Myslánka

Oslavy mých 18. narozenin - část 2. (oslava? + trable s tanečními + praní peněz)

5. února 2016 v 5:40 | Anchor
První část, obsahující kromě v nadpisu zmíněného tématu také odbočku k nějaké eskapádě související s Alanem Rickmanem, můžete najít zde! :)


Ani ohledně oslavy jsem neměla sebemenší nápady. Chtěla jsem samozřejmě něco velkého, ovšem nějakou mega párty s hodně přáteli jsem uspořádat nemohla už kvůli tomu, že tolik kamarádek jaksi nemám... A ani bych si vlastně nějakou takovou povrchní slavnost nepřála. Tož oslava s rodiči, pak s babičkou, příbuznými ve městě plném mých oblíbených blogerek a únos kámošek na bobovku?

Ve finále to dopadlo jinak - slavila jsem jen s rodiči... A s Lenkou! Jo, s Lenkou, o níž tu (ne)dávno (záleží na vašem subjektivním pohledu :D) vycházely články, obsahující zmínky o tom, kterak s ní ještě dlouho nepromluvím. No, vydržela jsem to skoro 3 měsíce, do října. Pak se totiž, v pátek 3 dny před mými narozeninami, v tanečních konala prodloužená, na níž jsem prostě mermomocí musela jít, navíc jsem ji považovala za takovou součást oslav! Ale žádná z trojice kamarádek Eneul-Gurmánka-Vejškovka tam nechtěla! Přitom jsme se dlouho dopředu s Vejškovkou domlouvaly! To mě fakt naštvala! Ani na další speciální hodinu nakonec nechtěla! Skandááál! :D

Nakonec si ovšem všechny kámošky vylepšily reputace:

Oslavy mých 18. narozenin - část 1. (18?! Dárky? + Rickmanovská odbočka)

22. ledna 2016 v 5:40 | Anchor
Jak už to tak bývá, jednou mě ty 18. narozeniny zastihnout musely. Když jsem se jich teda dožila (éééj!), samozřejmě.

To až tak jisté nebylo - však se mohlo stát cokoli a ani já jsem si nebyla tak jistá, jestli se jich vůbec dočkám... (da, da, k sažaléniju, ja pesimístka :D - ruštinou ve škole mučení lidé možná pochopí, co jsem to napsala)

Třeba
  • před testy na gymplu
  • kór před tím komisionálním přezkoušením
  • či před hodinami tělocviku
  • hlavně před plaváním ve 3. třídě a v primě (6. třídě)
  • před návštěvami u doktorky (očkování)
jsem si kolikrát nebyla jistá, zda-li po těchto situacích vůbec něco nastane. :D

Když k tomu přidám
  • skutečně brutálně vysilující školu v přírodě, o níž tu chci napsat stejně jako o
  • 2 táborech, které se mi mimochodem slévají dohromady a v 1. z nich jsem zažila něco duchařského :D
  • paniku, nespavost...
Ale dožila jsem se toho a to je hlavní! :D

Hromada blbostí + sakrující táta aneb Návštěva prestižní kulturní akce v námi neoblíbeném městě

8. ledna 2016 v 12:54 | Anchor
Jestli chcete přispět do soutěže, která sice má volné téma, ale nese něčí jméno,
určitě si nejdřív něco přečtěte o tom autorovi a mrkněte se na jeho tvorbu!
Jinak dopadnete takto! :D


To nepříliš vzdálené město ****, občas působící jako soupeř našeho skvělého města *** (né, já vůbec nejsem zaujatá) jsem vždycky nesnášela. Do doby, než v něm pořádali básnickou soutěž, tam doslova na poslední chvíli poslala svou Baladu o zubu :D a oni mi za odměnu doručili dopis s pozvánkou na slavnostní vyhlášení. Hned jsem začala získávat pocit, že si to ono město může u mě vyžehlit! :D

Nerozumně nás obeslali asi ještě na konci července. Celý srpen jsem se nemohla dočkat! Akorát to ti hajz*íci uspořádali v první zářijový pátek. Takže jsem nemohla se jít s Vejškovkou bavit na taneční, i kdybych se pro to nakrásně opravdu rozhodla!

