Myslánka

1. Itálie: Den 3. - Pisa, Grosseto a Tarquinia (+ fotek jako naděláno)

12. srpna 2016 v 5:40 | Anchor
Den, kdy jsme měli navštivit mnou neoblíbenou Pisu (všichni se fotí před tou šikmou věží v té samé rádoby vtipné póze!), začal vskutku skvěle - u patlání různých léčivých věcí na obličej jsem se nemusela krčit před zraky ostatních a zkoušet zahlédnout svůj odraz v mobilu, alébrž jsem si užívala komfortu u velkého zrcadla.

Ráno mohlo pokračovat nadále úžasně, vždyť na nás čekala snídaně, podávaná formou takzvaného švédského stolu! (na lavicích různé jídlo, vy si na talíř vybíráte, co chcete) Ehm... Z ČR jsem tedy zvyklá na o hodně vyšší úroveň! Jsem ze snídaně v tomto italském hotelu pobouřena dokonce natolik, že ji musím nazvat jako extrémně nechutnou! Naštěstí v hotelích zásadně nepiju nic jiného než colu a vodu, tedy jsem nemusela protahovat ústa dolů jako kamarádky ve chvíli, kdy okusily jakýsi podezřelý nápoj, ale nevyhnula jsem se nepříjemnému bližšímu seznámení
  • s chuťové buňky pobuřujícím pečivem
  • s dusivým odporným do sušenkovita přepečeným minitoustem
  • a s extrémně odporným máslem.
Vidina sušenek, co na mě čekaly v autobuse, mi byla jedinou útěchou, když jsme se s batožinami deštěm plazili k tomu dopravnímu prostředku. Uvnitř se mi tedy zlepšila nálada do té míry, že jsem poté byla pobavená, když nás na megaparkovišti v Pise obklopila jedna ze skupinek černochů a začala dotírat.

Jak mi napsal pan starosta

5. srpna 2016 v 5:40 | Anchor
Náš pan starosta, to je týpek! Nelže, nekrade, dluh moří, ale i tak se město rozvíjí, je upřímný, přátelský, akční... A co je na tom nejlepší, on vážně existuje! V reálu! Je to člověk z masa a kostí! Navíc je mladý a nevypadá věru zle, takže se máme tím víc čím chlubit! :D

Takového člověka tedy nelze neobdivovat. Když k někomu vzhlížíte, možná dostanete nutkání ho vidět na vlastní oči a třeba na něj i dobře zapůsobit. Já jsem nebyla výjimkou. Nevztekala jsem se tak ve chvílích, co jsem ho viděla v hledišti zírat na vystoupení našeho sboru (zná se s paní sbormistriní), a byla jsem extra nadšená, když nás poté chválil. Už dlouho jsem měla v úmyslu jít na jím organizovanou prohlídku města. Ale nakonec jsem nemusela udělat vůbec nic pro to, abych se s ním dostala do kontaktu! :D On mi totiž sám od sebe napsal email!

Toto je holá pravda, čehož je dokladem ten obrázek vlevo nahoře. (ten má být takovou pečetí pravdivosti - že vše v článcích, které ten avatar obsahují, se skutečně stalo)

Bujarý věneček - část 3. (ovlivněnost chování, úchyl a splněné přání)

1. července 2016 v 5:40 | Anchor
Může se u drobné dívky, která si poprvé dala panáka tvrdého alkoholu, lišit psaný projev + snadnost jeho tvoření pod vlivem návykové látky + hned po akci + po půlnoci od psaného projevu ve střízlivém stavu + po spánku + odpoledne? :D

Po provedené analýze jsem přišla na tři rozdíly:
  • ve stavu pod vlivem jsem:
    • používala více oslavných přívlastků (úžasný, ó dokonalý, překrásný), ale uvědomovala jsem si, že jsem tak činila, stejně jako jsem si naprosto uvědomovala vše, co jsem dělala :D
  • ve střízlivém stavu jsem:
    • začala chudáka kámošku Theres v článku nazývat jejím pravým jménem, takže takové zhoršení :D
    • si ráčila vzpomenout, že když jsme byly s mamkou na cestě domů, zahlédla jsem z autobusu nějakou cizí paní, jak se za naším dopravním prostředkem otočila, zabrejlila myslím přibližně mým směrem a zamávala na mě! Wat. :D Ale tak to se ví, že jsem jí to oplatila! Mám šíleně ráda takové překvapující spontánní události! :D
Přijdete na další? :D Jak už jsem zmínila, pod vlivem jsem napsala předchozí části (odkaz na 1., odkaz na 2.), tuto už píšu střízlivá :D


Ale dost už nasávačských tlachů.

