Myslánka

1. Itálie: Den 2. - Florencie 2/2 (pokračování túry + italské hotelové trollení)

3. června 2016 v 5:40 | Anchor
A začala pouť Florencií! Během ní jsme se několikrát přistihli, že chodíme pořád v kruhu (tedy jsme se neposunuli, ač nám těla říkala opak) a čas podezřele neubíhal. Túra probíhala hlavně po kostelích (pak už jen po náměstích). Jejich navštěvováním jsem nakonec vždy nebyla zhnusená vyloženě na 100%, protože uvnitř se mimo jiné nacházely lavice či židle! :D


Fotky turistické kvality, vše ze stejného kostela :D

1. Itálie: Den 2. - Florencie 1/2 (zábava díky bazilice rodu Medicejů)

20. května 2016 v 5:40 | Anchor


V cílové zemi nás přivítal déšť, snášející se z šedé oblohy. Narozdíl od ostatních jsem ovšem nenadávala, že to Itálie nás takto uvítala (jo, to se jen tak říká, ale stejně), přece nemohla za směr větru přinášejícího oblačnost shodou náhod zrovna v ten den nad toto člověkem vymezeného území. Jednalo se o dávno předpovězenou věc, né o něco nečekaného. Navíc svit slunce pro mě byl více žádoucí v dny, kdy budeme v Římě! Ať si klidně ve Florencii sprchne!

U Pisy mi to bylo ještě více šumák. K té místní slavné věži, u níž se všichni fotí v jedné známé póze, jsem měla totiž dopředu averzi, a tak jsem se tam nepotřebovala podívat, natož odtamtud mít hezké fotky. :D


Prvním navštíveným městem byla již zmíněná Florencie. Město v Toskánsku, o kterém jsem nevěděla, že to je město - bůhvíproč jsem si myslela, že je to nějaká oblast! :D Florencie je v italštině Firenze, z čehož možná budou mít radost fanoušci série Harry Potter. Mimochodem, nalézá se tam i obchod s názvem Mandragora! Ten možná najdete v jedné extra luxusně vypadající bílé církevní budově. :D


Autobus nás hodil jen k vlaku, tož jsme si mohli užít pohled na florentské nádraží

Florencie je spojená s Mediceji. O tomto obávaném rodu jsem si myslím stačila předem přečíst něco skandálního v History revue, ale už nevím. :D Jedno je jisté - v bazilice sv. Lorenza mají svou hrobku. A hádejte, jaká byla naše první zastávka. Ano, šli jsme se podívat do hrobky. Jsem se mohla cítit jako na prvním zájezdě do Anglie, kdy jsme jako první navštívili hřbitov, kdybych si to teda uvědomila. :D

1. Itálie: Den 1. - Samá překvapení

29. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Na den D = den odjezdu, úterý 27. 10. 2015 :D, jsem se ke svému velkému štěstí dobře vyspala narozdíl od předchozích zájezdů, což je podstatná informace!

Tento odjezdový den jsem strávila (možná dle očekávání)
  • příjemným flákáním
  • dobalováním
  • chechtáním se nad prokrastinací Jany
    • Začala balit kufry jen pár hodin před odjezdem! Skandááál! :D
  • vzájemným svěřováním s holkami s naší nervozitou a strachem ze zájezdu...
No a hlavně vyšilováním! Byla jsem schopná pouze chodit sem a tam po pokoji a furt dokola opakovat "Ojojojojojojoj!" :D Tímto jsem skutečně zaplácala (asi) desítky minut.

1. Itálie: Dramatický den C - vzrůšo kvůli zkoušce sboru + nebezpečný dirigent (2/2)

22. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Doporučovala bych vám si přečíst 1. část popisu, ať víte, vo co go! :D


Jako zlodějky jsme se tam skoro nezpozorovaně dobily a
(teď by bylo vhodné si pustit hudbu z Růžového pantera - Tudu, tudu, tudu tudu tudu, tudutudůůů, tudududududu! :D)
ve tmě se kradly po pochybně osvětlené cestě směrem k 1. budově, identifikované mamkou jako vrátnice.

Stokrát jsem měla cukatůru to otočit, ale né tak odhodlaný drahý rodič. Klepala na okna a vyřvávala Haló, neboť za jedním oknem problikávala televize = známka lidské přítomnosti. Leč nikdo nevylezl, neb asi ráčil býti zalezlý na WC, či z nás měl strach (ale to by pak byl strážný na dvě věci).

