Myslánka

Oslavy mých 18. narozenin - část 5. (návštěva koncertu Lucie Bílé v narozeninový den)

1. dubna 2016 v 5:40 | Anchor
Nemám už sebemenší tušení, co jsem to dělala den před svými narozeninami.
  • Nejspíš jsem jen seděla u elektroniky a vzdychala nad tím, že mi další den bude 18. Však jsem taky vyplodila toto! :D
Upřímná zpověď den před 18. narozeninami

Zejtra je mi 18.
A já absolutně nevěřím tomu, že se tak opravdu stane. Fajn, jak budete vědět nejspíš až příští rok :D, už sice vypadám na svůj věk a někdy i jako starší (a už za to chvílemi nebývám ráda), ale teda to mé chování, nó, ehm, občas se ještě zdaleka nechovám důstojně.

Haha, ehm, občas. Haha. Já si teda tak docela nemyslím, že jen občas, báj d vej, ale pšššt. :D

Oslavy mých 18. narozenin - část 4. (setkání s Ondřejem Havelkou z Melody Makers - část 2/2)

18. března 2016 v 5:40 | Anchor
Úvod s hromadou srandiček do popisu tohoto dne, této události logicky najdete v 1. části! :D


Pan Havelka byl vtipný jako vždy = měl vtipné průpovídky a legračně se tvářil. :D Narozdíl od Silvestra 2014 (kdy u nás koncertoval! Nejlepší Silvestr na světě! :D) jsem si nevzpomněla na kolegu blogera Eldu Trnimira, velkého fanouška pana Havelky, který by mi Silvestr strávený na koncertě Melody Makers jistě záviděl, tím spíš události zde popisovaného dne - 10. 10. 2015! :D

Po skvělém koncertu, povzbuzená předchozím
  • googlením pana Havelky
  • sledováním Panoptika města pražského (což je jeden z mých nejoblíbenějších detektivních seriálů), kde tato osobnost účinkuje
  • shlédnutím dílu seriálu Na plovárně, v němž moderátor Marek Eben vyzpovídal koho jiného než pana Havelku
jsem se nadšeně vydala za z pódia mizejícím promrzlým (dokonce museli mít na pódiu teplomet) Ondřejem Havelkou!

Oslavy mých 18. narozenin - část 3. (koncert Melody Makers ve speciální den + vyk*zená rachomejtle - část 1/2)

11. března 2016 v 5:40 | Anchor
Další den tentokrát už jen mě a rodiče čekal koncert Melody Makers Ondřeje Havelky! :) Navíc v den, kdy měl pan Havelka narozeniny! :D


Vyjeli jsme včas? Nééé. :D - Tentokrát je to důležitá informace, neboť jsem kvůli té skutečnosti spěchala k místu prodávání vstupenek jako pošuk, na závěr dokonce běžela. Jo, ten sprint před pár nějakých lidí, kteří už skoro byli u budky, mi za to stál. Na rozesmátou paní jsem se jen pomateně zachechtala a na její dotaz "Tak co to bude?" jsem jen dutě zahlásila cosi ve stylu "No já nevim, já chci jen na Melody Makers". :D Ostatní program slavností mi byl celkem šumák. To už mě naštěstí doběhla mamka = předvoj (táta se důstojným tempem s úsměvem ploužil kdesi vzadu) a dodala náležité informace.

Tož jsem mohla vesele s jazykem na vestě bundě supět dál. I když se mi zdálo, že se někde vyskytují volná místa na sezení, než jsem se k nim dostala, záhadně sublimovala. Vím, že mi to asi nebudete věřit (nejvíc by mi to nevěřila Eneul, ale ta už pěkných pár měsíců čtení tohoto blogu fláká, skandááál!), ale u těch zdánlivě prázdných míst jsem byla rychle. :D

1. Anglie: Den 2. - 2. část (po Windsoru nas*** s ptačincem na rameni + strašidelné hostitelské rodiny)

26. února 2016 v 5:40 | Anchor
Překvapeně nyní zjišťuju, že jsme toho v tento den zažili celkem dost! Pokračovalo se totiž do Windsoru, kde jsme se myslím dlouho trmáceli předalekými ulicemi (víc jak třeba 500m = pro mě pověstná dálka, jaká bývá mezi ruskými městy :D), než jsme se konečně (v mém případě skoro doslova) doplazili k Eton College.

K té prestižní univerzitě. Ještě dnes si pamatuju, jak jsem tam vesele byla nerudná a tváře rozesmátých etonských studentů na fotce, co se nacházela ve výloze nějakého hrdě se k této škole hlásícího obchodu, jsem ani moc nestudovala, což bych ovšem jen tak na okraj vlastně moc nedělala ani v jiném rozpoložení. :D Že co je mi po nějakých neznámých chytrolínech, když se se mnou nebaví kámoška, jsem uchozená a k zemi mě táhne tunový batoh! :D


Dále jsme se ploužili na hrad Windsor, mám ten dojem, že celou dobu jsme se k mé veliké "radosti" stále pohybovali pěšky.