Jak jsme si tak s Theres nadšeně bloumaly kulturákem, přičemž jsme ráčily nalézt místo, kde má wi-fi dobrý signál, stačily jsme také narazit na starého bělovlasého chlapíka - úchyla, co nebohou Theres obtěžoval během prodloužené v "mých" tanečních (rok 2013)!

Bujarý věneček - část 2. (dramata a zábava nad očekávání)

24. června 2016 v 5:40 | Anchor


Následovala další příjemná věc - sraz s mamkou kvůli splašení taškokabelky
  • = náhrady mé vrzající staré úžasné tašky z primy
    (prima = 1.A8 - tak je na gymnáziích označována šestá třída povinné školní docházky)
  • = dárku pro mě k Vánocům

Samozřejmě jsme splašily kulové s přehazovačkou. Teda něco přece jenom. A to dokonce něco nesmírně úžasného - překrásné červené krajkové šaty, jež mi nakonec byly navzdory né zrovna nízké ceně dopřány díky slevě.

Měla jsem tedy další důvod, proč jít na věneček. Když jsem si kvůli tomu kurník vybrala jako vánoční dárek nové šaty! :D Má touha pro prohození se v tomto kusu oděvu byla znásobena obdivem mamky + jedné spolusboristky (holka a umí pochválit holku, tyjo!). A stejné jsem tam chtěla i z jiného důvodu. Do tanečních jsem se totiž tak nadšeně s obětováním mnoha nervů a času vypravovala také kvůli jedné osobě opačného pohlaví - co byste čekali jiného. :D No a celé taneční 2015 jsem se na něj navzdory tomu pořádně nepodívala - logika level Anchor (jít někam kvůli očumování někoho a 95% času civět jinam) - tož jsem se samozřejmě s postupem času čím dál tím víc třepala na to své (ne)rozumné jednání napravit!

Bujarý věneček - část 1. (skvělý vánoční koncert a vtipné načasování)

17. června 2016 v 5:40 | Anchor
Slyšte, slyšte, čtenáři drazí, staré povídání o věcech minulých... :D

Jak už jsem avizovala v aktualizovaném článku z mého 2. zájezdu do Anglie (tam by to jinak asi nehledal nikdo :D), poněkud stresujícně jsem se nakonec měla dostat na prestižní společenskou akci, sdružující v tom našem pěkném městě i nějaké fajn lidi = na hodinu tanečních, a tentokrát né ledajakou, nýbrž na závěrečnou - věneček! Hm.

Pojďme se tedy bavit o tom skvělém věnečkovém dni. Áno, zase o celém věnečkovém dni, neboť se děly skvělé věci!

Začalo to velmi skvěle, neboť jsem byla celkem odpočatá, což je velmi úžasné a podstatné! Navíc jsem ten den měla v adventním "kalendáři"
  • vyhraném v giveaway (mám štěstí! :D)
  • a obsahujícím různé kosmetické věci,
zázračný krém na ruce - prý svou vůní zbavuje stresu! Což se mi v následujících hodinách mělo hodit, no o tom jsem se měla dozvědět až za dlouho.

1. Itálie: Den 2. - Florencie 2/2 (pokračování túry + italské hotelové trollení)

3. června 2016 v 5:40 | Anchor
A začala pouť Florencií! Během ní jsme se několikrát přistihli, že chodíme pořád v kruhu (tedy jsme se neposunuli, ač nám těla říkala opak) a čas podezřele neubíhal. Túra probíhala hlavně po kostelích (pak už jen po náměstích). Jejich navštěvováním jsem nakonec vždy nebyla zhnusená vyloženě na 100%, protože uvnitř se mimo jiné nacházely lavice či židle! :D


Fotky turistické kvality, vše ze stejného kostela :D

1. Itálie: Den 2. - Florencie 1/2 (zábava díky bazilice rodu Medicejů)

20. května 2016 v 5:40 | Anchor


V cílové zemi nás přivítal déšť, snášející se z šedé oblohy. Narozdíl od ostatních jsem ovšem nenadávala, že to Itálie nás takto uvítala (jo, to se jen tak říká, ale stejně), přece nemohla za směr větru přinášejícího oblačnost shodou náhod zrovna v ten den nad toto člověkem vymezeného území. Jednalo se o dávno předpovězenou věc, né o něco nečekaného. Navíc svit slunce pro mě byl více žádoucí v dny, kdy budeme v Římě! Ať si klidně ve Florencii sprchne!

