Slohové práce atd.

Hajného sen (sloh)

27. července 2013 v 0:54 | Anchor
Tak nějak si říkám, jestli jsem tenhle blog neměla spíš pojmenovat jako Slohový tyjátr, ale klid, tolik jsem toho ještě v ústavu nebyla přinucena naškrábat. Bacha, tohle je popis ze Sekundy, kdy jsem měla extra bláznivý styl vyjadřování (dobře, horší to bylo v Tercii, ale stejně) :D



Tento známý obraz od Josefa Lady je opravdu pěkný. Přímo uprostřed spí tvrdě jako Schwarzenberg nějaký chlápek. Soudě podle jeho oblečení to musí být hajný, kterého výstižně napodobuje jakási příšera - asi divoký čuník. Spícího týpka lechtá veverka na plešce, kde mu také sedí nějaký pták. Další opeřenec, datel, si ho očividně spletl s kůrovci napadeným stromem, protože se ho pokouší klovnout. Snad to hajný přežije.

Vpravo dole se rozvaluje jezevec, který se dal podle ruského způsobu na nasávání tvrdého alkoholu. Vedle něj sedí šílený zajíc č. 1, mířící na spáče brokovnicí. Zajíc č. 2 si mezitím prohlíží se mně neznámým druhem opeřence a s ježkem ukradenou botu. Parádivý 3. zajíc machruje s hajného čapkou. Vedle něj vyhladovělá liška prohledává batoh s nemalým úspěchem - věncem buřtů, o který hlasitě jeví zájem také straka.

Vlevo, pro změnu nahoře, jelen s velkým parožím prohání nebohého psa, patřícího hajnému. Manželka laň na něj zpoza dalšího stromu vyčítavě kouká, asi proto, že by měl být její jelen doma s mláďaty a ne jinde prohánět kdejakou zvěř. Lstivá straka č. 2 si s sebou nese zase nějakou zlatou drobnost. Už jich jistě má ve hnízdě tolik, že se tam skoro nevejde.

Velká sova, kuřák, ničící si ptačí plíce, tu džungli sleduje z větve rostliny s dřevnatým stonkem. Možná čeká, co jí zvěř nechá, jelikož se nechce zapojit do toho frmolu tam dole.

Jsme chytří lidé, pojďme si zauvažovat!

13. července 2013 v 0:54 | Anchor
Snad se můj odpor k tomuto slohovému útvaru neprojevil v následujícím textu. :D


Co to vlastně je, ten majetek? (tuto debilní otázku jsem sem dala jenom proto, páč v úvahách prej mají být takovéto prvky a nic jiného mě nenapadlo :D)

Když se podíváme na vševědoucí internet, vyjede nám, že se tímto slovem označuje souhrn veškerých statků, se kterými daný majitel (fyzická nebo právnická osoba) může volně nakládat a kterými také ručí za své případné závazky. No dobře.

Vítání primánů (sloh)

6. července 2013 v 0:54 | Anchor
Tentokrát to měl být proslov, kdybyste na to náhodou nepřišli :D


Vážení primáni, primánky a primánčata,

je mi obrovskou ctí vás přivítat v řadách našeho prestižního výběrového ústavu pro duševně choré, jakóže v této trošku se rozpadající budově. Musím vám pogratulovat k tomu, že se vám nějakým podezřelým způsobem podařilo předvést svou šikovnost a bystrost při úspěšném spatlání přijímaček. Važte si této slavnostní chvíle, neboť zrovínka teď možná ještě jste chytřejší než všechny třídy na nižším gymnáziu, jak se již nejednou prokázalo během všelijakých krvelačných testů a zkoušení. Jako né že bych vás chtěla použitím přídavného jména "krvelačné" strašit.

Taková normální přestávka (sloh)

28. června 2013 v 0:54 | Anchor
U této slohovky jsem se mimochodem inspirovala jedním "dílem", které jsem v sekundě/tercii napsala pro Enloan do našeho sešitu, určeného na psaní pod lavicí 3:D, aby si měla co přečíst, až se vrátí do školy (byla nemocná). Měla jsem se trefit do reportáže, tak snad to vyšlo :D


"Crrr!" zdravila malá bedýnka ospalé a znuděné studentstvo, kuchařky, obsluhu v kantýně, paní v kanceláři, školníka s rodinou, profesorstvo, ředitele, zástupce a ostatní. Sláva ti, zvonku! Úmorně dlouhá hodina ruského jazyka se právě ráčila s veškerou pompou skončit. Po tomto úžasném okamžiku se všichni obyvatelé této nádherné staré gymnaziální budovy vyhrnuli na četné chodby a následoval obvyklý denní ruch či shon.

Kvůli předchozí nemilé zkušenosti s vyběhnutím ze třídy hned po zvonění a následnou brutální srážkou s davem řítícím se v protisměru, jsem se rozhodla, že se budu loudat v zájmu zachování svého života. A tak jsem se tedy pěkně rozvalila na sesli, nic nedbajíc naštvaného výrazu nejlepší kamarádky, a nechala nadšené stádo odklusat pryč. Až po pár vteřinách klidu jsem se milostivě zvedla a uráčila se naskládat si těch pár sešitů do batohu.

Ráno studenta gymnázia (sloh)

26. května 2013 v 21:33 | Anchor


Na úterý nám pan profesor češtiny zadal za úkol napsat popis našeho běžného rána. Jak se mi to podařilo už můžete exkluzivně spatřit v tomto přepisu a doufám, že se vám bude líbit! :)

Už je tady zase to pondělní ráno. Sluníčko venku svítí, ptactvo zpívá ostošest a celé město spí. Až na jednoho člověka - právě se v obýváku jakéhosi malého domku u lesa rozdrnčel prehistorický mobil značky Nokia. To totiž vstává moje mamka, aby mi mohla udělat snídani.

Jen co splní svůj ranní obyčej, posadí se do kuchyně a začne se prolévat kávou, rozezní se ještě jeden mobil. Tentokrát bohužel ten můj. Jako obvykle jsem příliš unavená na to, abych jej zaregistrovala, natož se začala zvedat z postele. Přitom jsem si dala obzvlášť záležet na výběru té nejhlasitější nejotravnější melodie. Nijak mi zaspání nepomůže, protože hned za dvě minuty za mnou přichází mamka a začíná mě budit. Otevírám oči, až když se mnou docela slušně třese a nechápavě na ni zazírám. Její "Vstávej, Anchor" skoro nevnímám, ale přece se mi nějak podaří se zvednout na nohy a nespadnout. Popadnu tedy gumičku a iPod a odpotácím se do koupelny. Tam si udělám culík a co nejvíce na sebe vyvalím oči, abych se jako doprobrala. No moc to nepomáhá, ale to je jedno, zvykla jsem si.
 
 

Reklama