1. Anglie: Den 2. - 1. část (nebezpeční celníci + začátek na hřbitově)

19. února 2016 v 5:40 | Anchor
Málem bych zapomněla! :) Před nájezdem do trajektu jsme vlastně prosvištěli anglickou celnicí v Calais! Musím se prásknout - tam se mi nechtěně podařilo pořídit exkluzivní záběry z místa, kde se nesmí fotit, ale to se stalo až na druhé exkurzi. A proč to píšu sem? Protože při popisování 2. zájezdu jsem si na to nevzpomněla! :D

Táta nedávno vymyslel originální báseň reagující na současnou situaci na tomto místě:
"Na Calais, na Calais
srocují se živly nekalé."
Kdyby se vám to nerýmovalo, tak je to jen proto, že nevíte, že Calais se čte jako Kalé. :D

Nejdřív jsme zastavili u závor se semafory a nevím, jestli tam něco nedělali (= neřešili :D) s řidičem, každopádně pak jsme přejeli o kousek dál k budově. Už nás dávno poučili, že musíme vytáhnout pasy (možná jsme mohli místo nich tasit "jen" občanské průkazy díky členství v EU) a vše ostatní nechat v autobuse, který přijdou prohlédnout celníci. Na to jsem se velmi těšila, ale bohužel, splnilo se mi to až o té další výpravě, jakože sedět si v buse a sledovat celníky, jak šmejdí v uličce našeho silničního korábu. Buď tam při tomto prvním zájezdě vlezli, až jsme byli v budově, nebo nevím. :D

Oslavy mých 18. narozenin - část 2. (oslava? + trable s tanečními + praní peněz)

5. února 2016 v 5:40 | Anchor
První část, obsahující kromě v nadpisu zmíněného tématu také odbočku k nějaké eskapádě související s Alanem Rickmanem, můžete najít zde! :)


Ani ohledně oslavy jsem neměla sebemenší nápady. Chtěla jsem samozřejmě něco velkého, ovšem nějakou mega párty s hodně přáteli jsem uspořádat nemohla už kvůli tomu, že tolik kamarádek jaksi nemám... A ani bych si vlastně nějakou takovou povrchní slavnost nepřála. Tož oslava s rodiči, pak s babičkou, příbuznými ve městě plném mých oblíbených blogerek a únos kámošek na bobovku?

Ve finále to dopadlo jinak - slavila jsem jen s rodiči... A s Lenkou! Jo, s Lenkou, o níž tu (ne)dávno (záleží na vašem subjektivním pohledu :D) vycházely články, obsahující zmínky o tom, kterak s ní ještě dlouho nepromluvím. No, vydržela jsem to skoro 3 měsíce, do října. Pak se totiž, v pátek 3 dny před mými narozeninami, v tanečních konala prodloužená, na níž jsem prostě mermomocí musela jít, navíc jsem ji považovala za takovou součást oslav! Ale žádná z trojice kamarádek Eneul-Gurmánka-Vejškovka tam nechtěla! Přitom jsme se dlouho dopředu s Vejškovkou domlouvaly! To mě fakt naštvala! Ani na další speciální hodinu nakonec nechtěla! Skandááál! :D

Nakonec si ovšem všechny kámošky vylepšily reputace:

Oslavy mých 18. narozenin - část 1. (18?! Dárky? + Rickmanovská odbočka)

22. ledna 2016 v 5:40 | Anchor
Jak už to tak bývá, jednou mě ty 18. narozeniny zastihnout musely. Když jsem se jich teda dožila (éééj!), samozřejmě.

To až tak jisté nebylo - však se mohlo stát cokoli a ani já jsem si nebyla tak jistá, jestli se jich vůbec dočkám... (da, da, k sažaléniju, ja pesimístka :D - ruštinou ve škole mučení lidé možná pochopí, co jsem to napsala)

Třeba
  • před testy na gymplu
  • kór před tím komisionálním přezkoušením
  • či před hodinami tělocviku
  • hlavně před plaváním ve 3. třídě a v primě (6. třídě)
  • před návštěvami u doktorky (očkování)
jsem si kolikrát nebyla jistá, zda-li po těchto situacích vůbec něco nastane. :D

Když k tomu přidám
  • skutečně brutálně vysilující školu v přírodě, o níž tu chci napsat stejně jako o
  • 2 táborech, které se mi mimochodem slévají dohromady a v 1. z nich jsem zažila něco duchařského :D
  • paniku, nespavost...
Ale dožila jsem se toho a to je hlavní! :D

Hromada blbostí + sakrující táta aneb Návštěva prestižní kulturní akce v námi neoblíbeném městě

8. ledna 2016 v 12:54 | Anchor
Jestli chcete přispět do soutěže, která sice má volné téma, ale nese něčí jméno,
určitě si nejdřív něco přečtěte o tom autorovi a mrkněte se na jeho tvorbu!
Jinak dopadnete takto! :D


To nepříliš vzdálené město ****, občas působící jako soupeř našeho skvělého města *** (né, já vůbec nejsem zaujatá) jsem vždycky nesnášela. Do doby, než v něm pořádali básnickou soutěž, tam doslova na poslední chvíli poslala svou Baladu o zubu :D a oni mi za odměnu doručili dopis s pozvánkou na slavnostní vyhlášení. Hned jsem začala získávat pocit, že si to ono město může u mě vyžehlit! :D

Nerozumně nás obeslali asi ještě na konci července. Celý srpen jsem se nemohla dočkat! Akorát to ti hajz*íci uspořádali v první zářijový pátek. Takže jsem nemohla se jít s Vejškovkou bavit na taneční, i kdybych se pro to nakrásně opravdu rozhodla!

