Zamyšlení

Studium víceletého gymnázia očima studentky

17. února 2017 v 23:54 | Anchor
Šla jsem dobrovolně na gympl a teď často remcám, že se tam musím učit mimo jiné zbytečné blbosti... :D To je úroveň, co? Ovšem takových vykuků je nás tam naštěstí víc, né-li valná většina, což by mělo zmírnit předchozí šokující zjištění. :D

Ale proč jsem se tam tedy přihlásila, když tak často nadávám na studium na této škole? Vedlo mě k tomu zhruba tohle:
  • Na základce jsem neměla nejlepší pozici v kolektivu (ale kupodivu jsem tam měla víc kamarádek než teď na gymnáziu!), což byl pro mě zásadní důvod pro to, abych šla v 5. třídě zkusit přijímačky na gympl a nejlépe prošla a změnila prostředí.

Jak Anchor k rozumu přišla

29. července 2016 v 5:40 | Anchor
Vždycky jsem zbožňovala duchařské historky a konspirace. Ve 14 jsem narazila na alternativní web, sdružující různé zajímavé věci. Jo, je to Aluška! Disponuje čtivem ohledně konspiračních teorií, o duchách, nehmotných bytostech, o energiích, o sebelásce... A já se nadšeně dala do čtení.

Ze začátku jsem to hltala. Né že bych věřila všemu, ale trochu paranoidní jsem byla např. ohledně iluminátů a nad částí jsem uvažovala. :D Ovšem jak čas postupoval, tak jsem se se logicky vyvíjela a začala získávat názor, že ty konspirační teorie prostě jsou blbosti. Během té doby mě dostihla hranice dospělosti (na které se mimochodem v současné době stále ještě pohybuju, tzn. je mi 18), tedy tím spíš by se ode mě čekal v určitých oblastech posun, že třeba dostanu rozum. A vypadá to, že se tak opravdu stalo!

Zde máte důvody v podobě komentáře, který jsem se nebála poslat na té stránce a který mi byl i zveřejněn:

Z čitálka ignorantem

11. prosince 2015 v 5:40 | Anchor
Jako malá jsem četla skoro pořád a cokoliv, jakože noviny, časopisy a knížky. Občas i to slavné složení na krabici s cereáliemi, když nebylo zbytí. Akorát na blogy jsem se nedostala kvůli tomu, že jsem jaksi neměla počítač. Ráda jsem tuto aktivitu provozovala i místo spánku (cože, já jsem blbla se spánkem už na základce? :O Ale tehdy jsem aspoň byla schopná ten deficit dohnat o víkendu... A až takový deficit to nebyl... *ťuk ťuk ťuk* :D) a učení, což ovšem na prospěch nemělo vliv, vždyť jsem se nacházela na základce.

Tehdy jsem tak všechno zvládala kompletně bez učení a stejně měla samé jedničky - byla jsem nejchytřejší ze třídy! Zhýčkaná jsem si přišla na gympl... No a od té doby samé jedničky tak docela nemám, jestli víte, jak to myslím, neboť (bacha, toto je souřadné spojení, což je pro mě celkem důležité, jelikož z této blbosti budu příští týden psát :D) 1) jsem stále zvyklá do školy moc nehnout prstem, 2) tak ráda prokrastinuju a 3) pořád mi na mysl vyskakuje nesmyslnost učení se v budoucnu nepotřebných v*l*vin. :D

I vstát o hodinu dřív, než bych musela, jsem kvůli tomu byla ochotná!

