovi, schován do šuplíku, jelikož se o něm Enloan nevyjádřila vysloveně nadšeně. :D Tož to se nemůže zařadit mezi čistokrevné slohy, navíc je podle skutečné události, takže ho dávám do Myslánky. :D


Byl to krásný nedělní večer, skoro spíš noc, jako obvykle. Anchor spokojeně seděla na posteli, kolem sebe poházené nejrůznější knížky, časopisy, papíry a na polštáři trůnil notebook. Miska se sladkostmi samozřejmě nechyběla. Tato idyla byla vzápětí bohužel narušena příchodem malé brýlaté ženušky.

"Anchorko, koukej mi podat tu žákovskou, říkám ti to už popáté," spustila na nebohou dcerku. "Že já ti vypnu internet!"
"No jó, no jó, však už jdu," naše hrdinka nevrle na to a kupodivu se opravdu začala přesouvat ke kraji postele, když tu jí něco zahrálo na počítači. Nerozhodně se zastavila. Ovšem po pohledu, který na ni mamka vrhla, radši honem odpelášila k žlutočerné odrbané věci, nazývající sebe sama hrdě už pátým rokem školním batohem. Když splnila svou povinnost, napadlo ji, že by mohla zjistit testy na příští týden. Jak si řekla, tak udělala a za chvíli už mohla zblednout hrůzou při pohledu do diáře.

Hororová kraksna

7. srpna 2013 v 21:20 | Anchor
Už je to nějaký ten pátek od chvíle, kdy se tohle stalo, díkybohu. Stály jsme tehdy jako obvykle s mamkou na zastávce, netrpělivě vyhlížejíc opožděný autobus. Křoví nám dělalo pár také nedočkavých sousedů, převážně důchodců. Ostatně kdo jiný by žil na tak zapadlém okraji města, který ani lidé od Googlu nezmapovali. Téměř letní horko na náladě nepřidávalo.

Tu se konečně na obzoru objevil přibližující se objekt, pravděpodobně větší jak auto. Zajásali jsme, poněvadž spasení se blížilo. (:D) A opravdu, kýžený dopravní prostředek si to přihasil k nám, leč nezastavil a pokračoval dále ve své spanilé jízdě. Čekala jej totiž ladná otočka kolem jistého objezdu, prý kruhového, ale vypadá teda rozhodně jinak.

Dveře postarší kraksny, patřící spíše do muzea než na silnici, se po chvíli pracného zastavování (pravděpodobně nefunkční brzdy) se zaskřípěním otevřely a odhalily malého nevlídně se tvářícího hejhulu za volantem. Mezi osazenstvem zastávky proběhla tichá pře o to, kdo přistoupí k dědkovi jako první. Nebýt nepřipravené karty, kvůli které jsem se velice začala přehrabovat v batohu, prohrála bych já. Takhle musela naši výpravu začít jedna bělovlasá paní s hůlkou. Zbytek se úspěšně nasáčkoval také a rodeo tak mohlo začít.

2. Anglie: Příliš nenápadný mail

22. června 2013 v 0:54 | Anchor


Povzbuzovací story č. 3 je tu! Protože ji kvůli ztrátě předchozího textu píšu znovu, doufám, že bude stát za to :) Račte si počíst o tom, jak jsem jela bez holek ze třídy podruhé do Anglie (se školou), i když tomu okolnosti moc nenasvědčovaly. :)

Jako každé (asi) čtvrteční ráno

Fakt že jo, trefila jsem se v odhadu! :D
Přesněji se jednalo o čtvrtek 6. 12. 2012,
jak jsem nyní (20. 3. 2016) zjistila díky tomu, že si furt dělám miliardu screenů všeho
(a pak mrzutě pracně projíždím hromadu fotek, než se dostanu k něčemu, co zrovna potřebuju :D)


Můj exkluzivní příspěvek na slovenskou harrypotterovskou stránku Priori-Incantatem.sk,
kde jsem nejvíc kralovala v této době :D

tentokrát ovšem okořeněné vidinou nedalekých Vánoc, se k nám dovalila paní profesorka angličtiny, že se jako bude vyučovat. Taky že ano, anglická slovíčka létala všude po třídě, odrážela se od lavic, stropu, stěn, podlahy, tabule a bohužel i od našich hlav. Když míra nepozornosti a otrávenosti klesla pod průměr, najednou si paní profesorka postěžovala, jak jí je líto, že nemůže jet na další zájezd, protože spolupořádala minulý a tento bude moc brzo. V tu ránu všichni studenti zpozorněli. :D

2. Anglie: Nádraží East Croydon aneb Spatření Alana Rickmana?

15. června 2013 v 16:28 | Anchor
Tento článek bude poněkud předbíhat dobu, protože bude o události z druhé návštěvy Anglie :)

Během ní jsme vyfasovali takového úžasného průvodce, který nás honil po Londýně jako vzduté kozy a protože jsem tam byla sama ze třídy, šlo se rychle a bolely mě nohy, záda i ramena z těžkého batohu, měla jsem nevrlou náladu, ke které přispíval i vítr. :D Jak už za pár vteřin budete vědět :D, vždycky, když jsem v cizině a obzvlášť tady, stává se ze mě docela paranoidní člověk hledající ve všech ostatních nějáké slavné osobnosti, extra ty z HP. Ano, jsou to jenom lidi, kteří se místo rubání uhlí živí hraním ve filmu, ale aspoň na mě, když jsem někde tam, dolehne atmosféra a tak vejrám a vejrám a hledám a pátrám. :D

Baskeťácké trable

9. června 2013 v 18:03 | Anchor
Vzhledem k tomu, že právě čtu úžasnou knížku Miluj svůj život od Louise L. Hay (no a co :P), jsem se rozhodla, že sem budu přidávat i nějaké povzbuzující články, ve kterých uvedu své příhody zpočátku vypadající blbě, ale samozřejmě s dobrým koncem. :) Mimochodem, tuto rubriku (už je z toho jen seznam) jsem založila dřív, než mě dnes napadlo její využití, jaká "náhoda" :D


Myslím, že minulý čtvrtek za mnou, zatím docela línou a sport nemusící holkou, přišla jedna kamarádka, říkejme jí třeba Kapitánka, jestli se nechci zúčastnit sportovních her našeho města. Konkrétně basketu, protože jí chybí dvě holky, které by kdyžtak střídaly ostatní, jinak nebudou moct hrát. "Nénénééé, to by to dopadlo," odpověděla bych normálně. Ale tentokrát mi cvaklo v hlavě, asi tomu taky napomohla rozjásaná a uvolněná nálada - chystali jsme se s třídou do divadla, a s vidinou ulití se ze školy jsem na její návrh kývla. "Johohóóó, ty seš super, Anchor, neboj, celou dobu budeš sedět na střídačce a nebudeš dělat nic. Hej holky, už nám chybí jenom jedna!" dala se Kapitánka podobnými slovy do jásání, málem mě radostí umačkala a odběhla pryč.
 
 

Reklama