Už zase mi něco vlezlo do "tanečního" pátku! O speciální hodině v minulém roce, na kterou jako jedinou výstižně pojmenovaná kurzistka Dezertérka šla (tedy jsme ji s Eneul mohly doprovázet), jsem totiž dřepěla v pardubické ČEZ areně, čumíc na Lucii Bílou! :D

Jo, to byla docela příjemná změna, ale to jsem netušila, jak už jsem zrovna napsala, že na tu druhou speciální hodinu "kámoška" (jsem po tanečních zjistila, že mě nemůže vystát! :o) nedorazí a řekne mi to, mimochodem, na poslední chvíli - skutečně v tu dobu, co jsem se už vypravená obouvala!

Ale konec soptění, jinak bych musela tento článek zařadit do rubriky Řeším voloviny místo do Myslánky, což bych nerada. :D

8 zmoklých slepic + 1 padělaný podpis aneb Meeting s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym - část 2. (bastardi, skandál u Národního muzea a happyendy)

4. prosince 2015 v 5:40 | Anchor
O úspěchu s Jamiem Dornanem a jiných pro tento popis důležitých věcí se můžete dočíst v 1. části. :)


Proudy vody na nás dopadaly s takovou razancí a neúnavností, že to můj deštník vzdal a začal protíkat. Ano, to je možné - já i několik přeživších fanynek to můžeme dosvědčit. Štáb to skutečně začal balit, herci byli spaseni buď do domů v ulici, či rovnou odvezeni auty kamsi a na nás fanynky se vybodli dokonce i jakž takž spřátelení bodyguardi!

Normálně nám v té číně opakovaně zavírali dveře před nosem - jen vystrčili své skoby (O:D), spatřili nás tam, my je poprosily o schování a oni nás dveřmi vytlačili zpátky do deště! To je úroveň, co? A ještě nás dále mystifikovali o tom, že už se toho dne nebude vůbec natáčet! Jo, jasně, fanoušci dovedou být otravní, ale stejně, to je teda úroveň!

Ovšem nějak jsme se dozvěděly, že se něco má dít v jakési ulici u Muzea!

8 zmoklých slepic + 1 padělaný podpis aneb Meeting s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym - část 1. (chudák mamka, osud a geniální plány)

27. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor
Extra dlouhý nadpis, co? :D

O půlnoci na začátku dne, v němž měla moje mamka narozeniny, jsem se dozvěděla, že na ten víkend (byla neděle) má štáb filmu Anthropoid (o Gabčíkovi a Kubišovi, kteří spáchali atentát na Heydricha), v němž tito herci hrají, rezervovanou Resslovu ulici v Praze, kde budou tedy logicky natáčet! Takže už žádné pátrání naslepo, jako tomu bylo v červenci, kdy jsme se do Prahy nazdařbůh vypravily s Vejškovkou pátrat po Dornanovi a on se mezitím flákal v Brdech!

Né, i když to tak všem nemusí připadat, nejsem šíleně zblázněná do Cilliana Murphyho, ani do toho Jamieho Dornana. Ale když už je ta poslední zmíněná osoba v Praze, je teď slavný jako něco a kort když mám hromadu volného času a tohle vypadá jako skvělé dobrodružství (zvlášť když se mnou podruhé nechtěl nikdo jet, tedy jsem musela vyrazit sama), tak jsem ho musela najít! S bonusem v podobě celkem známého Cilliana Murphyho!

Ano, chtěla jsem si s nimi udělat fotku, jako s Lucií Bílou a Alanem Rickmanem. :D A jo, musím vám takhle předhazovat své 2 předchozí úlovky, hlavně ten druhý! :D Plánovala jsem, že když je uvidíme oba vedle sebe, půjdu nejdřív za Cillianem!
  • Abych ho potěšila! A možná bych mu řekla (spíš ne :D), že je hezčí jak Dornan! :D Aspoň bych byla jednou z extrémního mála, kdo by se tvářil, že tam přijel kvůli němu, čímž bych si u něj asi šplhla a díky tomu by se mi třeba extra věnoval - měla bych větší zážitek! :D
  • Dalším důvodem pro mé zamíření nejprve k Cillianovi by pochopitelně bylo to, že kolem Dornana by se alespoň ze začátku vyskytoval neprostupný chumel dravých fanynek, tedy bych ten čas čekání strávila bezpečněji a užitečněji. :D

Jak jsem zachraňovala blogera, který se chtěl za pár hodin zabít

13. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor
Bylo krásné odpoledne, osmý srpen (jak z Máje, který jsme viděli ve škole :D) a páč bylo vedro (38 stupňů!!! Samozřejmě ve stínu! Rodiče nemohli odjet! OMG, co mám dělat?!), byla jsem vnějšími okolnostmi donucena zůstat doma, což se mi teda mimochodem vrcholně nelíbilo, protože jsem zrovna začala každý den chodit do města!