Už zase mi něco vlezlo do "tanečního" pátku! O speciální hodině v minulém roce, na kterou jako jedinou výstižně pojmenovaná kurzistka Dezertérka šla (tedy jsme ji s Eneul mohly doprovázet), jsem totiž dřepěla v pardubické ČEZ areně, čumíc na Lucii Bílou! :D

Jo, to byla docela příjemná změna, ale to jsem netušila, jak už jsem zrovna napsala, že na tu druhou speciální hodinu "kámoška" (jsem po tanečních zjistila, že mě nemůže vystát! :o) nedorazí a řekne mi to, mimochodem, na poslední chvíli - skutečně v tu dobu, co jsem se už vypravená obouvala!

Ale konec soptění, jinak bych musela tento článek zařadit do rubriky Řeším voloviny místo do Myslánky, což bych nerada. :D

8 zmoklých slepic + 1 padělaný podpis aneb Meeting s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym - část 2. (bastardi, skandál u Národního muzea a happyendy)

4. prosince 2015 v 5:40 | Anchor
O úspěchu s Jamiem Dornanem a jiných pro tento popis důležitých věcí se můžete dočíst v 1. části. :)


Proudy vody na nás dopadaly s takovou razancí a neúnavností, že to můj deštník vzdal a začal protíkat. Ano, to je možné - já i několik přeživších fanynek to můžeme dosvědčit. Štáb to skutečně začal balit, herci byli spaseni buď do domů v ulici, či rovnou odvezeni auty kamsi a na nás fanynky se vybodli dokonce i jakž takž spřátelení bodyguardi!

Normálně nám v té číně opakovaně zavírali dveře před nosem - jen vystrčili své skoby (O:D), spatřili nás tam, my je poprosily o schování a oni nás dveřmi vytlačili zpátky do deště! To je úroveň, co? A ještě nás dále mystifikovali o tom, že už se toho dne nebude vůbec natáčet! Jo, jasně, fanoušci dovedou být otravní, ale stejně, to je teda úroveň!

Ovšem nějak jsme se dozvěděly, že se něco má dít v jakési ulici u Muzea!

8 zmoklých slepic + 1 padělaný podpis aneb Meeting s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym - část 1. (chudák mamka, osud a geniální plány)

27. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor
Extra dlouhý nadpis, co? :D

O půlnoci na začátku dne, v němž měla moje mamka narozeniny, jsem se dozvěděla, že na ten víkend (byla neděle) má štáb filmu Anthropoid (o Gabčíkovi a Kubišovi, kteří spáchali atentát na Heydricha), v němž tito herci hrají, rezervovanou Resslovu ulici v Praze, kde budou tedy logicky natáčet! Takže už žádné pátrání naslepo, jako tomu bylo v červenci, kdy jsme se do Prahy nazdařbůh vypravily s Vejškovkou pátrat po Dornanovi a on se mezitím flákal v Brdech!

Né, i když to tak všem nemusí připadat, nejsem šíleně zblázněná do Cilliana Murphyho, ani do toho Jamieho Dornana. Ale když už je ta poslední zmíněná osoba v Praze, je teď slavný jako něco a kort když mám hromadu volného času a tohle vypadá jako skvělé dobrodružství (zvlášť když se mnou podruhé nechtěl nikdo jet, tedy jsem musela vyrazit sama), tak jsem ho musela najít! S bonusem v podobě celkem známého Cilliana Murphyho!

Ano, chtěla jsem si s nimi udělat fotku, jako s Lucií Bílou a Alanem Rickmanem. :D A jo, musím vám takhle předhazovat své 2 předchozí úlovky, hlavně ten druhý! :D Plánovala jsem, že když je uvidíme oba vedle sebe, půjdu nejdřív za Cillianem!
  • Abych ho potěšila! A možná bych mu řekla (spíš ne :D), že je hezčí jak Dornan! :D Aspoň bych byla jednou z extrémního mála, kdo by se tvářil, že tam přijel kvůli němu, čímž bych si u něj asi šplhla a díky tomu by se mi třeba extra věnoval - měla bych větší zážitek! :D
  • Dalším důvodem pro mé zamíření nejprve k Cillianovi by pochopitelně bylo to, že kolem Dornana by se alespoň ze začátku vyskytoval neprostupný chumel dravých fanynek, tedy bych ten čas čekání strávila bezpečněji a užitečněji. :D
 
 

Reklama