U Pisy mi to bylo ještě více šumák. K té místní slavné věži, u níž se všichni fotí v jedné známé póze, jsem měla totiž dopředu averzi, a tak jsem se tam nepotřebovala podívat, natož odtamtud mít hezké fotky. :D


Prvním navštíveným městem byla již zmíněná Florencie. Město v Toskánsku, o kterém jsem nevěděla, že to je město - bůhvíproč jsem si myslela, že je to nějaká oblast! :D Florencie je v italštině Firenze, z čehož možná budou mít radost fanoušci série Harry Potter. Mimochodem, nalézá se tam i obchod s názvem Mandragora! Ten možná najdete v jedné extra luxusně vypadající bílé církevní budově. :D


Autobus nás hodil jen k vlaku, tož jsme si mohli užít pohled na florentské nádraží

Florencie je spojená s Mediceji. O tomto obávaném rodu jsem si myslím stačila předem přečíst něco skandálního v History revue, ale už nevím. :D Jedno je jisté - v bazilice sv. Lorenza mají svou hrobku. A hádejte, jaká byla naše první zastávka. Ano, šli jsme se podívat do hrobky. Jsem se mohla cítit jako na prvním zájezdě do Anglie, kdy jsme jako první navštívili hřbitov, kdybych si to teda uvědomila. :D

1. Itálie: Den 1. - Samá překvapení

29. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Na den D = den odjezdu, úterý 27. 10. 2015 :D, jsem se ke svému velkému štěstí dobře vyspala narozdíl od předchozích zájezdů, což je podstatná informace!

Tento odjezdový den jsem strávila (možná dle očekávání)
  • příjemným flákáním
  • dobalováním
  • chechtáním se nad prokrastinací Jany
    • Začala balit kufry jen pár hodin před odjezdem! Skandááál! :D
  • vzájemným svěřováním s holkami s naší nervozitou a strachem ze zájezdu...
No a hlavně vyšilováním! Byla jsem schopná pouze chodit sem a tam po pokoji a furt dokola opakovat "Ojojojojojojoj!" :D Tímto jsem skutečně zaplácala (asi) desítky minut.

1. Itálie: Dramatický den C - vzrůšo kvůli zkoušce sboru + nebezpečný dirigent (2/2)

22. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Doporučovala bych vám si přečíst 1. část popisu, ať víte, vo co go! :D


Jako zlodějky jsme se tam skoro nezpozorovaně dobily a
(teď by bylo vhodné si pustit hudbu z Růžového pantera - Tudu, tudu, tudu tudu tudu, tudutudůůů, tudududududu! :D)
ve tmě se kradly po pochybně osvětlené cestě směrem k 1. budově, identifikované mamkou jako vrátnice.

Stokrát jsem měla cukatůru to otočit, ale né tak odhodlaný drahý rodič. Klepala na okna a vyřvávala Haló, neboť za jedním oknem problikávala televize = známka lidské přítomnosti. Leč nikdo nevylezl, neb asi ráčil býti zalezlý na WC, či z nás měl strach (ale to by pak byl strážný na dvě věci).

Zpěv se odnikud nelinul, natož nějaké světlo, ovšem mamka se i přes mé protesty
na téma zbytečnosti tohoto počínání
vydala na výzvědy dále poněkud rozlehlým areálem, jistě střeženým kamerami (aspoň 1 jsem viděla). Takže jsem si hned představovala šokovaného vrátného, zkrouceného děsem, a hlouček policistů už na cestě. :D

1. Itálie: Doba před zájezdem + dramatický den C (1/2)

15. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Už jsem se tu několikrát zmínila o dárku k mým osmnáctinám (odkaz na článkovou sérii) = o školním zájezdě do Itálie. Jelikož se konal 27. 10 - 1. 11. 2015, už jsem si jej jaksi odžila, tož hurá na popis! :D


Na začátku se o zájezdě se od profesorů dozvědělo nejspíš jen pár vyvolených tříd, soudě podle toho, že ke mně tato informace doputovala až odposlechnutím hovoru spolužačky Chytrolínky. Ta získala povědomí nejspíš od sestry, která se také vzdělává v naší škole, ale v jiné třídě. Chytrolínka, které přítomnost sestry nestačila, sháněla na zájezd doprovod a já se sice přihlásila, jenže narozdíl od zájezdu do Drážďan tentokrát spolužačka vůbec nereagovala (grrr).

Nakonec s ní měla jet Kapitánka, tak jsem jen pokrčila rameny a moudře si řekla, že uvidím, jak se ta situace vyvine. Jakóže jak se nakonec dostanu do Itálie.
  • Už nějakou dobu jsem tam totiž chtěla jet.
    • žeru antiku
      • tomu pomohlo přečtení sérií Percy Jackson + Bohové Olympu od Ricka Riordana :D
    • jsem ochotná žrát i italská jídla (om nom nom, pizza, nom, těstoviny, nom, rajčata, nom, bazalka, mozzarela ujde, i když je to sejra) a to je co říct, protože jsem vybíravá! :D

    • Řím, ou jé! :D Ty památky, ty budovy, ty ulice!
 
 

Reklama