Na zmrzlinu, předchozí den jsem dokonce byla poprvé v tomto roce plavat, teda donekonečna okupovat tobogán! :D Červenec jsem proflákala, ale teď jsem začala být aktivní a plánovala jsem v tom pokračovat! A tu najednou šílené teploty + nejvíc stupňů bylo zrovna v našem městě! Chtělo se mi se vzteknout! :D Těch týdenních (!) veder jsem se bála, když už nemusím jen (jak relativní :D) 32 stupňů! Ale to je (teda podle mě není :D) jedno, zpátky k tomu, o čem jsem původně chtěla psát. :D

Prostě na hlavní stránce Blogu jsem objevila článek jednoho pána, který měl podezřele vypadající nadpis! Našla jsem ho díky tomu, že ho přiřadil k tématu týdne (Emoce a jiné nesmysly) a zrovna byl na prvním místě! A skutečně, bloger, na jehož stránce už jsem někdy předtím byla, se chtěl v noci toho dne zabít kvůli velkým problémům!

Obvykle se na články k tématu týdne nekoukám, tak když už bylo těch náhod víc (že ten článek byl na prvním místě), řekla jsem si, jestli to není osud, jestli s tím něco nemám udělat a začala jsem dumat. :D

Pošuci na farmě + jiné drby a flashbacky - část 2. (oříšková pouť a šílené nestydy dobývající se do kostela)

30. října 2015 v 5:40 | Anchor
Druhý den jsme tedy mimo výpravu na šlapadlo na jezírku volaly té Lenčiné kamarádce léčitelce. Jestli ještě někdo na tomto blogu neví, že se občas bojím o svůj život s určitými příznaky (v nějakých obdobích klidně i každý den skoro pořád), tak fakt nevím, co čte. Asi články z minulosti nebo budoucnosti. :D No a plus tohle (klepavka) a její pocit ze mě (jsem bledá) mi poradila, ať urychleně začnu jíst věci s obsahem železa. Jak jsem si také našla na internetu, kešu obsahuje tohoto prvku hodně a pití nápojů z citrusů pomáhá vstřebávání důležité látky. Můj táta měl sice jet na nákup, ale nechtělo se mu.

Tož jsme se s udatnou Lenkou vydaly na tůru do nejbližšího, prý asi 10 km vzdáleného města s obchodem! :D Protože co neuděláte pro své zdraví. To jsem opravdu koukala, jak skvělou nejlepší kamarádku mám! :D Pustily jsme si písničky, aby se nám dobře šlo. V neděli, kdy nic nejede, jsme si stejně na zastávce našly autobus, ale nakonec jsme se kvůli něčemu (asi, že jede na opačnou stranu) rozhodly pár minut před jeho příjezdem pokračovat pěšky jak hlemejždi či slimáci. Né, nemohly jsme se podívat, jestli není zastávka ve správném směru. :D Takhle nám ujel i zpáteční.

Páč můj oblíbený reportér Tomáš Poláček (jeho články ze stopu na olympiádu v Pekingu jsem si nechala posílat i na tábor!) zrovna stopoval přes skoro celou Zemi, uvažovaly jsme i nad stopnutím auta s babami, ale né, i to jedno se známými nám ujelo. :D A samozřejmě, za půlí cesty profrčel kolem autobus. :D Tak aspoň, že jsem osobně pěšky přešla z jednoho kraje do druhého kolem takové té značky s názvem kraje, jak jsem vždycky chtěla. Splnilo se mi další přání! :D Až na to, že to byl jeden kraj, který jsem neměla ráda od té doby, co mi nebylo dobře po návštěvě jednoho místa v něm. :D