Věk - jak to vidím já

10. července 2015 v 5:40 | Anchor
I když se mi toto téma jeví jako kontroverzní a že by mohlo vzbudit nějaké reakce v komentářích, stejně bych vsadila své boty, že se tu moc reakcí neobjeví. :D Já se teď ostatně často sázím, minimálně v duchu! Třeba, že 2 paní profesorky čekají děti :D Eneul ani Gurmánka se se mnou nechtějí vsadit! I když možná ještě štěstí... :D No nic, pojďme na věc = odhalení mých šokujících názorů na stav osob obou pohlaví v průběhu života, které jste jistě vždy toužili znát:

Holky

do 2 let - mimino
do 5 - malé dítě
do 7 - prcek
do 10 včetně - dítě s více rozvinutým mozkem
od 11 do 13 - opravdu velké dítě, v tomto období mohou mít držkatou pubertu, né-li hned po oslavení 10. narozenin
do 15 - šílená puberťačka
do 16 - přechod z šílené puberťačky na větší puberťačku
do 17 - dospívající

Myšlenky člověka v průběhu života

20. února 2015 v 5:40 | Anchor
Ke každému roku jsem se pokusila na základě pečlivého vzpomínání vybrat jednu myšlenku, která by vystihovala stav mé osoby v daném věku. :D

1 rok: Brm brm!
2 roky: To je zajímavý, jak to asi chutná?
3 roky: Herdek filek, zase jsem sebou švihla! Septonex už nééé!
4 roky: Musím si stihnout zabrat to nejlepší sítko, abych měla co nejjemnější písek.
5 let: Skluzavkýýý! Akvaparky! Dobré slané tyčinky!
6 let: Už jsem velká, chodím do školy a učení mě baví. Až na ten nácvik na psaní písmene s v podobě kreslení lístečku do zblbnutí!
7 let: Učení mě stále aspoň trochu baví, kromě debilního kreslení ovoce v matice a psaní slovních odpovědí!
8 let: Škola mě už nebaví.
9 let: Čtení! Furt až dlouho do noci! Chci zažít pořádné dobrodružství!

10 let: Už jsem velká a chytrá, nebudu rodiče pořád slepě poslouchat, půjdu si za svým a když se mi něco nebude líbit, budu hlasitě protestovat, nedám se!
11 let: Pořád mě mají za malou!
12 let: Jsem velká gymplačka! Hergot, *** už má ***!
13 let: Už nejsem dítě a jestli mi tak řekneš, nakopu ti ***!
14 let: Ou s***, jsem trestně odpovědná
15 let: Už TO můžu dělat a musím mít občanku, tuplem nejsem dítě!
16 let: Jsem za polovinou puberty, která určitě příští rok skončí.
17 let: Lol, aha :D Ale už je ve mně aspoň fyzicky očividně víc ženy!
18 let: Jo tak já už jsem dospělá? Oh god why? Ok? Ježkovy voči, oni už mě můžou zabásnout na maximum let! A už nebudu mít výhody jako dítě! Hmmm... :| ... :D ... :? ... No a co! :] Věk je jenom číslo! :D Hmmm... Ale už bych se mohla začít chovat důstojněji! Hmmm, tuhle mě jeden významný pán nazval dámou - né slečnou, ale dámou! A můj táta jen tak mimochodem se samozřejmostí řekl, že občas vypadám na 20... Hmmm.... Wat. Lol. Tak jo. :D

Věneček není nic zajímavého...

23. ledna 2015 v 5:40 | Anchor
...pokud nejde o váš vlastní, žejo. :D Dovolte mi tedy prosím odůvodnit svůj skandální názor (:D) a napsat něco k dalšímu věnečku, tentokrát z pohledu doprovodu sedícího u stolu :)

Na co se připravit:
Na čekání. No (mírně řečeno?) nějakou minutu to trvá, než se vůbec začne (což konkrétně mně přišlo vhod, protože jsem zase nestíhala), pak se čeká, než se tam kurzisté nasáčkují, něco předvedou (to bylo docela dobrý) a celé věky zabere, než se konečně všechny páry projdou po jednom středem parketu kvůli fotkám. Následuje nekonečno tanců, během nichž se tam za nějakou dobu můžete také vmísit a nedivte se, jestli na většinu času mistr někam zmizí a úlohu ohlašování tanců převezme člen kapely, pověřené produkcí živé hudby.