Zpěv se odnikud nelinul, natož nějaké světlo, ovšem mamka se i přes mé protesty
na téma zbytečnosti tohoto počínání
vydala na výzvědy dále poněkud rozlehlým areálem, jistě střeženým kamerami (aspoň 1 jsem viděla). Takže jsem si hned představovala šokovaného vrátného, zkrouceného děsem, a hlouček policistů už na cestě. :D

1. Itálie: Doba před zájezdem + dramatický den C (1/2)

15. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Už jsem se tu několikrát zmínila o dárku k mým osmnáctinám (odkaz na článkovou sérii) = o školním zájezdě do Itálie. Jelikož se konal 27. 10 - 1. 11. 2015, už jsem si jej jaksi odžila, tož hurá na popis! :D


Na začátku se o zájezdě se od profesorů dozvědělo nejspíš jen pár vyvolených tříd, soudě podle toho, že ke mně tato informace doputovala až odposlechnutím hovoru spolužačky Chytrolínky. Ta získala povědomí nejspíš od sestry, která se také vzdělává v naší škole, ale v jiné třídě. Chytrolínka, které přítomnost sestry nestačila, sháněla na zájezd doprovod a já se sice přihlásila, jenže narozdíl od zájezdu do Drážďan tentokrát spolužačka vůbec nereagovala (grrr).

Nakonec s ní měla jet Kapitánka, tak jsem jen pokrčila rameny a moudře si řekla, že uvidím, jak se ta situace vyvine. Jakóže jak se nakonec dostanu do Itálie.
  • Už nějakou dobu jsem tam totiž chtěla jet.
    • žeru antiku
      • tomu pomohlo přečtení sérií Percy Jackson + Bohové Olympu od Ricka Riordana :D
    • jsem ochotná žrát i italská jídla (om nom nom, pizza, nom, těstoviny, nom, rajčata, nom, bazalka, mozzarela ujde, i když je to sejra) a to je co říct, protože jsem vybíravá! :D

    • Řím, ou jé! :D Ty památky, ty budovy, ty ulice!

Oslavy mých 18. narozenin - část 5. (návštěva koncertu Lucie Bílé v narozeninový den)

1. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Nemám už sebemenší tušení, co jsem to dělala den před svými narozeninami.
  • Nejspíš jsem jen seděla u elektroniky a vzdychala nad tím, že mi další den bude 18. Však jsem taky vyplodila toto! :D
Upřímná zpověď den před 18. narozeninami

Zejtra je mi 18.
A já absolutně nevěřím tomu, že se tak opravdu stane. Fajn, jak budete vědět nejspíš až příští rok :D, už sice vypadám na svůj věk a někdy i jako starší (a už za to chvílemi nebývám ráda), ale teda to mé chování, nó, ehm, občas se ještě zdaleka nechovám důstojně.

Haha, ehm, občas. Haha. Já si teda tak docela nemyslím, že jen občas, báj d vej, ale pšššt. :D

Oslavy mých 18. narozenin - část 4. (setkání s Ondřejem Havelkou z Melody Makers - část 2/2)

18. března 2016 v 5:40 | Anchor
Úvod s hromadou srandiček do popisu tohoto dne, této události logicky najdete v 1. části! :D


Pan Havelka byl vtipný jako vždy = měl vtipné průpovídky a legračně se tvářil. :D Narozdíl od Silvestra 2014 (kdy u nás koncertoval! Nejlepší Silvestr na světě! :D) jsem si nevzpomněla na kolegu blogera Eldu Trnimira, velkého fanouška pana Havelky, který by mi Silvestr strávený na koncertě Melody Makers jistě záviděl, tím spíš události zde popisovaného dne - 10. 10. 2015! :D

Po skvělém koncertu, povzbuzená předchozím
  • googlením pana Havelky
  • sledováním Panoptika města pražského (což je jeden z mých nejoblíbenějších detektivních seriálů), kde tato osobnost účinkuje
  • shlédnutím dílu seriálu Na plovárně, v němž moderátor Marek Eben vyzpovídal koho jiného než pana Havelku
jsem se nadšeně vydala za z pódia mizejícím promrzlým (dokonce museli mít na pódiu teplomet) Ondřejem Havelkou!