Pošuci na farmě + jiné drby a flashbacky - část 1. (dvě přelomové události)

16. října 2015 v 5:40 | Anchor
Kupodivu jsme na farmu nejeli hned všichni, ani po vlastních osách, či že bychom vzali obě holky a dospělí přátelé by kvůli velkému množství batožiny přijeli až pak. Tentokrát to zase bylo trochu jinak. :D

  • Bára se totiž chytře přifařila na sousedovic zájezd a vrátit se domů měla až v neděli večer (= v den, kdy my už měli být 2. dnem na místě), takže nebylo jisté, jestli tu několikahodinovou cestu na farmu absolvuje s tátou už v neděli nebo až den poté.
  • Lenka se nacházela v Praze, původním místě bydliště (jsem psala, že se stěhovali :)), u své dospělé kamarádky - léčitelky. Tož jsme s rodiči jeli vyzvednout jen ji.
Pískala jsem si, protože tak aspoň s nejlepší kamarádkou asi budeme na farmě jeden den samy, bez nemilé společnosti Báry. :D Ale stejnak jsem se nervovala.

V Praze jsme se potkali i s tou její kamarádkou - paní léčitelkou a když jsem jí podávala ruku, úplně jsem cítila, jak poznala, jak na tom jsem (viz minulé články). :D Ovšem během následující cesty už jsem se dokonale zabavila. Lenka mi totiž řekla něco opravdu šokujícího a velkého. O té manželce pana malíře, kterou tu tak opěvuju jako velkolepou duchovní bytost. :D Nenapíšu vyloženě co jsem se dozvěděla, protože nemůžu, ale i tak si snad zajímavě počtete. :) Chtěla jsem sice dobrodružství, ale takové ne. :D

Svádění k hříchu & Akční osvobozený dobroděj

9. října 2015 v 5:40 | Anchor
S "drobným" (:D) okecem k velké šokující události!
Jo, publikuju to až v říjnu, protože jsem měla přednastavené články až do této doby už od června :D
Jsem mistr v nadpisech a king v přednastavování, tyjo! :D Snad mi to vydrží!


Už jsem měla, vlastně stále mám, rozepsaný článek na téma toho, jak odedávna chci zažít nějaké dobrodružství a jak konkrétně se budu snažit mu jít vstříc. Že tyto prázdniny chci strávit užitečně. Jenže pak jsem si zase uvědomila trochu ten strach, to, že moc věcí (mírně řečeno) nemá smysl včetně toho, abych se začala učit už teď (dobře, to smysl má... Ale až v srpnu! :D - zářijový update - lolol = jsem se neučila)...

Takže volno trávím většinou válením se u kompu. Jak teď "kámoška" Lenka mimo jiného velmi expresivně řekla (to všechno také zapříčinilo ty úvozovky tady a ignor z mé strany do takové míry, že už jí asi nebudu věřit na 100% a nemyslete si, že sem to, co přesně řekla, napíšu, ale něco jo), né zrovna aktivně. Ale teď mám zase pár akcí, takže vím, že to je tak normální. :D Chápu, že její přeaktivněný život je ve srovnání s tím mým pohodovým dost jinde, ale stejně jsem docela ok. :D

Plánovala jsem si, že si budu vést deník, ale zatím nic moc, stejně bych asi pak ty zápisky převedla do elektronické podoby... A co ne, no... Uvidíme :D Každopádně kvůli tomu teď nemám sebemenší ponětí o tom, co jsem dělala v prvních dnech prázdnin. Nic moc. Kecám, právě jsem si vzpomněla, co jsem dělala 30. 6., kdy nám rozdávali výzo a jsem dokonce tak aktivní oproti minulému roku, že kvůli tomu přepíšu ty skoro 3 řádky, jež jsem už stačila naťukat! :D

Co jsem dělala na konec světa 21. 12. 2012

2. října 2015 v 5:40 | Anchor
Ten den, pátek - poslední školní den roku 2012 - měl být podle Mayů konec světa, nebo spíš podle lidí, kteří si to tak vyložili. Hromada lidí se bála, hromada lidí se připravovala na katastrofu, hromada lidí se připravovala na převibrování do 5. dimenze. A co jsem dělala já?
 
 

Reklama