Druhá nebo třetí hodina bude z valné části zaplácána focením kurzistů, tak bacha na to. Je možné, že se budou losovat čísla vstupenek, za které pak dostanete nějakou odměnu (třeba slevu na kurzy asi pokračovaček) a že bude i taneční soutěž s podobnou výhrou. Nejspíš se ani kurzisté u vás nemusí děsit žádných podpásovek ve stylu otázek z etikety a různých úkolů. :)

Detoxikační radikálové a další nebezpečné existence podobného druhu

2. ledna 2015 v 5:40 | Anchor
Nevím už jak, ale před nějakým tím časem se prostě plíživě začala všude objevovat myšlenka, že cpaní se bílým pečivem přispívá k nežádoucímu vzhledu pleti, jestli víte, jak to myslím. Tož všude možně se najednou vyrojila spousta radikálů, kteří začali diskriminovat nebohé dobré rohlíky a všem vykecávat díry do hlav různými detoxikacemi organismu. Což o to, začít se stravovat zdravěji, věnovat více pozornosti ovoci a zelenině a sem tam se pokusit pomoct svým orgánům takovou dietou je nepochybně brilantní nápad, hodný okamžité realizace a bůhvíčeho ještě, ale...

Přdstavte si, že jste na chvíli já. :D Ze začátku, někdy i poté, si články o těchto věcech přečtete a/nebo si vyslechnete řeči zapálených "lepších" lidí, možná dokonce s jistým zájmem, ovšem pak vás to přestane bavit a zlenivíte. Ráno si sice občas dáte jablko (což jste předtím nedělali) a k některému jídlu zdlábnete pár již připravených rajčat, naberete si o pár gramů více zeleniny z přílohy, naservírované borůvky a jahody neodmítnete, stejně jako část višňového a broskvového, případně meruňkového, kompotu (pokud vám vůbec zbyde trocha místa v žaludku a nálady si ještě o několik vteřin prodloužit dobu před snězením trochy oblíbeného sladkého, jehož se prostě nevzdáte), jednou za uherský rok zbaštíte toto ovoce i v čerstvé formě a na rybíz byste babičce kdyžtak kývli, pokud by vám jej dala pod nos, ale na víc se v podstatě nezmůžete.

Třeba proto, že se vám nechce, jiné ovoce a zelenina vám nechutnají, nemáte je rádi, štvou vás, že lezou za zuby, u mandarinky se vám z ní chce pouze vycucnout šťáva či si nedáte vymluvit různé více nebo méně nepodložené pověry o nich. Jako například to, že za vyrážku tehdy mohl banán a i mamka s paní doktorkou tvrdily, že za další byla zodpovědná mandarinka. Protože ano, z mandarinky můžete mít kopřivku (bu bu bu!).

Otázky konstruktivně smýšlejícího empatického člověka aneb 50 odstínů mě

28. listopadu 2014 v 5:40 | Anchor
Cha cha, jsem na to téma týdne vyzrála :D A ano, název článku skutečně souvisí s jeho obsahem, nejde jen o vykonstruované přiřazení za účelem zvýšit si návštěvnost (i když to by bylo záhodno, vzhledem k tomu, že už kurník šopa tady píšu víc jak rok a komentářů i návštěvníků tu ještě není moc - díky bohu za tebe, Happy! :D). Dobře, stalo se to, co jsem nechtěla a to sice to, že jsem prostor, který se zobrazí na hlavní stránce Blogu, zaplácala kecy o tom, jak toto není jen náhodný text přiřazený z účelovosti k tématu týdne a nedostala jsem se ani na začátek toho, o čem jsem chtěla psát, čímž jsem si asi nepomohla v upoutání případných nových čtenářů nejen z prestižních kruhů Autorského klubu (cha, teď mi tahle dlouhatánská věta přijde docela inteligentní, snad na ni přijde Standa a konečně mě zpětně přijme a přečte si tu víc jak nadpis jednoho článku),


ale co se dá dělat.