Oslavy mých 18. narozenin - část 3. (koncert Melody Makers ve speciální den + vyk*zená rachomejtle - část 1/2)

11. března 2016 v 5:40 | Anchor
Další den tentokrát už jen mě a rodiče čekal koncert Melody Makers Ondřeje Havelky! :) Navíc v den, kdy měl pan Havelka narozeniny! :D


Vyjeli jsme včas? Nééé. :D - Tentokrát je to důležitá informace, neboť jsem kvůli té skutečnosti spěchala k místu prodávání vstupenek jako pošuk, na závěr dokonce běžela. Jo, ten sprint před pár nějakých lidí, kteří už skoro byli u budky, mi za to stál. Na rozesmátou paní jsem se jen pomateně zachechtala a na její dotaz "Tak co to bude?" jsem jen dutě zahlásila cosi ve stylu "No já nevim, já chci jen na Melody Makers". :D Ostatní program slavností mi byl celkem šumák. To už mě naštěstí doběhla mamka = předvoj (táta se důstojným tempem s úsměvem ploužil kdesi vzadu) a dodala náležité informace.

Tož jsem mohla vesele s jazykem na vestě bundě supět dál. I když se mi zdálo, že se někde vyskytují volná místa na sezení, než jsem se k nim dostala, záhadně sublimovala. Vím, že mi to asi nebudete věřit (nejvíc by mi to nevěřila Eneul, ale ta už pěkných pár měsíců čtení tohoto blogu fláká, skandááál!), ale u těch zdánlivě prázdných míst jsem byla rychle. :D

1. Anglie: Den 2. - 2. část (po Windsoru nas*** s ptačincem na rameni + strašidelné hostitelské rodiny)

26. února 2016 v 5:40 | Anchor
Překvapeně nyní zjišťuju, že jsme toho v tento den zažili celkem dost! Pokračovalo se totiž do Windsoru, kde jsme se myslím dlouho trmáceli předalekými ulicemi (víc jak třeba 500m = pro mě pověstná dálka, jaká bývá mezi ruskými městy :D), než jsme se konečně (v mém případě skoro doslova) doplazili k Eton College.

K té prestižní univerzitě. Ještě dnes si pamatuju, jak jsem tam vesele byla nerudná a tváře rozesmátých etonských studentů na fotce, co se nacházela ve výloze nějakého hrdě se k této škole hlásícího obchodu, jsem ani moc nestudovala, což bych ovšem jen tak na okraj vlastně moc nedělala ani v jiném rozpoložení. :D Že co je mi po nějakých neznámých chytrolínech, když se se mnou nebaví kámoška, jsem uchozená a k zemi mě táhne tunový batoh! :D


Dále jsme se ploužili na hrad Windsor, mám ten dojem, že celou dobu jsme se k mé veliké "radosti" stále pohybovali pěšky.

1. Anglie: Den 2. - 1. část (nebezpeční celníci + začátek na hřbitově)

19. února 2016 v 5:40 | Anchor
Málem bych zapomněla! :) Před nájezdem do trajektu jsme vlastně prosvištěli anglickou celnicí v Calais! Musím se prásknout - tam se mi nechtěně podařilo pořídit exkluzivní záběry z místa, kde se nesmí fotit, ale to se stalo až na druhé exkurzi. A proč to píšu sem? Protože při popisování 2. zájezdu jsem si na to nevzpomněla! :D

Táta nedávno vymyslel originální báseň reagující na současnou situaci na tomto místě:
"Na Calais, na Calais
srocují se živly nekalé."
Kdyby se vám to nerýmovalo, tak je to jen proto, že nevíte, že Calais se čte jako Kalé. :D

Nejdřív jsme zastavili u závor se semafory a nevím, jestli tam něco nedělali (= neřešili :D) s řidičem, každopádně pak jsme přejeli o kousek dál k budově. Už nás dávno poučili, že musíme vytáhnout pasy (možná jsme mohli místo nich tasit "jen" občanské průkazy díky členství v EU) a vše ostatní nechat v autobuse, který přijdou prohlédnout celníci. Na to jsem se velmi těšila, ale bohužel, splnilo se mi to až o té další výpravě, jakože sedět si v buse a sledovat celníky, jak šmejdí v uličce našeho silničního korábu. Buď tam při tomto prvním zájezdě vlezli, až jsme byli v budově, nebo nevím. :D
 
 

Reklama