Já budu prostě vlastenec a tečka!

22. srpna 2014 v 5:40 | Anchor
Už nějakou dobu (popravdě snad od narození :D) kolem sebe slýchám, jak se všichni třepou na to, až odjedou žít někam do ciziny (především p*pky do Anglie, Ameriky a Francie, duchovní a moderní lidé do severských států) nebo že by tak nejradši učinili, kdyby blablabla. Třeba táta mi nikdy při sledování zpráv nezapomene zopakovat, ať se pořádně naučím cizí jazyky a vypadnu odsud, protože to tu prý všechno jde do *** :D

Nedávno se k trendu dezertérství přidala i Eneul (cha, za to ti tu neuvedu odkaz na tvůj blog! :D) a celá divá se vrhla na učení se Norštiny (ke které jsem ji dokopala já, původně se chtěla učit Švédsky, no já si přála rozumět Ylvis, ale hned jak jsem si přečetla kousek o jejich výslovnosti, vykašlala jsem se na to a zatím si jen trochu pamatuju italskou výslovnost - ten jazyk jsem si vybrala místo toho, protože mi na Googlu vyjelo, že je prý pro nás nejlehčí na naučení :D). No korunu tomu nasadila až nějaká neznámá holka svým komentářem pod jakýmsi článkem, kde zmiňuje teď docela mezi "lidmi na úrovni" populární názor, že by všechno americké kromě přírody vystřelila na Mars a odjela bydlet do Norska (nic proti, já si taky někdy o Americe nemyslím moc dobrého).

Tak jsem se už fakt jako naštvala


a rozhodla se, že aspoň JÁ budu vlastenec a ani mě nehne odtud odtáhnout do nějakých severských zemí, kde je kosa jak vidle a mluví tam jazyky složitými na výslovnost, radši se tu v České republice budu každý léto třeba smažit v těch 30tkách, i když nemám ráda vedra! Krucipísek sakra lidi, klidně si jděte někam do háje a nadávejte na tu naši úžasnou zemi se zajímavou a skvělou historií (až na posledních téměř 100 let :D) s výhodným postavením v srdci Evropy, plnou úrodných polí, krásných lesů a jiné nádherné přírody. Jen si plivejte, i v tom vašem Norsku, Švédsku atd jsou zkorumpovaní politici, znečištěné okolí, dluhy, nezaměstnaní a jiné podobné věci, však na to pak brzo přijdete. :)

Neříkám, že mě neštve, co se u nás děje a jak to tady vypadá a že na to pak občas nedštím síru, ale čeho je moc, toho je příliš! Občas mám prostě po krk toho věčného nadávání na Čechy, povahu našeho národa, naše politiky, naši situaci, naši zemi, EU, ... Tak si radši jdu zanadávat na to nadávání! :D


Hmmm, schválně, jestli mě za pár let najdete v ČR nebo v jiné zemi? :D Doufám, že víc naštvaných článků už nevyplodím (jo, vím, že si nepřeju "správně", když tam mám to ne :D), protože tohle je jinak konstruktivní blog. A basta! :D

Jak na Standu aneb Do AK co nejdřív

8. srpna 2014 v 11:54 | Anchor
Líbí se vám možnost být vedle skvělých blogerů na titulce Blogu? Rádi byste se tedy dostali do stále aspoň trochu prestižního Autorského klubu? Umíte psát a máte o čem? To je sice skvělé, ale v cestě za splněním tohoto vašeho snu vám stojí jedna důležitá osoba s mocí filtrovat blogery. Standa!


Tím, že si ho pokusíte naklonit na vaší stranu podle deseti tipů nezkušeného laika, si můžete snad kdyžtak jen pomoct! :)
 
 

Reklama